Apollo 18 [60%]

Vždycky jste si mys­le­li, že se na Měsíc dal­ší posád­ky nedo­sta­ly kvů­li škr­tům v roz­počtu NASA? Tak si dej­te pozor abys­te neby­li vyve­de­ni z omy­lu. Je totiž mož­né, že za kon­cem ces­to­vá­ní lidí na povrch sate­li­tu pla­ne­ty země nesto­jí čis­tě finanč­ní otáz­ka ale hroz­ba něče­ho vět­ší­ho. Na povrchu měsí­ce totiž nejsou jen měsíč­ní kame­ny a krá­te­ry. Minimálně se vás o tom poku­sí pře­svěd­čit ame­ric­ký sci-fi sní­mek Apollo 18, kte­rý jen při­lé­vá do ohně všem spe­ku­lan­tům zabý­va­jí­cím se kon­spi­rač­ní­mi teo­ri­e­mi oko­lo vesmír­né­ho pro­gra­mu. 

Poslední misí na Měsíc vyko­na­la posád­ka Apolla 17. Další tři plá­no­va­né mise byly zru­še­ny spo­lu s kon­cem vesmír­né­ho pro­gra­mu Apollo zabý­va­jí­cí­ho se cesta­mi na měsíc. Alespoň tak zní ofi­ci­ál­ní zprá­va NASA. Co v ní není uve­de­no je fakt že v roce 1974, posád­ka původ­ně zru­še­né mise Apollo 18 dosta­la zele­nou. Jejich cílem bylo přís­ně uta­je­né při­stá­ní na měsí­ci a vypuš­tě­ní spe­ci­a­li­zo­va­ných lunár­ních sond, kte­ré budou slou­žit jako ochra­na před sovět­ský­mi sila­mi. Posádka úspěš­ně při­sta­ne na Měsíci a zahá­jí svůj dvou­den­ní úkol. Během jeho plně­ní však zjis­tí, že neda­le­ko mís­ta při­stá­ní se nachá­zí opuš­tě­ný lunár­ní modul rus­ké posád­ky, o kte­rém v popi­su mise neby­lo ani zmín­ky. Posádka Apolla 18 tak zjiš­ťu­je, že cíl jejich mise ani infor­ma­ce kte­ré dosta­ly, nejsou tak úpl­ně prav­di­vé. To však ale není jejich nej­vět­ší pro­blém. Tím jsou tajem­ství, kte­rá měsíc skrý­vá. 

Mám vylo­že­ně sla­bost pro béč­ko­vé sci-fi fil­my. Jednak je to pro­to, že jejich tvůr­ci se nebo­jí kon­tro­verz­něj­ších látek a jed­nak pro­to, že jed­no­du­še vždy nehra­jí na to, zalí­bit se divá­ko­vi za kaž­dou cenu. Takové sním­ky jako Horizont udá­los­tí nebo Symptom Pandorum jsou toho zář­ným pří­kla­dem. Tvůrci Apolla 18 tak při­šli s mode­lem ne nepo­dob­ným kupří­kla­du Paranormal Activity, aby odvy­prá­vě­li pří­běh jed­né posád­ky po kte­ré se sleh­la zem. A to vše v ilu­zi sním­ku, sestří­ha­né­ho ze sku­teč­ných zábě­rů, kte­ré se čirou náho­dou dosta­ly nedáv­no na povrch. Absurdní, ovšem jsem se nepři­sti­hl při tom, že by mi to vlast­ně vadi­lo. 

Samozřejmě je zde otáz­ka vyso­ké sty­li­zo­va­nos­ti zábě­rů a vel­ké­ho počtu kamer, kte­rý tuto ilu­zi nabou­rá­vá, nicmé­ně kýže­ný efekt stís­ně­nos­ti a klaus­tro­fo­bie, dopl­ně­né o napros­té odříz­nu­tí od svě­ta, kte­ré je pří­znač­né pro měsíč­ní povrch se doo­prav­dy dosta­vu­je. Nebudu sice tvr­dit, že zde není něko­lik momen­tů, kdy to celé při­pa­dá tro­chu jako vaře­ní z vody, nicmé­ně v koneč­ném důsled­ku to jed­no­du­še fun­gu­je. Příběh dvou mužů uvěz­ně­ných na povrchu Měsíce je tak i přes pří­mo­ča­rost hlav­ní záplet­ky do urči­té míry uvě­ři­tel­ný a divák nemá pro­blém se vcí­tit do jejich role. A to i přes fyzi­kál­ní nesrov­na­los­ti kte­ré fil­mu občas podrá­že­jí nohy. To bychom ovšem moh­li takhle sha­zo­vat kaž­dé dru­hé sci-fi, Rudou pla­ne­tu a Misi na Mars včet­ně. Právě z těch­to dvou sním­ků si Apollo 18 bere inspi­ra­ci, zatím­co se sna­ží vše podat v uvě­ři­tel­né (sna­ha o rea­lis­tič­nost je cítit z celé­ho pseu­do­do­ku­men­tár­ní­ho rázu fil­mu) rovi­ně.       

Co se týče zpra­co­vá­ní, není moc co vyčí­tat. Samozřejmě občas se tvůr­ci až moc necha­li unést sty­li­za­cí do sku­teč­né­ho fil­mo­vé­ho mate­ri­á­lu, tak­že si divák říká proč vlast­ně, nicmé­ně v mno­ha čás­tech to oprav­du fun­gu­je. A baví. Jen by sní­mek mohl mít zhru­ba o půl hodi­ny méně. Celá záplet­ka totiž nedo­ká­že udr­žet rov­no­měr­ně pozor­nost ani tu sla­bou hodin­ku a půl. Zvláště pak když CGI efek­ty v závě­ru tro­chu pokul­há­va­jí. Není jich tu však tolik, aby vás to nějak zvláš­tě trá­pi­lo. Hudba je napros­to mini­ma­lis­tic­ká, opět kvů­li sna­ze navo­dit dojem rea­lis­tic­kých zábě­rů ze sku­teč­né lunár­ní mise. Vše tak nako­nec zále­ží hlav­ně na tom, jest­li máte podob­ně ladě­né horo­ry v obli­bě nebo niko­liv. Jestli vás už Paranormal Activity omr­ze­lo a chce­te zku­sit něco tro­chu jiné­ho, nezbý­vá než Apollo 18 dopo­ru­čit. 

V koneč­ném důsled­ku je tak Apollo 18 pře­kva­pi­vě pří­jem­ně utí­ka­jí­cím sním­kem, u kte­ré­ho se sice bát nej­spí­še nebu­de­te, nicmé­ně atmo­sfé­ru Měsíce ser­ví­ru­je s pře­kva­pi­vou důsled­nos­tí a při­dá­vá tro­chu té kon­spi­rač­ní teo­rie pro výsled­ný mix po kte­rém se nebu­de­te mlá­tit do hla­vy, kvů­li zby­teč­ně pro­mar­ně­né hodi­ně a půl. Apollo 18 je totiž fajn béč­kem, kte­ré­mu sice chy­bí rov­no­měr­né tem­po po celé dél­ce, avšak to ale­spoň z čás­ti zachra­ňu­je napě­tím a rea­lis­tic­kým podá­ním, kte­ré není jako v ostat­ních pří­pa­dech pří­liš k smí­chu. 

Hodnocení: 60%

Podívejte se na hodnocení Apollo 18 na Kinoboxu.