Recenze: Sousedská hlídka – 35%

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Jako kaž­dý rok, i letos muse­la do čes­kých kin dora­zit něja­ká kra­vi­na s Benem Stillerem. Tedy přes­ně tím typem ame­ric­ké­ho her­ce, kte­rý je jako stvo­ře­ný pro hlav­ní role ve spous­tě kome­dií sna­ží­cích se vehe­ment­ně pře­svěd­čit, že Amerika může s tím­to žánrem zno­vu ohro­mit svět. A jako pokaž­dé, i ten­to­krát je scé­náris­tic­ký roz­let tak enorm­ní, že napros­to igno­ru­je hra­ni­ci mezi tím, co ješ­tě může být vtip­né, a tím, co už je exhi­bi­ci­o­nis­mus.

Mainstreamová vědec­ko­fan­tas­tic­ká kome­die Sousedská hlíd­ka (The Watch) má všech­no (a nic víc!), co lze od fil­mu s dopo­ru­če­nou pří­stup­nos­tí od 15 let oče­ká­vat: dia­lo­gy zapla­ve­né tsuna­mi slo­ví­ček „fuck“, „ass“, „balls“, „shit“ nebo jejich odvo­ze­nin; por­no­gra­fic­ké fan­ta­zie; nad­sam­čí gla­di­á­tor­ství; vti­py o kas­t­ra­cích a téma­ta sexu mezi tee­nage­ry. Hlavní hrdi­na Evan (Ben Stiller) pra­cu­je jako sales-manager v super­mar­ke­tu, žije se svou ženou na před­měs­tí v duple­xu se zahra­dou a má hlu­bo­ký smy­sl pro komu­nál­ní souná­le­ži­tost. Když je záhad­ně zavraž­děn jeho kole­ga a čer­s­tvě i ame­ric­ký občan s hispán­ský­mi koře­ny, pod­leh­ne záchva­tu patri­o­tis­mu a roz­hod­ne se své­mu měs­tu pro­ká­zat služ­bu tím, že zalo­ží domobra­nu, kte­rá bude chtít zlo­čin vyšet­řit. Na jeho výzvu zare­a­gu­je tro­ji­ce před­měst­ských vyku­ků: Bob (Vince Vaughn), pro­to­typ tuc­to­vé­ho Amíka v úlo­ze pru­dí­cí rodi­čov­ské auto­ri­ty; Franklin (Jonah Hill), odmít­nu­tý adept na poli­cis­tu; a Jamarcus („ajťák“ Richard Ayoade), kte­rý je ve měs­tě nováč­kem. Hra na mago­ry může začít…

Hrdinové Sousedské hlíd­ky začnou pát­rat po pacha­te­lích, kte­rý­mi, jak se uká­že, jsou bytos­ti z jiné gala­xie. Zápletka, kte­rá pro dospě­lej­ší divá­ky odrost­lé puber­tě může vypa­dat jako iro­nic­ký komen­tář k ame­ric­ké­mu feno­mé­nu hrdin­ské­ho pato­su, se záhy začne jevit jako vůbec ne důle­ži­tá sou­část fil­mu, ve kte­rém hod­ně věcí explo­du­je, posta­vy buď „fuc­ku­jí“ jako o život nebo na sebe řvou, ale vět­ši­nou děla­jí obo­jí dohro­ma­dy. Samozřejmě, lze se zasmát někte­rým hláškám, poba­vit se nad Evanovým srd­ce­ryv­ným pro­slo­vem na base­ballo­vém utká­ní nebo si všim­nout naschvál pompéz­ní­ho hudeb­ní­ho dopro­vo­du pokaž­dé, když se hrdi­no­vé roz­hod­nou „nasa­zo­vat živo­ty“. Jenže v celém tomhle kolo­su sit­co­mo­vé­ho žva­ně­ní a pře­hrá­va­jí­cích her­ců je jaký­ko­li pokus o sar­kas­mus a dob­ře míně­nou nad­sáz­ku nevi­di­tel­ný. Se sit­co­mo­vým žánrem konec­kon­ců spo­ju­je Sousedskou hlíd­ku i pří­tom­nost něko­li­ka her­ců: ved­le zmí­ně­né­ho Richarda Ayoada je to v úlo­ze poli­cej­ní­ho ser­žan­ta Will Forte, kte­ré­ho si mož­ná fanouš­ci seri­á­lu How I Met Your Mother pama­tu­jí z role napros­té­ho ňou­my a lose­ra Randyho v jed­né z epi­zod.

Sousedská hlíd­ka zaujme pře­de­vším jako oprav­du křikla­vá obha­jo­ba stře­do­sta­vov­ské­ho způ­so­bu živo­ta. Američané mají v domech vybu­do­va­né skle­py nacpa­né kul­tov­ní­mi před­mě­ty, mlá­dež se neu­mí bavit jin­de než na divo­kých mejda­nech a rodi­če si kon­ster­no­va­ně pro­hlí­že­jí dce­ři­ny fot­ky na face­boo­ku. Spoustě před­měst­ských týp­ků se plní život­ní sny už teh­dy, když jejich sou­sed pořá­dá u sebe doma sexu­ál­ní orgie. A co by to jinak bylo za ame­ric­kou stře­do­sta­vov­skou kome­dii, kdy­by se v ní ved­le likvi­da­ce mimo­zemš­ťa­nů neře­ši­ly taky part­ner­ské pro­blémy?!

Nejen divá­ci, ale i oby­va­te­lé měs­teč­ka, nad nímž má Sousedská hlíd­ka bdít, se baví na účet Evana a jeho kama­rá­dů - a mají proč: je to ban­da naprostých šulí­nů, kte­ří ovšem umí kaž­dou hláš­ku pronést přes­ně tako­vou rych­los­tí a s tako­vou into­na­cí, aby vyvo­la­la spon­tán­ní záchvat smí­chu i u těch nej­za­osta­lej­ších. (Připomínám, že se nejed­ná o sit­com, ale o celo­ve­čer­ní film, tudíž se v něm nepouš­tí návod­ný smích pub­li­ka z post­pro­duk­ce).

Za zna­me­ni­tý poklá­dám ako­rát pře­klad Františka Fuky, jenž opět roz­ta­vil lavi­nu ame­ric­ké­ho malo­měš­ťác­ké­ho breptá­ní do poměr­ně čti­vých dia­lo­gů a o pár deci­be­lů ztlu­mil kři­čí­cí trap­nost ori­gi­ná­lu. Kolika její­mi polo­ha­mi nás ame­ric­ký sran­da­byz­nys letos asi ješ­tě pře­kva­pí?

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře