RECENZE: Christina: Dvojčata zrozená jako světlo

Kniha zasáh­ne mat­ky a potě­ší, roz­ho­ří jejich mateř­ské srd­ce, a také zary­té vyzna­va­če těž­ké ezo­te­ri­ky. Tady se nám totiž schá­zí srde­ryv­ný - pozi­tiv­ní - pří­běh!  Christina je pří­běh o mateř­ské lás­ce, vypipla­ném mimin­ku, ze kte­ré­ho vyrost­la jas­no­vid­ná sleč­na, a s tou si bude­me v kni­ze poví­dat… A pak se vám může stát tře­ba toto: „O těch­to pro­slu­ně­ných jar­ních prázd­ni­nách se Mario a já pus­tí­me do pře­stav­by naší zahra­dy. Je tře­ba pora­zit jed­nu něko­lik let sta­rou túji. Náš plán při­vo­lá Christininu pozor­nos­tl. Důrazně nás varu­je: Nemůžete ten strom jen tak rych­le poká­cet, on má totiž duši, jež je v něm hlu­bo­ko zako­ře­ně­na. Tato duše je poměr­ně poma­lá a potr­vá jí dva až tři dny, než si najde nový domoc, nový strom. Proto tu túji nemů­že­te dnes poká­cet.“

Tak tohle si z kni­hy urči­tě zapa­ma­tu­je­te. Christina vysvět­lu­je, že duše stro­mů chce být dopře­du upo­zor­ně­na, aby si moh­la začít hle­dat nový domov. V někte­rých stro­mech tak síd­lí i více­ro duší ve vzá­jem­ném sou­la­du, prá­vě z těch duší, kte­ré jsou z poká­ce­ných či mrtvých stro­mů. Bytosti z říše fan­ta­sy sku­teč­ně exis­tu­jí, skřít­ci, víly, ele­men­tá­lo­vé, říká….

A ješ­tě jed­nu ukáz­ku ráda dám, dob­rá zprá­va, že jsou země, kde se duše stro­mů a Země jako tako­vé respek­tu­jí:

„Dozvídáme se také, že v sou­čas­né době je ohnis­kem ele­men­tár­ních bytos­tí zejmé­na Island. Odhaduje se, že polo­vi­na tam­ní popu­la­ce ví o jejich exis­ten­ci. Silnice na Islandu jsou obvykle vel­mi vinu­té a žád­ná neve­de rov­ně na del­ší vzdá­le­nost. Islanďané se vyhý­ba­jí stav­bách a sídlům ele­men­tár­ních bytos­tí, aby je neru­ši­li a nevy­pu­di­li. Údajně vždy, jakmi­le se má sta­vět nová sil­ni­ce, je při­zván jas­no­zři­vý člo­věk, aby pora­dil, kudy má sil­ni­ce vést, aby nena­ru­ši­la trollí síd­la.“

Už je vám Christina sym­pa­tic­ká?

Christina: Dvě duše v jed­né dív­ce

Christina je jas­no­vid­né dítě, kte­ré při­šlo na svět jako jed­no z dvoj­čat před­čas­ně. Potud oby­čej­ný pří­běh. Na autor­ce neby­lo nic zvlášt­ní­ho, nic, co by před­zna­me­ná­va­lo, že její dce­ra bude tak zvlášt­ní a neo­by­čej­né dítě, že její těho­ten­ství bude tak dra­ma­tic­ké. A ješ­tě dra­ma­tič­těj­ší budou násle­du­jí­cí roky.

