REVENANT Zmrtvýchvstání - Kde špatné znamená dobré: filmová výprava

Aby zachy­til svět tak, jak vypa­dal v roce 1823, Iñárritu spo­lu­pra­co­val s fil­mo­vým výtvar­ní­kem Jackem Fiskem. Fiskovi nejsou výprav­né fil­my cizí. Pracoval na sním­ku Až na krev Paula Thomase Andersona a na Stromu živo­ta Terence Malicka, ale toto his­to­ric­ké obdo­bí pro něj bylo nové.

Fisk byl nad­še­ný z napros­té syro­vos­ti této éry. “Toto obdo­bí se mi nesmír­ně líbí,” říká. “Lidé byli závis­lí a ome­ze­ní tím, čeho se jim dostá­va­lo – čili v tom­to pří­pa­dě seke­ra­mi, noži a vel­mi ome­ze­ným vyba­ve­ním. Snažili jsme se to zrepli­ko­vat, jak jen to bylo mož­né. Alejandro chtěl, aby všech­no bylo drs­né a zašlé, tak­že to byl náš cíl. Nesmíte zapo­mí­nat, že se tito lov­ci čas­to nemy­li celé měsí­ce a kaž­dý člo­věk sně­dl asi 4,5 kg masa den­ně, tak­že to neby­lo hez­ké. Drsnost a omše­lost nám pomá­ha­la pocho­pit, jak těž­ký život to byl.”

Hned na začát­ku poslal Iñárritu Fiskovi kopii Andreje Rubleva reži­sé­ra Andreje Tarkovského, aby mu uká­zal, jak drs­nou fil­mo­vu podo­bu měl na mys­li. “Okamžitě jsem pocho­pil, jaký druh fil­mu chtěl nato­čit,” vzpo­mí­ná Fisk. Fisk bral také na vědo­mí roz­hod­nu­tí pou­žít pou­ze při­ro­ze­né svět­lo, což zna­me­na­lo nikdy nekon­čí­cí hon za mís­ty, kte­rá měla to správ­né svět­lo ve správ­nou den­ní hodi­nu. “Museli jsme se neu­stá­le potý­kat s čím­ko­liv, co si pro nás mat­ka pří­ro­da při­chys­ta­la,” říká Fisk. “Ale to se sta­lo důle­ži­tou sou­čás­tí tvůr­čí­ho pro­ce­su.”

Jedním ze zla­tých hře­bů Fiskova desig­nu je roz­leh­lá pev­nost Fort Kiowa, posta­ve­ná ve starém povr­cho­vém dole na těž­bu štěr­ku v par­ku Spray Valley Provincial Park neda­le­ko měs­ta Canmore v Albertě. Fisk se roz­ho­dl ve svých návr­zích odrá­žet his­to­rii. Spolu se svým týmem posta­vil pev­nost za pou­ži­tí sku­teč­ných mate­ri­á­lů a návrhů z 20. let 19. sto­le­tí.

“Chtěl jsem, aby pev­nost his­to­ric­ky odpo­ví­da­la sku­teč­nos­ti – což z toho dělá mís­to, kde bys­te dnes nechtě­li žít,” smě­je se Fisk. “Místo toho, aby byla okouz­lu­jí­cí, udě­la­li jsme ji nehos­tin­nou, pro­to­že život těch­to mužů byl drs­ný. Navíc neby­li tesa­ři, tak­že jsme sku­teč­ně pou­ží­va­li pří­stup, nedě­lat věci pří­liš doko­na­le. Vždy jsem se roz­čí­lil, když jsem viděl tesa­ře, jak odvá­dě­li pěk­nou prá­ci. Naše mot­to pro pev­nost bylo: “Dobré je špat­né, ale špat­né je dob­ré.”

Opatinování deko­ra­ce se v tom­to fil­mu sta­lo for­mou umě­ní samo o sobě. “Nechali jsme pati­né­ry, aby se na deko­ra­ci oprav­du vyřá­di­li. Jedna budo­va byla pros­tě pří­liš čtver­co­vá, tak­že jsem řekl, aby ji pár­krát nad­zved­li pomo­cí vyso­kozdviž­né­ho vozí­ku a pus­ti­li ji na zem, aby se otřás­la v zákla­dech a dosta­la se do polo­roz­pad­lé­ho sta­vu,” vzpo­mí­ná Fisk. “Věnovali jsme stej­né množ­ství času stav­bě jako pati­nám a roz­kla­du.”

Aby uspo­ko­ji­li potře­bu při­ro­ze­né­ho svět­la, Fisk dokon­ce posta­vil dvě zrca­dlo­vé pev­nos­ti - jed­nu smě­rem na východ a dru­hou na západ, aby fil­ma­ři moh­li vyu­žít odpo­ledního slun­ce.

Fisk také posta­vil ves­ni­ci kme­ne Pawnee v ate­li­é­ru v Los Angeles s vyu­ži­tím auten­tic­kých mate­ri­á­lů a tech­nik této kul­tu­ry. “Určitou část stav­by zim­ní ves­ni­ce jsme si zjed­no­du­ši­li, ale malé cha­tr­če jsou všech­ny ze dře­va, blá­ta a slá­my, jako byly ve sku­teč­nos­ti,” podo­tý­ká.

Zatímco vět­ši­na deko­ra­cí odpo­ví­dá his­to­ric­kým před­lo­hám, Fisk navr­hl sno­vé prv­ky, včet­ně tyčí­cí se hory z bůvo­lích lebek a trosky evrop­ské­ho kos­te­la. Další deko­ra­cí byl tábor lov­ců, kte­rý napad­li Indiáni Arikara v úvod­ní bitvě. Na začát­ku scé­ny tábor sestá­vá z pro­vi­zor­ních sta­nů, pří­střeš­ků, ohnišť a lov­ců, kte­ří jsou zaměst­na­ní sta­ho­vá­ním bob­rů z kůže a sva­zo­vá­ním kože­šin. Fisk dokon­ce posta­vil loď, kte­rá se sta­ne hlav­ní sou­čás­tí akce. “Jsem rád, že je loď zce­la auten­tic­ká,” říká, “kro­mě toho, že má sil­ný motor scho­va­ný uvnitř, tak­že jsme ji moh­li dostat pro­ti prou­du!”

Fisk je zná­mý tím, že sta­ví deko­ra­ce, kte­ré se dají fil­mo­vat ze všech úhlů a REVENANT nebyl výjim­kou. Říká: “Mám rád, když se dá deko­ra­ce fil­mo­vat ze všech stran a reži­sér jako je Alejandro toho plně vyu­žil. Pokud mu to umož­ní­te, vždy najde důmy­sl­né úhly,” při­zná­vá.

---