Solo: Star Wars Story | Solo: A Star Wars Story

Univerzum Star Wars se poma­lu ale jis­tě roz­růs­tá. Poté co se po akvi­zi­ci Disney roz­hod­li tvůr­ci opros­tit od roz­ší­ře­né­ho vesmí­ru téhle znač­ky jen pro­to aby moh­li nový­mi fil­my odvy­prá­vět svo­jí vlast­ní ver­zi toho co se dělo před a po původ­ní tri­lo­gii. Rogue One: Star Wars Story mělo své momen­ty, nicmé­ně byly na něm vidi­tel­né citel­né pře­táč­ky a ne kaž­dé­mu fanouš­ko­vi téhle znač­ky při­šla tato ver­ze udá­los­tí na úrov­ni této znač­ky. Co se týče sólo­vé­ho pří­bě­hu Hana Sola, ten pro­vá­ze­ly podob­ně zásad­ní pro­blémy tak­též, kte­ré v půl­ce natá­če­ní vyús­ti­ly v odchod reži­sér­ské­ho dua Phil Lord a Christopher Miller díky kre­a­tiv­ním nesho­dám. Ron Howard, kte­rý je nahra­dil pak pře­to­čil 70% fil­mu aby sti­hl plá­no­va­né datum pre­mi­é­ry. Nyní se ovšem sní­mek dostá­vá do kin a my tak máme mož­nost zhod­no­tit, jak dru­há výpra­va do his­to­rie Star Wars dopadla... 

Mnoho let před­tím, než špič­ko­vý pilot Han Solo (Alden Ehrenreich) pomohl Luku Skywalkerovi pora­zit impé­ri­um, byl jen mla­dí­kem ve služ­bách míst­ní krá­lov­ny pod­svě­tí. Vždy ale mířil poně­kud výš a tak se roz­ho­dl pro plán, kte­rý měl jeho i jeho pří­tel­ky­ni Qi’ru (Emilia Clarke) dostat z pla­ne­ty a vstříc svět­lej­ší budouc­nos­ti. Plán se ovšem úpl­ně nevy­da­ří a pár je na něko­lik let odlou­čen. Po letech je však svá­dí dohro­ma­dy jed­na zakáz­ka...

Je doce­la zají­ma­vé sle­do­vat, jak se pro­du­cen­tům znač­ky Star Wars tyhle jed­no­rá­zo­vé výpra­vy do his­to­rie roz­pa­da­jí pod ruka­ma. Solo: Star Wars Story ač měl být po pro­ble­ma­tic­kém poro­du jmé­nem Rogue One: Star Wars Story sáz­kou na jis­to­tu, jen ve výsled­ku kopí­ru­je přes­ně stej­nou situ­a­ci. Originální film, kte­rý se něja­kým způ­so­bem sna­ží roz­ši­řo­vat celou sérii fil­mů něčím novým (vyu­ží­va­jíc pro­pri­e­ty z původ­ní tri­lo­gie) záro­veň ale drží sotva pohro­ma­dě. I ten­to­krát je totiž na fil­mu patr­né, že byl plá­no­ván jako něco jiné­ho, než nako­nec spat­ři­lo svět­lo svě­ta. Několik zábles­ků napros­to výbor­ných momen­tů, zby­tek ale doce­la váz­ne, což je tak tro­chu pro­blém u fil­mu, kte­rý má více jak dvě hodi­ny.

Solo: Star Wars Story je hlav­ně o posta­vách. I když totiž vytáh­ne hned něko­lik poměr­ně zají­ma­vých akč­ních sek­ven­cí (váleč­ná vřa­va jako v pří­pa­dě Rogue One se ten­to­krát neko­ná, počí­tej­te spí­še s ran­kem tako­vých sci-fi Sedmi sta­teč­ných ve výsled­ku), to nej­lep­ší film nabí­zí v rám­ci vzá­jem­né che­mie a inter­ak­cí jed­not­li­vých postav. Alden Ehrenreich coby Han je sice mís­ty tro­chu nepře­svěd­či­vý, nicmé­ně s Emilii Clarke jim to na plát­ně doce­la šla­pe, tak­že je fajn jejich vzá­jem­né jis­kře­ní sle­do­vat. Donald Glover coby Lando Calrissian je ostat­ně taky doce­la fajn (byť se tu mož­ná až tro­chu pří­liš tla­čí na pilu v jeho pří­pa­dě. Kde se ovšem tla­čí na pilu doce­la dost, je začá­tek budo­vá­ní vzta­hu Hana a Chewieho, kde to skří­pe hlav­ně ze začát­ku. Jakmile se ale tahle dvoj­ka na plát­ně otr­ká, je fajn sle­do­vat tyhle dva zase blb­nout na stří­br­ném plát­ně (byť v tro­chu jiném slo­že­ní).

