Recenze: Smrt na Nilu (2022)

Recenze: Smrt na Nilu (2022)

Dovolená bel­gic­ké­ho detek­ti­va Hercule Poirota (Kenneth Branagh) na palubě okouz­lu­jí­cí­ho říč­ní­ho par­ní­ku v Egyptě se změ­ní v děsi­vý hon na vra­ha, ve chví­li, kdy idy­lic­ké líbán­ky doko­na­lé­ho páru postih­ne tragé­die.....

Vražda v Orient Expressu pat­ří mezi dost mož­ná mezi nej­chytřej­ší, nej­zná­měj­ší a nej­lep­ší detek­tiv­ní pří­běhy všech dob, roz­hod­ně jde poté o nej­slav­něj­ší dílo spi­so­va­tel­ky Agathy Christie. Vražda v Orient Expressu se poté dočka­la mno­ha adap­ta­cí, napo­sle­dy to bylo v roce 2017 v režii Kennetha Branagha, kde si Branagh též zahrál bel­gic­ké­ho detek­ti­va Hercula Poirota. Branaghovo moder­něj­ší zpra­co­vá­ní bylo hitem, kte­rý v kinech utr­žil 352 mili­o­nů dola­rů. Tento úspěch zaru­čil, že Poirot v Branaghově podá­ní vrá­tí a ofi­ci­ál­ně tak bylo roz­hod­nu­to, že po Vraždě v Orient Expressu dojde na novou adap­ta­ci dal­ší­ho slav­né­ho Poirotova pří­pa­du jmé­nem Smrt na Nilu. Sám Branagh měl teh­dy v plá­nu po Smrti na Nilu rea­li­zo­vat ješ­tě více fil­mů a dokon­ce se mu v hla­vě honil nápad na vytvo­ře­ní fil­mo­vé­ho uni­ver­za, kte­ré by moh­lo před­sta­vit i jiné posta­vy, kte­ré Christie za svou kari­é­ru spi­so­va­tel­ky vytvo­ři­la. Jenže pak stu­dio 20th Century Fox odkou­pi­lo stu­dio Disney a i když bylo v plá­nu, že po Smrti na Nilu dojde ješ­tě mini­mál­ně na jeden Poirotův pří­pad v Branaghově podá­ní i vede­ní, stu­dio Disney sérii oka­mži­tě zasta­vi­lo. Branaghova Smrt na Nilu je tak zřej­mě dru­hým a posled­ním fil­mem, kde se Branaghův Poirot obje­ví. A doka­zu­je, že je to vlast­ně ško­da.

Kenneth Branagh nezkla­me. I jeho Smrt na Nilu je řeme­sl­ně uhla­ze­nou zále­ži­tos­tí a odbor­ník na adap­to­vá­ní nejen Shakespeara zůstá­vá i ten­to­krát dílu Christie věr­ný. Jisté odklo­ny jsou poznat, základ­ní jádro ovšem zůstá­vá stej­né. Po Vraždě v Orient Expresu je poté u Smrti na Nilu pro­blém s tím, že je ten­to pří­pad o pozná­ní méně zají­ma­vý (i když o nic méně skvě­le vymyš­le­ný) a sází na tra­dič­něj­ší detek­tiv­ní záplet­ku. Jenomže je pořád o dílo Agathy Christie a Branagh tak sice ten­to­krát opět ser­ví­ru­je tak tro­chu moder­něj­ší a sviž­něj­ší zpra­co­vá­ní, i ten­to­krát ovšem zůstá­vá zdro­jo­vé­mu mate­ri­á­lu více­mé­ně věr­ný.

Největší odklon od samot­né Smrti na Nilu je pro­zkou­má­ní Poirotovi minu­los­ti. Proč má svůj knír, co z něj udě­la­lo toho více­mé­ně chlad­né­ho detek­ti­va a že v něm mož­ná pře­ci jen začí­ná pro­bou­zet lid­skost a tou­ha po tom nezů­stat sám. Ústředním moti­vem Smrti na Nilu je ve finá­le lás­ka a to, kam dale­ko je kvů­li ní člo­věk zajít. I díky tomu se ten­to pří­pad sta­ne pro Poirota čás­teč­ně osob­ní a i když ten­to­krát Poirot nemu­sí v závě­ru čelit tak zásad­ní­mu morál­ní­mu dile­ma­tu, v Branaghově podá­ní má Poirot zase výraz­nou duši. A Branagh díky tomu uká­že, že ve sto­pách Petera Ustinova, Alberta Finneyho i Davida Sucheta krá­čí super.

