Rudá mašina - Obsah/Vyjádření režiséra

OBSAH

             Celovečerní doku­ment Rudá maši­na, jehož auto­ři byli nomi­no­vá­ni na Oscara a zís­ka­li cenu Emmy, pojed­ná­vá o Sovětském sva­zu a o nej­ú­spěš­něj­ším usku­pe­ní spor­tov­ní his­to­rie - o hokejovém týmu Rudá armá­da. Příběh, vyprá­vě­ný z pohle­du jeho kapi­tá­na Slavy Fetisova, popi­su­je jeho pře­rod z národ­ní­ho hrdi­ny do role poli­tic­ké­ho nepří­te­le. Film, kte­rý zachy­cu­je jak obdo­bí SSSR, tak i rus­ké, zkou­má to, jak se ve spor­tu odrá­ží spo­le­čen­ská a kul­tur­ní hnu­tí a hle­dá ve vze­stu­pu a pádu týmu Rudá armá­da para­le­ly s vývo­jem Sovětského sva­zu.

Rudá maši­na je pozo­ru­hod­ný pří­běh stu­de­né vál­ky na zim­ních sta­di­o­nech a muže, kte­rý se vze­přel moc­né­mu apa­rá­tu a umož­nil celým gene­ra­cím Rusů ces­tu ke změ­nám.

VYJÁDŘENÍ REŽISÉRA

             Natáčení sním­ku Rudá maši­na mi poskyt­lo pří­le­ži­tost nejen k sezná­me­ní se svý­mi koře­ny, ale také k pro­zkou­má­ní vli­vu hokeje na kul­tu­ru, poli­ti­ku a odkaz Sovětského sva­zu.

Narodil jsem se a vyrůs­tal jsem ve Spojených stá­tech jakož­to poto­mek rus­kých při­stě­ho­val­ců, kte­ří o své minu­los­ti mlu­vi­li jen málo­kdy. Své prv­ní brus­le jsem dostal v šes­ti letech a v prů­bě­hu dět­ství jsem hrál hokej závod­ně, abych nako­nec skon­čil v týmu Yaleovy uni­ver­zi­ty. Hokejový tré­nink se ve Spojených stá­tech sou­stře­dil spí­še na vyhrá­vá­ní než na roz­voj hrá­čů. Tréninky byly čas­to veli­ce pri­mi­tiv­ní a zby­teč­né. Trenéři se věno­va­li jenom výji­meč­ným hrá­čům, kte­ří dáva­li nej­ví­ce gólů.

Když mi bylo 13, stal jsem se čle­nem týmu, kte­rý najal nové­ho tre­né­ra, půvo­dem ze Sovětského sva­zu. Jako vět­ši­na ame­ric­kých dětí jsem ze sovět­ské­ho hokeje znal pou­ze pří­běh poráž­ky sovět­ské­ho týmu na Olympiádě v roce 1980. Trenérova filo­zo­fie a tré­nin­ko­vé meto­dy byly veli­ce peč­li­vé a neob­vyk­lé: byli jsme nuce­ni cho­dit po rukou a dělat na ledě sal­ta. Nosili jsme pne­u­ma­ti­ky a brus­li­li se svý­mi spo­lu­hrá­či na zádech. Dost mož­ná nej­vět­ší změ­nou bylo aktiv­ní pod­po­ro­vá­ní hráč­ské vyna­lé­za­vos­ti a sna­ha nau­čit nás uva­žo­vat jako jeden tým. Celá řada lidí v hokejové komu­ni­tě v Chicagu ho nebra­la váž­ně. Ale poda­ři­lo se mu zce­la změ­nit mé vní­má­ní toho­to spor­tu. Podařilo se mi zís­kat sta­ré zázna­my sovět­ské­ho hokeje a to, co jsem spat­řil, mi ote­vře­lo oči. Sovětský hokej byl neu­vě­ři­tel­ně tvůr­čí a plný impro­vi­za­cí. Sověti se po ledě pohy­bo­va­li ply­nu­le, jako jedi­ná bytost, a půso­bi­lo to spí­še jako umě­lec­ké odvět­ví než jako sport. Přesně takhle jsem chtěl umět hrát.

Když jsem byl na Yaleově uni­ver­zi­tě, stu­do­val jsem poli­ti­ku a ději­ny a dozvě­děl jsem se o neob­vyk­lé roli, kte­rou v Sovětském sva­zu hokej sehrá­val. Tým Rudá armá­da byl kon­ci­po­ván jako nástroj pro­pa­gan­dy, kte­rý měl potvr­dit nad­řa­ze­nost sovět­ské­ho sys­té­mu. Země do úspě­chů toho­to týmu inves­to­va­la obrov­ské pro­střed­ky. Náročný život­ní styl a nemi­lo­srd­né pod­mín­ky, ve kte­rých hrá­či tré­no­va­li, odrá­že­ly cel­ko­vý stav sovět­ské spo­leč­nos­ti. Pochopil jsem, že také her­ní styl Rudé armá­dy se význam­ně inspi­ro­val ide­o­lo­gií celé země. Podobně jako v pří­pa­dě komu­nis­mu nebyl ani zde kla­den vel­ký důraz na jed­not­liv­ce. Ti, kte­ří se sta­li hrdi­ny, vydě­lá­va­li stej­né pení­ze jako uči­te­lé. Podstatné bylo poslou­žit svým týmo­vým kole­gům a své vlas­ti, a vyja­d­řo­vá­ní indi­vi­du­a­li­ty či zpo­chyb­ňo­vá­ní auto­rit bylo zaká­zá­no.

Dnešní rus­ká vlá­da je slo­že­na jak z odda­ných fanouš­ků týmu Rudá armá­da, tak z hrá­čů samot­ných. Pochopit his­to­rii toho­to týmu a dobu, ve kte­ré půso­bil, zna­me­ná pocho­pit mno­hé o tom, kdo dnes v Rusku roz­ho­du­je.

Rudá maši­na popi­su­je, jak je mož­né, že tak nesku­teč­ně despo­tic­ký sys­tém dal vznik­nout jed­no­mu z nej­slav­něj­ších hokejových týmů v ději­nách. Tyto úspě­chy byly vykou­pe­ny obrov­ský­mi osob­ní­mi oběť­mi. Mým zámě­rem bylo nato­čit film, kte­rý bude poctou sovět­ské­mu utr­pe­ní a osla­vou umě­ní, jež byla pro­duk­tem tak napja­té­ho a výji­meč­né­ho his­to­ric­ké­ho obdo­bí.

---