Celkově je tohle dob­ro­druž­ství tako­vé pokra­čo­vá­ní v úpra­vách káno­nu a cel­ko­vé myto­lo­gii Star Wars, kte­ré ne všem asi úpl­ně sed­ne (kon­krét­ně já bych pár výtek roz­hod­ně našel) v rám­ci aktu­ál­ních pokra­čo­vá­ní se toho ale díky návaz­nos­ti na novou tri­lo­gii asi úpl­ně nevy­hne­me. Na stra­nu dru­hou tahle výpra­va moh­la dopad­nout také pod­stat­ně hůře, než jen tahle mís­ty až tak tro­chu wes­ter­no­vá výpra­va do minu­los­ti kapi­tá­na Millennium Falcona. Tvůrci si navíc nechá­va­jí ote­vře­ná vrát­ka na pří­pad­ná pokra­čo­vá­ní (spo­leč­ně s jed­ním tro­chu pře­kva­pi­vým navrá­til­cem, jehož osud byl dlou­ho­le­tým před­mě­tem spe­ku­la­cí), tak­že pokud tahle podo­ba hvězd­ných válek bude mít úspěch, není to napo­sle­dy co jsme vidě­li Hana Sola běhat ve fil­mo­vých sálech v novém dob­ro­druž­ství. 

Řemeslně se jed­ná o tako­vý stan­dard téhle série, byť mís­ty byly prak­tic­ké tri­ky kostr­ba­té, nemo­hu říci, že by mi to kdo­ví jak vadi­lo. Naopak, těch čis­tě digi­tál­ních momen­tů ve fil­mu zase tolik neby­lo a to je vlast­ně doce­la dob­ře. Potěší také zna­tel­ný ruko­pis Johna Williamse, jehož hlav­ní motiv zdat­ně dopl­ňu­je soun­d­track Johna Powella.

Je to tak spíš pro­blém fil­mu jako cel­ku, než jed­not­li­vých prv­ků. I když je totiž patr­ná sna­ha,  Solo: Star Wars Story |se nemů­že vyma­nit z vlast­ní roz­pa­či­tos­ti. Některé momen­ty fun­gu­jí, jiné jsou nuce­né a nepře­svěd­či­vé až hrůza. Snímek sice v rám­ci mož­nos­tí zaba­ví, od téhle znač­ky ale člo­věk čeká tro­chu jiné stan­dar­dy. Nebo jsem jen mož­ná zaspal dobu, čert ví.

Solo: Star Wars Story tak není vylo­že­ným zkla­má­ním ani tri­um­fál­ní výhrou. Postavy rela­tiv­ně fun­gu­jí, pří­běh doce­la dává smy­sl a i když si vyšla­pá­vá tak tro­chu svo­ji vlast­ní ces­tu, jis­té lin­ky k původ­ním fil­mům tu člo­věk najde (a ostat­ně i k preque­lům - mrk, mrk). Tak jako tak se ale nejed­ná o něco, co bys­te s chu­tí zařa­di­li jako před­voj toho, až bude­te příš­tě dávat mara­ton původ­ní tri­lo­gie.   

Druhý sólo­vý (he... he...) pří­běh z pro­stře­dí his­to­rie Star Wars je nako­nec podob­ně roz­pa­či­tým dob­ro­druž­stvím, jako jeho před­chůd­ce. Tak jako Rogue One totiž hlav­ní sérii roz­ši­řu­je mnoh­dy i tro­chu neče­ka­ný­mi smě­ry, má ovšem pro­blém držet pohro­ma­dě a záro­veň také zůstat věr­ný tomu, co pro hlav­ní sérii bylo kánon. Postesknutí nad ret­co­ny stra­nou, i tak pro fanouš­ky téhle znač­ky má co tahle výpra­va do mlá­dí popu­lár­ní­ho kapi­tá­na nabíd­nout. Jen od toho čekej­te zachá­ze­ní spí­še srov­na­tel­né s pří­stu­pem Poslední z Jediů. Jen zábav­něj­ší, smys­lu­pl­něj­ší a ale­spoň s občas­ným zábleskem per­fekt­ně fun­gu­jí­cí dyna­mi­ky na plát­ně mezi zúčast­ně­ný­mi.