Příběh seriálu: Chalupáři

Dnes si v roli Evžena Humla nedo­ká­že­me před­sta­vit niko­ho jiné­ho než Jiřího Sováka. Původním před­sta­vi­te­lem nerud­né­ho kon­t­ro­lo­ra v pen­zi však měl být legen­dár­ní Jaroslav Marvan.

Hlavní posta­vou je Evžen Huml (Jiří Sovák), býva­lý pře­pa­do­vý kon­t­ro­lor, kte­rý v prá­ci při­šel o ner­vy a byl poslán do inva­lid­ní­ho důcho­du. Jedná se o neu­ro­tic­ké­ho rap­la, kte­rý se hádá i kvů­li úpl­ným mali­cher­nos­tem. Jeho neklid­né pova­ze život v ruš­ném vel­ko­měs­tě nepro­spí­vá, zvláš­tě když byt sdí­lí s rodi­nou své dce­ry Jarušky (Jana Hlaváčová), což je utr­pe­ním pro obě stra­ny. Vypočítavý zeť, taxi­kář Alois Krbec pře­zdí­va­ný Siola (Josef Vinklář) mu pro­to lstí doho­dí cha­lu­pu v obci Třešňová, jíž národ­ní výbor pro­dá­vá i s nájem­ní­kem, ven­kov­ským vše­u­mě­lem Bohoušem Císařem (Josef Kemr). Během poby­tu na ven­ko­vě se pak díky sou­ži­tí s odliš­ným člo­vě­kem postup­ně odkrý­va­jí i Humlovy lep­ší strán­ky. Jakkoliv si dnes v roli Humla nedo­ká­že­me před­sta­vit niko­ho jiné­ho než Jiřího Sováka, scé­náris­ta František Vlček ji psal na tělo her­ci o gene­ra­ci star­ší­mu, Jaroslavu Marvanovi, kte­rý již podob­nou roli revi­zo­ra Gustava Anděla ztvár­nil ve dvo­j­fil­mu Dovolená s Andělem (1952) a Anděl na horách (1955) Bořivoje Zemana. Marvan však zemřel v roce 1974 ješ­tě před natá­če­ním. Dalším adep­tem na Humla byl Jan Pivec, jemuž zdra­vot­ní stav však již nedo­vo­lo­val při­dat k diva­del­ním rolím ješ­tě nároč­nou seri­á­lo­vou prá­ci. Otevřela se tak ces­ta pro Sováka, kte­ré­ho Filip chtěl do role Humla od začát­ku. Tato vol­ba se uká­za­la být tre­fou do čer­né­ho, pro­to­že při vší úctě k herec­ké­mu mis­trov­ství Marvana i Pivce byl pro roli před­čas­né­ho pen­zis­ty vhod­něj­ší teh­dy pět­a­pa­de­sá­ti­le­tý Sovák, kte­rý Humlovi dodal ten správ­ný tem­pe­ra­ment.

Josef Kemr a jeho ves­nič­tí děd­ko­vé: Bohouš Císař, děda Komárek a senil­ní koňák Hanousek

Výše zmí­ně­ný Bohouš Císař, dru­há hlav­ní posta­va seri­á­lu, je Humlovým cha­rak­te­ro­vým pro­ti­pó­lem, je to klid­ný a vyrov­na­ný člo­věk, navíc je to tako­vý ves­nic­ký Ferda Mravenec, tudíž pro něj nee­xis­tu­je prá­ce, se kte­rou by si nepo­ra­dil, ani pří­stroj, kte­rý by neo­pra­vil. Jelikož celý život strá­vil na mon­tá­žích po svě­tě (zejmé­na v Asii), stal se zapří­sáhlým samo­tá­řem a do ženě­ní se mu nikdy nechtě­lo. Ani osa­mě­lý život však na jeho přá­tel­ské a obě­ta­vé pova­ze neza­ne­chal sto­py. Přestože se jed­ná o roli jed­no­stran­ně klad­nou, jaké nebý­va­jí tolik divác­ky atrak­tiv­ní, Josef Kemr doká­zal Bohoušovi dodat vel­ké cha­risma. V Kemrově fil­mo­gra­fii tak vznik­la zají­ma­vá posloup­nost týka­jí­cí se postav postra­ších ves­ni­ča­nů. Zatímco Bohouš byl ješ­tě mimo­řád­ně čiper­ný chla­pík vyš­ší­ho střed­ní­ho věku, o rok poz­dě­ji ztvár­nil Kemr dal­ší­ho ven­kov­ské­ho samo­ros­ta, stá­le ješ­tě aktiv­ní­ho sedm­de­sát­ní­ka Komárka z dnes již kla­sic­ké hoř­ké kome­die Na samo­tě u lesa (1976), jíž pod­le scé­ná­ře ostří­le­né­ho dua Svěrák & Smoljak nato­čil Jiří Menzel, a ten­to triptych zakon­čil začát­kem osm­de­sá­tých let mno­hem una­ve­něj­ším důchod­cem Hanouskem z koň­ské­ho seri­á­lu Dobrá Voda (1982) rov­něž reží­ro­va­né­ho Filipem, avšak pod­le scé­ná­ře Jiřího Hubače.

