http://www.csfd.cz/film/268617-drive-angry/
| V kinech ČR od: | 03.03.2011 |
|---|---|
| V kinech SR od: | 24.02.2011 |
Nicolas Cage je drsňák, to ví každý. Problém však je, že už mu to nikdo nevěří. Kromě Špatnýho poldy totiž několik dlouhých let nenatočil jediný slušný film a jen tak potvrzuje tvrzení skupiny lidí, co tvrdí, že vlastně vůbec neumí hrát. V letošním roce ho diváci mohli vidět v nevalném Honu na čarodějnice, který sice vypadal poměrně fajn, nicméně v konečném důsledku byl spíše pro smích než aby byl brán jako seriozní fantasy. Nicolas se ovšem nevzdává, nasazuje superdrsný obličej č. 3, opět změní trochu sestřih a přichází v dalším snímku. Usedá za volant a bude řídit, přímo rozhněvaně.
Drive Angry je příběhem zločince Johna Miltona, který se hnán pomstou vydává na lov místního zločince, který vede kult uctívačů ďábla. Jeho touha po pomstě je tak silná, že ho nemůže zastavit ani fakt, že je již několik let po smrti. Utíká z pekla a dává se dohromady s barmankou, které pomůže od nevěrného snoubence. Z nějakého záhadného důvodu se ti dva vydávají na cestu, na jejímž konci je poslední pojítko s Johnovou zemřivší dcerou, její novorození dítě. Ne, bohužel tohle není nedokončený špatný vtip ale zápletka snímku. A to ještě není ta zábavná část.
Snímek se ani v nejmenším nepokouší hrát si na áčkovou podívanou. Na režisérské sesli seděl břečkař Patrick Lussier, tvůrce například nedávného Krvavého Valentýnu. Člověk však všechno tohle všechno je ochoten dát stranou při příslibu slušné akční jízdy. Ta se ovšem bohužel ani ve snu nekoná. Jistě, v rámci béčkových vod jsou pravidla poněkud jiná a dokonce i neustálé křepčení a superdrsná ležérní vážnost Nicolase Cage tu nebije až tak do očí, když se snímek vlastně nebere moc vážně. Problém ovšem je, že akce tu sice je, nicméně i přes obnažené dámy a rádoby drsné výjevy násilí to ani trochu nefunguje. Navíc snímek postrádá jakýkoliv drajv od začátku do konce. A to bude nejspíš ten hlavní problém.
Celý snímek totiž působí jako těžce nevydařený pokus o parodii, u kterého se nikdo nesměje. Nebál bych se ukázat prstem na tvůrce, jelikož tohle nikdo střízlivý napsat nemohl. Vážně ne. Jistě scéna kdy souložící hlavní hrdina kosí jednoho náboženského fanatika za druhým, stíhá přitom popíjet drahou whiskey a to všechno ještě ve zpomaleném času za doprovodu hnusného 3D, ve kterém na vás každou chvíli těžce okatě letí nějaká hovadina, vypadá na papíře poměrně fajn. Nicméně ve skutečnosti to tak zábavné není. Zvláště když triky jsou místy až na úrovní německých filmů na VHS z dovozu po revoluci.
Jeden důvod však snímek ke shlédnutí má. Není jím však těžce zábavná tupost celého snímku jako v případě jiného Cageova filmu Rituál, nýbrž postav ďábelského účetního Williama Fichtnera. Vážně nechápu, jak může být jedna postava tak zábavná, když celý film je trestuhodných kvalit. Takhle zábavnou charakterní postavu, u které jsem se neskutečně bavil, jsem neviděl už dlouhou dobu. Jak smutné, že se musela objevit v tak tupé břečkoidní rádoby jízdě bez špetky nápadu. Avšak už jen díky této postavě nelze film smést do úplného odpadu.
Drive Angry i přes příslib slušně uvolněné zábavy béčkových kvalit končí jako naprosté fiasko. Nicolas Cage v roli pekelného uprchlíka porcuje jednoho okultistu za druhým v nepřehledné a vizuálně nezajímavé, až odpudivé akci, které chybí zručnější ruka na pozici režiséra a scénáristi bez drogové závislosti. To vše za doprovodu sličné dámy, přehrávajícího vůdce sekty ale na druhou stranu i zábavného ďáblova účetního, který si chce takříkajíc srovnat účty. Pokud vám nestačí k zážitku fakt, že vám bude hozeno do obličeje skrze 3D několikrát za film různé poletující haraburdí a párkrát se ve filmu objeví nahé ženy, ruce pryč.
PS. Značná část hodnocení je čistě a pouze za postavu Williama Fichtnera, pokud chcete objektivní hodnocení, odečtěte si 5- 25%
PS2. Pokud někomu budete vysvětlovat, jak je to s herectvím Nicolase Cage, pusťte mu dvojprogram Drive Angry a Rituálu.
Koktejl :
50 % Nicolas Cage
25 % Drogy při psaní „scénáře“
15 % Nekoukatelný guláš
10 % Ďáblův účetní v podání Williama Fichtnera
