Není snad člověka, který by Pulp Fiction neznal. Ale rozhodně se najdou tací, kteří ho neviděli – znal jsem takové lidi osobně, ale teď už si své filmové vzdělání samozřejmě doplnili. A udělali dobře, protože podle mě zkrátka v moderní kinematografii není kultovnějšího filmu.
Jestli nechcete být u piva s partou kamarádů za podivína, měli byste zkrátka Pul Fiction vidět. Kadence hlášek, které zlidověly je neuvěřitelná a řada scén se stala vysloveně popkulturním dědictvím, na které je odkazováno v nejednom novějším filmu. Quentin Tarantino se zkrátka svým druhým filmem trefil přímo do černého a od té doby už (logicky) nemůže být lepší.
Mozaikovité skládání děje tu bylo už před Pulp Fiction, ale právě historky z podsvětí udělaly z tohohle formátu tak trochu módní styl. Tarantino tu cituje, odkazuje a někdy i přímo vykrádá řadu klasik i zapadlých braků. Jako to ostatně dělá v průběhu celé své režijní filmografie. V Pulp Fiction ale občas přidá i špetku vlastní invence a tohle všechno vám ve výsledku servíruje okouzlující a nezapomenutelný filmový tážitek.
Takže i když mě pak Tarantino, s výjimkou Jackie Brown, víceméně přestal bavit, tady před ním musím hluboce smeknout a ještě se uklonit. Pulp Fiction je totiž 100% film, který by měl vidět skutečně každý. Procento diváků, kterým se nebude líbit je totiž naprosto minimální. Tohle je zkrátka sázka na jistotu.