Třetí a záro­veň žen­skou hlav­ní posta­vou je Dáša Fuchsová (Jiřina Bohdalová), zacho­va­lá roz­ve­de­ná pade­sát­ni­ce, kte­rá na kra­ji Třešňové vlast­ní rekre­ač­ní cha­tu. Tato atrak­tiv­ní a ener­gic­ká žena se sta­ne před­mě­tem svá­ru mezi Humlem a Bohoušem, při­čemž blíž chomou­tu se ocit­ne Huml. Nakonec se však Fuchsová pro­vdá za Bohušova kama­rá­da z mon­tá­ží Tondu Balabána (Ilja Prachař), při­čemž Huml v samot­ném finá­le seri­á­lu pozná, jaké měl štěs­tí, že man­žel­ství s Fuchsovou uni­kl, jeli­kož by jej moh­la upe­čo­vat. Velký pro­stor mají rov­něž man­že­lé Čihákovi, jejichž pří­bě­hem se zabý­va­jí hned dva díly seri­á­lu. Zatímco řidič auto­bu­su Tonda Čihák (Vladimír Menšík) je ves­nic­ký don­chu­án, kte­rý je nevěr­ný na kaž­dém rohu, jeho žena Anička (Gabriela Vránová) absol­vu­je nej­vět­ší upgra­de ze všech postav a ze skrom­né Popelky se pro­mě­ní ve svůd­nou fem­me fata­le, čímž své­ho zálet­né­ho man­že­la pořád­ně vytres­tá.

Vedle Sováka a Kemra byli hvězda­mi Chalupářů i popu­lár­ní komi­ci Jiřina Bohdalová (Dáša Fuchsová) a Vladimír Menšík (Tonda Čihák).

Stěžejní posta­vou je před­se­da národ­ní­ho výbo­ru Karel Mrázek (Josef Větrovec), kte­rý sice jako správ­ný ven­ko­van vše řeší „výhle­do­vě“, avšak jinak je to čest­ný a spra­ved­li­vý hlas obce. Díky Mrázkovu bratrovi- dvoj­če­ti (hra­né­ho rov­něž Větrovcem), kte­rý pra­cu­je jako taxi­kář a od bra­t­ra se liší pou­ze kní­rem, se prá­vě Siola dozví o cha­lu­pě na pro­dej. Rozhovory před­se­dy Mrázka s jeho pra­vou rukou, zoo­tech­ni­kem Karlem Voborníkem (Jaroslav Moučka) obsa­hu­jí nut­né zlo v podo­bě ide­o­lo­gic­ké­ho balas­tu, kte­ré­ho je zde však opro­ti jiným nor­ma­li­zač­ním seri­á­lům jen ve sne­si­tel­né míře. Hospodskou par­tu s Mrázkem a Voborníkem dopl­ňu­jí ješ­tě dva své­ráz­ní děd­ko­vé. Prvním z nich je Makovec (Josef Hlinomaz), kte­rý je nejen vel­ký hla­do­vec, ale pře­de­vším pla­tí za nej­vět­ší­ho hláš­ka­ře seri­á­lu. Nezapomenutelná je zejmé­na scé­na, ve kte­ré hra­je míst­ním dětem lout­ko­vé diva­dlo (z vyprá­vě­ní babič­ky vím, že to podob­né diva­dlo hrá­val dětem z ves­ni­ce Zlatá i můj pra­dě­de­ček, jen údaj­ně nebyl tak spros­tý jako Makovec). Čtvrtým čle­nem par­ty je sta­rý Brabec (Josef Beyvl), což je typic­ký čes­ký závis­ti­vec a jeho posta­va má (spo­leč­ně ješ­tě se Siolou) z celé­ho osa­zen­stva seri­á­lu vůbec nej­vět­ší sati­ric­ký pod­tón. Brabec má synov­ce Láďu (Václav Sloup), kte­rý v Třešňové půso­bí jako účet­ní a ve vol­ném čase se věnu­je malo­vá­ní, jak­ko­liv je z jeho obra­zů poznat, že je to samouk. Trochu na dru­hé kole­ji jsou tu pak žár­li­vé a drba­vé man­žel­ky Mrázka (Božena B¨¨ohmová), Voborníka (Věra Tichánková) a Brabce (Stella Zázvorková) stej­ně jako Makovcova dce­ra (Nina Popelíková). Máme tu i rom­ský man­žel­ský pár Fera (Otto Lackovič) a Aranku (Luba Skořepová), aniž by se na sílu tla­či­lo na raso­vou vyvá­že­nost, zvlášť když jejich etu­dy pat­ří k vrchol­ným momen­tům seri­á­lu.