Ve chví­li, kdy obě dív­ky bojo­va­ly o život a jed­na z nich se roz­hod­la ten­to boj vzdát, se sta­la zvlášt­ní věc – Christina zača­la najed­nou pro­spí­vat a dodnes je nejen ona, ale i její mat­ka pře­svěd­če­na, že Elena, její dvoj­če, žije ve své sestře stá­le. A tak tu může­me v Christině, o kte­ré mat­ka v prv­ní polo­vi­ně kni­hy píše a ve dru­hé už čas­to při­zve i ji samot­nou k roz­ho­vo­ru, spat­řo­vat zvlášt­ní bytost. Dvě duše v jed­né dív­ce. Nebo duši, kte­rá před­běh­la dobu, mož­ná o gene­ra­ce, a sna­ží se ovliv­nit naše živo­ty a kolek­tiv­ní vědo­mí tak, abychom měli k Zemi koneč­ně respekt. A nej­vyš­ší hod­no­tou se nám sta­la lás­ka.

Není to v dneš­ním svě­tě uto­pie? Můžeme namí­tat coko­liv, ale na jed­nu stra­nu, i kdy­by Christina dobu před­běh­la, může­me ji za to podě­ko­vat.

Christina: Odpovědi z celé­ho svě­ta

Dá se říci, že po dra­ma­tic­kém boji o její život, o to, aby vůbec doká­za­la jíst a žít jako oby­čej­ná dív­ka, (což jsou sil­né čás­ti kni­hy pro všech­ny mamin­ky, pro kte­ré neby­lo jed­no­du­ché z růz­ných důvo­dů vypiplat své potom­ky), nastá­vá v kni­ze jen zdán­li­vé uklid­ně­ní. Slovo dostá­vá Christina, kte­rá teo­re­tic­ky zná odpo­vě­di na všech­ny otáz­ky svě­ta. Zná vize, kte­ré nás čeka­jí, zná spous­tu dimen­zí a rovin, kte­ré den­ně žije­me. Uvědomuje si naše prů­vod­ce, naše živo­ty v šir­ším poje­tí.
„Tak lidi, pro­buď­me se… „ chce se chví­le­mi říct.

Já vím, že to není tak jed­no­du­ché a sama jsem tuto fial­ko­vou něž­nou hol­či­čí kníž­ku vní­ma­la mož­ná víc jako mamin­ka, kdy mi víc a víc dochá­ze­la cen­nost toho, že své dítě vypiplá­te navzdo­ry vše­mu a všem… a to ostat­ní už bylo jen pohla­ze­ním na duši, zají­ma­vý­mi „pohád­ka­mi“, jichž se čas­to ráda nadech­nu, abych zno­vu zís­ka­la čer­s­tvý vzduch do plic a do duše.

Abych zís­ka­la nadě­ji, že tře­ba tyhle děti už zaži­jí to, že se „lidi už koneč­ně pro­bu­dí“.

Můžete nad kaž­dou kapi­to­lou pře­mí­tat, nechat si jí pohla­dit duši a nako­nec s úsměv­ným povzde­chem říct: Tak, a teď se těším na dru­hý díl.

A ten bude.

Autorka slí­bi­la 😊 O autor­ce:

Autorka s pseu­do­ny­mem Bernadette von Dreien napsa­la tuto kni­hu jako svě­dec­tví jejich živo­ta a způ­sob, jakým dát svě­tu vědět filo­zo­fic­ké úva­hy (dal­ší díl bude násle­do­vat) a způ­sob, jakým nahlí­žet na svět v prav­dě, lás­ce a jed­no­du­chos­ti vědo­mí. S vydá­ním kni­hy jim pomohl osud, když jim při­ve­dl do ces­ty po mno­ha peri­pe­ti­ích i vyda­va­te­le této kni­hy. „Kam to všech­no pove­de, uká­že čas. Předpokládáme však, že v příš­tích letech může­me počí­tat s dal­ší­mi titu­ly.“

Dvojčata zro­ze­ná jako svět­lo jsou prů­vod­ci tím­to pří­bě­hem, kte­rý vám naťuk­ne sem a tam myš­len­ku, že celý svět je mno­hem jem­něj­ší, barev­něj­ší a protka­ný nej­růz­něj­ší­mi bytost­mi a svě­ty, víc než si jsme ochot­ni si při­pus­tit.

Vydalo nakla­da­tel­ství Anch Books, 2019, www.anch-books.eu

 

---