První polo­vi­na vyža­du­je tak tro­chu trpě­li­vos­ti. Sází na expo­zi­ci postav, názna­ky moti­va­cí a sku­teč­ně poma­lé tem­po. Jakmile ovšem dojde na vraž­du, kte­rá hlav­ní vyšet­řo­vá­ní roz­hý­be kupře­du, tem­po je rázem sviž­něj­ší, uza­vře­ný pro­stor vla­ku ten­to­krát vystří­dal uza­vře­ný pro­stor par­ní­ku a na kame­ru Harise Zambarloukose (kte­rá pře­de­vším doká­že mno­ho­krát pro­dat krá­su Egypta) se kou­ká krás­ně. Nechybí tam  chyt­ré nápa­dy (v momen­tě, kdy jed­ná mlu­ví o tom, že je na výši jí kame­ra schvál­ně zabí­rá zezdo­la, aby vypa­da­la vyš­ší) i výrazná vizu­ál­ní strán­ka a celé to pře­de­vším půso­bí sku­teč­ně vel­ko­le­pě navzdo­ry více­mé­ně uza­vře­né­mu pro­sto­ru.

Branagh sice i ten­to­krát hra­je Poirota skvě­le a doká­že pro­stří­dat růz­né polo­hy od výstřed­nos­ti po zábav­nost přes vylo­že­ný respekt, ve Vraždě v Orient Expressu se ovšem též doká­za­li herec­ky před­vést Michelle Pfeiffer, Judi Dench, Willem Dafoe, Josh Gad, Daisy Ridley či Johnny Depp. A kro­mě Branagha tu ten­to­krát nikdo tak výraz­ný není. Armie Hammer (pro kte­ré­ho jde zřej­mě o posled­ní vel­kou roli po obvi­ně­ní ze sexu­ál­ní­ho nási­lí a údaj­ných kani­ba­lis­tic­kých chout­kách) ani Gal Gadot ve svých rolích dva­krát výraz­ní nejsou, tro­chu výraz­něj­ší jsou ale­spoň Emma Mackey, Letitia Wright, Sophie Okonedo či Tom Bateman, kte­rý se vra­cí jako Bouc z Vraždy v Orient Expressu a je ten­to­krát i něco víc než jen Poirotův pomoc­ník. I přes poměr­né sluš­né obsa­ze­ní a Branaghovo zku­še­né herec­ké vede­ní z toho ovšem dva­krát nic zají­ma­vé­ho vlast­ně nevy­lezlo.

Dobová výpra­va 30. sto­le­tí je osl­ni­vá, na Egyptské pro­stře­dí se sku­teč­ně krás­ně kou­ká a Branagh osl­ní i úvod­ní scé­nou, kte­rá nej­ví­ce defi­nu­je Poirota, jak jej poz­dě­ji zná­me. Vizuální efek­ty jsou jinak v pořád­ku (v jis­tém momen­tu je vyru­ší pří­liš oči­vid­ný digi­tál­ní had). Kamera Zambarloukose mož­ná ten­to­krát není tolik hra­vá jako prá­vě minu­le u Vraždy v Orient Expressu, sku­teč­ně se na ním ovšem hez­ky kou­ká a těch pár zají­ma­vých vizu­ál­ních nápa­dů tam je. A je to celé i ten­to­krát vel­mi zábav­né, jen to ve finá­le nedo­ká­že pro­je­vit tolik citu jako prá­vě Vražda v Orient Expressu. I když mini­mál­ně finál­ní scé­na může s divá­kem ale­spoň čás­teč­ně trh­nout. A ješ­tě více při ní zamr­zí, že toho­hle Poirota už nej­spíš sku­teč­ně neu­vi­dí­me.

Branagh nekle­sl na mys­li a nato­čil dal­ší řeme­sl­ně pove­de­nou adap­ta­ci Agathy Christie, kte­rá je v mno­ha ohle­dech ukáz­kou pocti­vé fil­ma­ři­ny a Branaghovy bra­vur­ní režie i bra­vur­ní­ho herec­tví. I když pří­běh Smrti na Nilu není tak výji­meč­ný jako pří­běh Vraždy v Orient Expresu, opět je chytře vymyš­le­ný a Branagh si z něj bere to nej­lep­ší, při­čemž se mu i daří sku­teč­ně pro­kres­lit toho­to bel­gic­ké­ho spe­ci­fic­ké­ho detek­ti­va. Jen je ško­da, že ho v tom­to podá­ní mož­ná sku­teč­ně vidí­me napo­sled.....

Verdikt: 75%