Mladou gene­ra­ci zde zastu­pu­jí Humlův vnuk Slávek (Jiří Schmitzer) a Makovcova vnuč­ka, kadeř­ni­ce Vlasta (Hana Maciuchová), kte­ří cel­kem logic­ky tvo­ří pár. Zajímavostí je, že zatím­co opro­ti jeho mate­ri­a­lis­tic­kým rodi­čům (a zejmé­na otci, pro nějž je alfou omegou živo­ta nasys­le­ný maje­tek) Huml Slávkovi rozu­mí nej­lé­pe, ve sku­teč­nos­ti se krát­ce po natá­če­ní seri­á­lu vzta­hy Sováka a Schmitzera, tedy reál­né­ho otce a syna, dosta­ly na bod mra­zu kvů­li auto­ne­ho­dě, kte­rou Schmitzer v opi­los­ti způ­so­bil a zemřel při ní člo­věk. Když však násled­ně pod tak­tov­kou Oldřicha Lipského natá­če­li kla­sic­kou kome­dii Marečku, podej­te mi pero! (1976), neby­la jejich vzá­jem­ná nevra­ži­vost ani v nejmen­ším cítit. Máme tu i dět­ské role, z nichž vyni­ka­jí zejmé­na Mrázkova dce­ra Miluška (Mahulena Bočanová) a syn Fera a Aranky Pišta (Bolek Skalski). Z epi­zod­ních postav sto­jí za zmín­ku pře­de­vším Humlův praž­ský kama­rád Klásek (František Filipovský), jehož může­me vidět pou­ze v prv­ním dílu, či luf­ťač­ka Míla Jeřábková (Alena Vránová), kte­rá v cha­tě Fuchsové pra­vi­del­ně trá­ví dovo­le­nou, a její mile­nec a lékař Jiří Motl (Jiří Adamíra).

S pís­ní Když máš v cha­lu­pě orchestri­on je dodnes spo­je­na zná­má cen­zur­ní kauza.

Když Waldemar Matuška v roce 1986 emi­gro­val do USA, byla píseň nahra­ze­na instru­men­tál­kou. 

S Chalupáři je mimo jiné spo­je­na kauza z dru­hé polo­vi­ny osm­de­sá­tek, kte­rá se týka­la titul­ní pís­ně Když máš v cha­lu­pě orchestri­on. Když v roce 1986 její inter­pret, dvoj­ná­sob­ný Zlatý Slavík Waldemar Matuška emi­gro­val do USA, cen­zu­ra se sna­ži­la odstra­nit všech­no, co toho­to cha­risma­tic­ké­ho zpě­vá­ka při­po­mí­na­lo. Ze seri­á­lu tak píseň zmi­ze­la a byla nahra­ze­na pou­ze instru­men­tál­ní ver­zí. Píseň se do seri­á­lu vrá­ti­la po revo­lu­ci v roce 1991, kdy byla vyta­že­na z archí­vu. A když už jsme u toho orchestri­o­nu, kte­rý se stal důle­ži­tou čer­ve­nou nití seri­á­lu, tak v sou­čas­nos­ti jej najde­me v praž­ské hos­po­dě U Kalicha.

