Roxie Cooper – Den, kdy jsme se potkali (recenzní kniha)

Zdravím všech­ny své báječ­né čte­ná­ře u nové­ho člán­ku!

Recenzáčky se mi doma cel­kem naku­pi­ly, tak jsem se pus­ti­la do jejich zpra­co­vá­vá­ní. Jedním z těch, kte­ré čeka­jí už něja­kou dobu, je kni­ha Den, kdy jsme se potka­li od autor­ky Roxie Cooper. Tato kni­ha pochá­zí z pro­duk­ce Nakladatelství Metafora. Pojďme se na ni podí­vat!

Autor – Roxie Cooper
Počet stran – 400
Nakladatelství – Metafora
Rok vydá­ní – 2020
Edice – 7lásky

Stephanie a Jamie se pozna­jí na umě­lec­kém kur­zu a od prv­ní­ho setká­ní je zřej­mé, že jsou jako stvo­ře­ni jeden pro dru­hé­ho. Jenomže jsou zada­ní a svě­do­mí jim nedo­vo­lu­je způ­so­bit bolest jejich nej­bliž­ším. Rozhodnou se své zami­lo­va­nos­ti vzdo­ro­vat a lás­ce nepod­leh­nout. Vrátí se ke svým pro­tějškům a násle­du­jí­cích deset spo­lu pro­ží­va­jí kaž­dý rok pou­ze jeden den jako přá­te­lé. Den napl­ně­ný štěs­tím, smí­chem a rados­tí. Mohou ale dva lidé s tak­to sil­ným spo­je­ním zůstat jen přá­te­li napo­řád?

Příběh o lás­ce, kte­rá může člo­vě­ka zavést do šedé zóny mezi dob­rým a špat­ným a při­nu­tí ho zpy­to­vat smy­sl tra­dič­ních hod­not a morál­ky. A také varu­je, že na tom­to svě­tě nejsme navždyc­ky a občas je lep­ší roz­hod­nout se rych­le.

Když jsem dosta­la tuto kni­hu na recen­zi, nepře­čet­la jsem si o ní dopře­du žád­né infor­ma­ce. Zjistila jsem totiž, že čím míň o kni­ze vím, tím víc pak doká­že pře­kva­pit. Stačilo mi, že je z edi­ce 7lásky.

I tak mi ale začte­ní chví­li trva­lo. Zprvu jsem v pří­bě­hu vidě­la jen dva lidi, kte­ří se chys­ta­jí k nevě­ře. Stephanie a Jamie se pot­ka­jí na umě­lec­kém kur­zu, kde si sebe všim­nou a poví­da­jí si. Jenže po víken­du ode­jdou domů s vědo­mím, že se nikdy už neu­vi­dí. Stephanie se mezi­tím vdá za své­ho snou­ben­ce Matta a Jamie se vrá­tí k man­žel­ce a své prá­ci na umě­lec­ké ško­le. Jenže rok se s rokem sešel a po roce se ti dva zno­vu pot­ka­jí na stej­ném mís­tě. Tentokrát to už mezi nimi jis­kří a závan nevě­ry je na dosah.

Jak tak pokra­čo­va­ly strán­ky, pře­šla mě zlo­ba na obě posta­vy, pro­to­že v jejich cel­kem uni­kát­ním vzta­hu bylo něco víc. Viděli se jen jed­nou za rok. 10 schůzek za 10 let. Čas ply­ne a Stephanie i Jamie si postup­ně uvě­do­mu­jí, co se děje. Do toho se ale musí vypo­řá­dá­vat s nástra­ha­mi živo­ta. Stephanie pro­střed­nic­tvím roz­ho­vo­rů s tera­pe­u­t­kou Jane odha­lu­je své tajem­ství a svou minu­lost, na oplát­ku jí Jane posky­tu­je cen­né rady a postr­ku­je ji „správ­ným smě­rem“.

Obdivuji autor­ku a pře­kla­da­tel­ku za prá­ci s tex­tem, kte­rý v této kni­ze doslo­va vyni­ká svým obsa­hem. Na téměř 400 stra­nách se autor­ce poved­lo vytvo­řit dese­ti­le­tý pří­běh, ověn­če­ný dáv­ným tajem­stvím kolem mat­ky Stephanie. Bohužel ale kni­ha kon­čí smut­ně. Po dlou­hé době jsem bre­če­la u kni­hy a navíc mě veli­ce zasáh­la. Překladatelka a korek­tor­ka zde odved­ly veli­ce dobrou prá­ci, za celou dobu čte­ní jsem nara­zi­la jen na pár pře­kle­pů. Bohužel jsem si je neza­trh­la, ale při příš­tím čte­ní to udě­lám. Je cel­kem fajn nara­zit na kni­hu, kte­rá neob­sa­hu­je 3 chy­by na kaž­dé stra­ně.

Knihu mohu roz­hod­ně dopo­ru­čit ke čte­ní, je napros­to skvě­le napsa­ná a obsa­hu­je sice roz­sáh­lý, ale krás­ný pří­běh, byť se smut­ným kon­cem (ale zase je ze živo­ta, a život někdy při­ná­ší smut­né kon­ce.) Text je pro­pra­co­va­ný a napsa­ný tak, že udr­ží čte­ná­ře u pří­bě­hu, dokud nedo­jde na konec. 

Děkuji nakla­da­tel­ství Metafora za zaslá­ní kni­hy k recen­zi, hned po dočte­ní puto­va­la na polič­ku oblí­ben­ců a roz­hod­ně se do ní někdy začtu zno­vu. Knihu může­te zakou­pit zde: Den, kdy jsme se pozna­li