Rychle a zběsile - 65 %

Dnes již legen­dár­ní fil­mo­vá série Rychle a zbě­si­le při­nes­la svě­tu kult rych­lých aut, hor­kých pne­u­ma­tik a vůně spá­le­né­ho ben­zí­nu. Nicméně ačko­li se prv­ní díl Rychle a zbě­si­le tvá­ří jako film pri­már­ně o autech, čtyř­ko­lo­vá vozi­dla zde fun­gu­jí pou­ze jako pro­stře­dek k vystup­ňo­vá­ní děje a pomě­řo­vá­ní peni­sů jed­not­li­vých postav. Je to pře­de­vším pří­běh o vzta­hu dvou šílen­ců v autech a budo­vá­ní vzá­jem­né­ho respek­tu mezi dvě­ma čle­ny komu­ni­ty. To se fil­mu daří vykres­lit někdy dob­ře, jin­dy s not­nou dáv­kou kýče.

Hlavní lin­ka vede divá­ka skrz vyšet­řo­vá­ní Briana O‘Connora (Paul Walker), poli­cis­ty v přestro­je­ní. Jeho úko­lem je infil­tro­vat sku­pi­nu auto­mo­bi­lo­vých nad­šen­ců a ile­gál­ních závod­ní­ků a zjis­tit, kdo sto­jí za opa­ku­jí­cí­mi se lou­pe­že­mi cen­né­ho zbo­ží z jedou­cích kami­o­nů. Mezi něj a jeho prá­ci se ovšem při­ple­te roz­ví­je­jí­cí se přá­tel­ství s vůd­cem sku­pi­ny Dominicem Torretem (Vin Diesel) a mli­lost­ný romá­nek s Torretovou sestrou Miou (Jordana Brewster). Když se do toho při­ple­te gang asij­ských zlo­dě­jíč­ků, začne se situ­a­ce při­ost­řo­vat, až do poně­kud otu­pě­lé­ho kon­ce, kte­rý půso­bí uspě­cha­ně a vyzní­vá čás­teč­ně do ztra­ce­na.

Motivace jed­not­li­vých postav film před­klá­dá bez ladu a skla­du a čeká, že se s nimi divák jen tak zto­tož­ní Když se film vrtá v psy­cho­lo­gii plo­chých postav (plo­chých, s výjim­kou Marie Rodriguez), půso­bí jeho sna­ha  o cha­rak­te­ro­vou pitvu kýčo­vi­tě, až směš­ně. Jednoduchý pří­běh vyža­du­je jed­no­du­ché moti­va­ce postav a ty jsou tu hrubě načrt­nu­ty cel­kem dob­ře. Právě v ostřej­ších rysech však ztrá­ce­jí svou pře­svěd­čo­va­cí sílu.

Velký palec naho­ru zaslou­ží ale pohyb­li­vost kame­ry. Ve fil­mu s názvem Rychle a zbě­si­le se moc sta­tic­kých zábě­rů čekat nedá, ale kame­ra­man zde vyu­ží­vá pohyb­li­vost kame­ry parád­ně. Bez vět­ších zmat­ků se pře­sou­vá pro­sto­rem k poskyt­nu­tí vyprá­vě­cích infor­ma­cí a poskyt­nu­tím tro­chy toho umě­lec­ké­ho zážit­ku, kte­rý film vyta­hu­je z hlu­bin prů­měr­nos­ti.

Nejumělečtějšími zábě­ry jsou ty zrych­le­né. Stylizace úpl­ně prv­ní­ho závo­du do sou­tě­že jed­not­li­vých auto­mo­bi­lo­vých svě­tů Paula Walkera a Vina Diesela vyu­ží­vá roz­ma­zá­ní barev a časo­vě skvě­le pou­ži­té­ho zoo­mu k vytvo­ře­ní poci­tu vyš­ší rych­los­ti a nalé­ha­vos­ti. Zrychlení času se ovšem nedo­tý­ká jen závod­ní čás­ti sním­ku. Přechody mezi dnem a nocí jsou zob­ra­ze­ny pomo­cí hlad­ké­ho pře­cho­du mezi den­ním svět­lem a tem­no­tou noci. I to dodá­vá Rychle a zbě­si­le na inten­zi­tě.

Ty nej­dů­le­ži­těj­ší zábě­ry fil­mu, když se jez­dí v autech, mají ovšem někdy pro­blémy s věro­hod­ným zob­ra­ze­ním rych­los­ti. Jak jsem již popsal v minu­lém odstav­ci, jeden ze závo­dů pou­ží­vá k navo­ze­ní vyš­ší rych­los­ti spe­ci­fic­ké sty­lis­tic­ké postu­py. Ostatní zob­ra­ze­ní rych­lých jízd ale vyu­ží­vá kon­venč­něj­ší styl sní­má­ní ruč­ní kame­rou, rych­lých stři­hů ke zkres­le­ní sku­teč­né rych­los­ti natá­če­ných vozi­de­lí. Někdy ovšem tyto postu­py tolik nefun­gu­jí a na obra­zov­ce je vidět, že auta, co sle­du­je­me, oprav­du tako­vou rych­los­tí neje­dou.

Film jako celek půso­bí jako něco, co do nové­ho tisí­ci­le­tí při­táh­la v zubech kočka z deva­de­sá­tek. Chlapáci, uma­za­ní od moto­ro­vé­ho ole­je, se potká­va­jí s rajda­mi z před­ních stran pán­ských maga­zí­nů dru­hé ceno­vé úrov­ně. Hlučná auta pře­kři­ku­jí dia­lo­gy postav a vzdá­va­jí hold jed­no­du­ché deva­de­sát­ko­vé akci napří­klad ve sty­lu Nebezpečné rych­los­ti Série ryvhle a zbě­si­le vyšláp­la s prv­ním dílem, když ne s grá­cií, tak aspoň s drs­ňác­kým výra­zem a pří­sli­bem dal­ších dob­ro­druž­ství hlav­ní­ho hrdi­ny.

---

Photo © 2001 Universal Pictures

---