Obcí, ve kte­ré se Chalupáři natá­če­li, je Višňová (pře­křtě­ní na Třešňovou tak bylo od tvůr­ců vel­mi důmy­sl­né), kte­rou najde­me v okre­se Příbram. Humlova cha­lu­pa na okra­ji ves­ni­ce pro­šla kom­plet­ní rekon­struk­cí a dnes bys­te ji abso­lut­ně nepo­zna­li. Oproti tomu je dob­ře roz­po­zna­tel­ný „druž­stev­ní vej­mi­nek“, na kte­rý je v seri­á­lu adap­to­vá­na sta­rá ško­la, do kte­ré se měl „výhle­do­vě“ stě­ho­vat i Bohouš, avšak nako­nec jej jako byt zís­ka­li Slávek s Vlastou. Původně se však jed­na­lo o pozd­ně barok­ní faru.

Humlovu cha­lu­pu bychom po rekon­struk­ci nepo­zna­li. Orchestrion dnes najde­me v hos­po­dě U Kalicha.

Přestože se Chalupáři i po pade­sá­ti letech těší vel­ké divác­ké obli­bě, exis­tu­je část divá­ků (včet­ně někte­rých novi­ná­řů), kte­rá se na ně dívá skr­ze prs­ty. Je tro­chu záha­dou, čím si prá­vě ten­to poho­do­vý a nekon­flikt­ní seri­ál vyslou­žil od mno­hých nálep­ku sym­bo­lu nor­ma­li­za­ce a to i dokon­ce více než čis­tě ide­o­lo­gic­ké seri­á­ly v čele s kon­tro­verz­ní­mi 30 pří­pa­dy majo­ra Zemana (1974-1979). Podle mého se jed­ná pře­de­vším o gene­rač­ní kon­flikt. Zatímco star­ší gene­ra­ce již více než půl­sto­le­tí trá­ví víken­dy (a mnoh­dy i dovo­le­né) pře­váž­ně na cha­tě či cha­lu­pě, což zvlášť v 70. a 80. letech před­sta­vo­va­lo únik z nor­ma­li­zač­ní šedi, mlad­ší a střed­ní gene­ra­ce pova­žu­jí za jedi­ný správ­ný způ­sob trá­ve­ní páteč­ních a sobot­ních veče­rů spo­le­čen­ský život ve víru vel­ko­měs­ta a poho­dl­ný život­ní styl, kte­ré­ho jsou Chalupáři mani­festa­cí, prin­ci­pi­ál­ně odmí­ta­jí. Rovněž někte­ré měst­ské hejsky může dráž­dit ide­a­li­za­ce ven­ko­va, kte­rou ztě­les­ňu­je zejmé­na Větrovcův Mrázek, a zesměš­ně­ní měs­ta, kte­ré je vtě­le­no pře­de­vším do Vinklářova Sioly, v němž se někte­ří podob­ní sobeč­tí hamouni mohou pozná­vat. Jasně, Chalupáři jsou seri­á­lem pri­már­ně odpo­čin­ko­vým, při­čemž tato nekon­flikt­ní téma­ta za nor­ma­li­za­ce pře­va­žo­va­la ve výrob­ních plá­nech, ale to roz­hod­ně nezna­me­ná, že by podob­né seri­á­ly nemoh­ly vzni­kat i v dneš­ní době, napří­klad nedáv­no reprí­zo­va­ný Ranč U Zelené sed­my (1998-2005) nebo poz­děj­ší cha­tař­ská Osada (2021-2023) jsou pore­vo­luč­ní­mi ekvi­va­len­ty Chalupářů. Myslím však, že v čes­kém náro­dě pře­va­žu­jí fanouš­ci seri­á­lu, kte­ré pří­ho­dy Evžena Humla a Bohuše Císaře stá­le baví a žád­nou reprí­zu této tele­viz­ní kla­si­ky si nene­cha­jí ujít.

Ve čtvr­tém dílu toho­to občas­ní­ku, kte­rý vyjde již v červ­nu, se zamě­ří­me na legen­du legend mezi čes­ký­mi seri­á­ly, kte­rá pře­kro­či­la hra­ni­ce Československa - Nemocnici na kra­ji měs­ta Jaroslavů Dietla a Dudka.

Zdroj: Wikipedie, ČSFD, Youtube; Foto (titul­ní): © Česká tele­vi­ze / Ivan Minář, dále viz. popis­ky fotek