Sin City - Město hříchu

Robert Rodriguez si doce­la zava­řil, když k režii při­zval auto­ra comic­so­vé před­lo­hy Sin City Franka Millera (kro­mě něj si ješ­tě koman­do­vá­ní her­ců zku­sil Quentin Tarantino). Filmové odbo­ry z toho zrov­na nad­še­né neby­ly. Ale co, když chce­te nato­čit něco vel­ké­ho, pak to obvykle není snad­né a neo­be­jde se to bez pro­blé­mů. A Sin City je „něco vel­ké­ho“ Nemluvím o roz­počtu, kte­rý je ve srov­ná­ní s jiný­mi ame­ric­ký­mi pro­duk­ce­mi pře­kva­pi­vě níz­ký (něco kolem 40 mili­o­nů dola­rů), ale o tom, že ten­to pro­jekt je svým způ­so­bem hod­ně nekon­venč­ní. Nejvýrazněji se to pro­je­ví v samot­ném obra­zo­vém ztvár­ně­ní, kte­ré, ve jmé­nu zacho­vá­ní co nej­věr­něj­ší comic­so­vé atmo­sfé­ry, sku­teč­ně odka­zu­je na čer­no­bí­lé mal­by, kte­rý­mi čas od času pro­blesk­ne výraz­něj­ší mod­rá, čer­ve­ná nebo žlu­tá. Jistě, je nut­né si chví­li na toto stro­hé zpra­co­vá­ní zvy­kat, ale za pár minut už nebu­de­te tak zasko­če­ní a dokon­ce zjis­tí­te, že i s mini­mem barev se dají pro­vá­dět neu­vě­ři­tel­né kous­ky. Mimo to, všu­dypří­tom­ná bru­ta­li­ta je pro mno­ho z nás mno­hem při­ja­tel­něj­ší, pokud je troš­ku odleh­če­ná tím, že krev není rudá. Přesto je Sin City hod­ně drs­ný sní­mek, kte­rý se roz­hod­ně nevy­hý­bá nási­lí. Uřezané hla­vy, ruce a dal­ší čás­ti těl jsou napros­to běž­ný­mi rekvi­zi­ta­mi a živo­to­dár­ná teku­ti­na teče prou­dem. Město hří­chu je suro­vým a syro­vým mís­tem, kde jsou poli­caj­ti pro­hni­lí, pro­sti­tut­ky ozbro­je­né a život je něco, co nemá vel­kou váhu.Stísněná atmo­sfé­ra pra­me­ní­cí z bez­vý­chod­nos­ti a kru­tos­ti svě­ta bez špet­ky milo­sr­den­ství pro­vá­zí celý film. Dobrých lidí je pár, špat­ných moc. Zabij nebo budeš zabit. Na podob­ných záko­nech je Sin City vysta­vě­no. A pokud o tako­vé mís­tě točí­te, pak se záko­ni­tě bru­ta­li­tě vyhnout nelze. Ne snad, že by to někdo od Rodrigueze čekal. Dovolím si tvr­dit, že je to on a Tarantino, kte­ří umí s fil­mo­vým nási­lím zachá­zet a vyu­žít ho účel­ně. Občas si pomo­hou i mír­nou špet­kou cynis­mu, aby krva­vá jat­ka odleh­či­li. Oproti pro pří­klad Od sou­mra­ku do úsvi­tu nad­hle­du uby­lo, tak­že use­ka­né vrš­ky hlav (že zrov­na tady pomá­hal Tarantino:)) vás mohou zne­chu­tit, ale jak jsem řekl, nejde o to, abys­te byli šoko­va­ní, ale spí­še je zde oči­vid­ná sna­ha nastí­nit vše bez pozlát­ka.

Dalším nezvyk­lým prv­kem jsou mono­log. Postavy „nahlas“ pře­mýš­le­jí, aby popsa­ly své roz­po­lo­že­ní, situ­a­ci i jejich plá­ny. Jde o jas­ný odkaz na comics, kdy je nut­né v „bub­li­ně“ uvést, co se na sta­tic­kém obráz­ku děje. Je to mír­ně nezvyk­lé, jeli­kož myš­len­ko­vé mono­lo­gy mož­ná pře­vlá­da­jí nad dia­lo­gy, ale opět říkám, že sta­čí pár minut, abys­te tomu při­vyk­li. Čím hlou­bě­ji ve více než dvou­ho­di­no­vé sto­pá­ži bude­te, tím více vás bude Sin City bavit. Zprvu při­jde oťuká­vá­ní a při­způ­so­bo­vá­ní se sty­lu fil­mu, ale násled­ně vás pohl­tí.

Příběh je slo­žen z něko­li­ka poví­dek, kte­rý se pro­lí­na­jí jen mini­mál­ně, obvykle tak, že hlav­ní hrdi­na potká někte­rou z postav z jiné­ho pří­bě­hu. Přesto scé­nář fun­gu­je jako celek, kte­rý neztrá­cí na kom­pakt­nos­ti. Charaktery nepo­strá­da­jí urči­tou hloub­ku, ale také špet­ku bizar­nos­ti. Nejdetailněji jsou roze­psá­ni hlav­ní akté­ři kaž­dé his­tor­ky, ale nejsou jed­no­ba­rev­ní (ale­spoň ne pova­ho­vě). Sympatický vám může­te být jak zabi­ják, kte­rý se roz­hod­ne pomoct své býva­lé lás­ce nebo čest­ný poli­cis­ta, kte­rý odho­dí veš­ke­ré zábra­ny, aby brá­nil lás­ku celo­ži­vot­ní.

Pro Sin City se poda­ři­lo zís­kat plejá­du zvuč­ných jmen. Očividně to neby­la finanč­ní odmě­na, kte­rá je nalá­ka­la (někte­ří ze zúčast­ně­ných berou za své dal­ší pro­jek­ty čtvr­ti­nu mož­ná polo­vi­nu roz­počtu toho­to fil­mu), ale urči­tě reno­mé reži­sé­ra. Ve vět­ších či men­ších rolích se tu obje­ví napří­klad Bruce Willis, Josh Harnett, Clive Owen, Benicio Del Toro, Jessica Alba, Rosario Dawson, Devon Aoki, Michael Clarke Duncan, Michael Madsen, Brittany Murphy, Mickey Rourke, Nick Stahl, Carla Gugino, Elijah Wood a dal­ší.

Můžeme mít něko­lik výhrad, pro­to­že se občas film vymkne reži­sé­rům z ruky (což ale pra­me­ní z jejich nad­še­ní pro věc, díky němuž jsou mís­ty až moc zapá­le­ní). Jde však o tak malé chy­by, že vám výsled­ný dojem roz­hod­ně nezka­zí. Sin City – Město hří­chu je neob­vyk­lý, ale hlav­ně dob­rý film.

---

---