Gulliverovy cesty [35%]

http://www.csfd.cz/film/254295-gulliverovy-ces­ty/

Gulliverovy ces­ty, fan­tas­tic­ký ces­to­pis z pera ang­lic­ké­ho spi­so­va­te­le Jonathana Swifta je dnes pova­žo­vá­na za jed­nu z nej­vět­ších lite­rár­ních kla­sik. Její poje­tí jako paro­die na dob­ro­druž­né pří­běhy a spo­le­čen­ské sati­ry poslou­ži­lo napo­sle­dy v roce 1996 tele­viz­ní adap­ta­ci. Tedy dodnes, kdy Hollywood pre­zen­tu­je film, kte­rý si z lát­ky vypůj­ču­je dale­ko méně než by se na film s titu­lem kni­hy ve svém názvu slu­še­lo. Režisér Rob Letterman se totiž pod slav­nou znač­kou sna­ží pro­dat kome­dii kte­rá se inspi­ru­je ve slav­né kni­ze jen lehce a jen z jed­né čás­ti.

Jack Black se coby zaměst­na­nec poda­tel­ny, kte­rý si mys­lí na dámu z oddě­le­ní ces­to­pi­sů, roz­hod­ne zvo­lit ces­tu zapů­so­be­ní na ni pomo­cí napsá­ní člán­ku o Bermudském troj­ú­hel­ní­ku. Avšak při doplu­tí na mís­to urče­ní jej bou­ře pře­ne­se na ost­rov obý­va­ný dvě­ma zne­svá­ře­ný­mi krá­lov­ství­mi. Gulliver se díky pomo­ci jed­no­mu z nich, krá­lov­ství Liliputánie, stá­vá míst­ním hrdi­nou. To se ovšem nelí­bí míst­ní­mu armád­ní­mu gene­rá­lo­vi a tak začí­ná na Gullivera pota­jí vymýš­let zákeř­nou odve­tu.

Zásadním pro­blé­mem celé­ho sním­ku je fakt, že to celé půso­bí jako laci­ná vari­a­ce na tele­viz­ní pohád­ku, kte­rou se někdo sna­žil vyre­tu­šo­vat na celo­ve­čer­ní podí­va­nou se zná­mý­mi tvá­ře­mi. A to vše se opí­rá o Jacka Blacka, niko­liv Gullivera. Ten tu totiž hra­je v pod­sta­tě jen sám sebe s jiným pří­bě­ho­vým pod­kla­dem. Problémem je, že ačko­liv ten­to prvek ve vět­ši­ně kome­di­ál­ních fil­mů s ním fun­gu­je poměr­ně spo­leh­li­vě, v kon­tex­tu těž­ce dětin­ské, jed­no­du­ché a odflák­nu­té kome­die to je spí­še na obtíž. Jasně, je zde pár dob­rých vtíp­ků, odka­zů a scén, nicmé­ně ty uto­pí vel­ké množ­ství těch nepo­ve­de­ných a nezá­živ­ných. A to i přes rela­tiv­ně krát­kou, 85 minu­to­vou sto­páž.

Gulliverovy ces­ty jsou jed­no­znač­ně kva­li­ta­tiv­ním zkla­má­ním. Pod pří­sli­bem zná­mé­ho zábav­né­ho pří­bě­hu, divák dosta­ne poměr­ně plyt­ký pří­běh o nale­ze­ní odva­hy v podá­ní Jacka Blacka, pod­po­ře­ný o oprav­du ale oprav­du nehezkou gra­fi­ku, kte­rou neza­chrá­ní ani cel­kem sluš­ná výpra­va. Zbytek je jen čis­tě prů­měr­ná lát­ka bez špet­ky nad­še­ní. Cesty tak nej­spí­še poslou­ží jen těm oprav­du málo nároč­ným a těm nejmen­ším, ovšem s tím pro­blé­mem, že pro ně zde není žád­ná roz­to­mi­lá posta­vič­ka.

Koktejl :
70 % Infantilnost na kaž­dém kro­ku
15 % Opravdu smut­ná gra­fi­ka
15 % Nuda