John Wayne Gacy

“Vraždící klaun“, kte­rý sice občas roze­smál malé děti v nemoc­ni­ci, ale vět­ši­nou zabí­jel mla­dé chlap­ce a muže ve svém domě, nebo gará­ži a poté je zako­pal pod svým domem. Gacy je dal­ším z vel­ké řady maso­vých vra­hů, kte­rých je nejen v Americe plno. Tento bis­e­xu­al­ní mani­ak však byl nako­nec po záslu­ze potres­tán.

Narodil se 17. břez­na 1942 při­stě­ho­val­cům Johnovi Wayne Gacymu st. a Marion Elaine Robinsonové jako dru­hé ze tří dětí. Chodil v Chicagu do kato­lic­ké ško­ly, kde byl mezi uči­te­li i spo­lu­žá­ky doce­la oblí­be­ný a ani s uče­ním neměl pro­blémy. Doma už to bylo hor­ší. Jeho otec byl těž­kým alko­ho­li­kem a čas­to svou rodi­nu bil. To ho více táh­lo k mat­ce i sestrám se kte­rý­mi měl celý život pěk­ný vztah. V jede­nác­ti letech se nešťast­nou náho­dou ude­řil do hla­vy což mělo za násle­dek krev­ní sra­že­ni­nu v moz­ku, na kte­rou však teh­dy dok­to­ři nepři­šli. Trpěl čas­tý­mi bolest­mi hla­vy a ztrá­cel vědo­mí, což mělo za násle­dek výpad­ky pamě­ti. Teprve v šest­nác­ti mu dok­to­ři naří­di­li léčbu, kte­rá sra­že­ni­nu odstra­ni­la. To však nebyl jedi­ný zdra­vot­ní pro­blém, kte­rý se vysky­tl. O rok poz­dě­ji začal mít pro­blémy se srd­cem a byla mu dia­gnos­ti­ko­vá­na nezná­má srdeč­ní indis­po­zi­ce. Infarkt však za celý svůj život neměl. Tedy až do své­ho zatče­ní. V obdo­bí puber­ty, vystří­dal čty­ři vyso­ké ško­ly, ale uče­ní ho neba­vi­lo. Odešel pro­to z domu a usa­dil se v Las Vegas. Nemohl tam však najít pořád­nou prá­ci a tak si jen občas při­vy­dě­lal na něja­kém ved­lej­šá­ku. Po nezda­ru se vrá­til zpát­ky domů za mat­kou. Přihlásil se zno­vu na ško­lu a začal stu­do­vat Northwestern Business College. Tam se mu nesmír­ně daři­lo a uká­zal, že má vel­ký obchod­ní talent.

Začal pra­co­vat ve fir­mě Nunn-Bush Shoe Company, kde dosá­hl dob­rých výsled­ků a brzy byl pře­lo­žen do Springfieldu v Illinois, kde vedl obchod s pán­skou kon­fek­cí. Ve Springfieldu se kro­mě obcho­du věno­val i růz­ným spo­le­čen­ským orga­ni­za­cím. V orga­ni­za­ci Jaycees byl dokon­ce zvo­len prv­ním vice­pre­zi­den­tem a Mužem roku. V roce 1964 se Gacy sezná­mil se svo­jí spo­lu­pra­cov­ni­cí Marlynn Myersovou, kte­rou si ješ­tě v tom samém roce i vzal. Pomohl si tím i po finanč­ní strán­ce. Jeho nový tchán Fred W. Myers totiž vlast­nil řetě­zec fast­fo­o­dů (KFC) a nabí­dl mu prá­ci mana­že­ra v jed­né z pobo­ček. Gacy pra­co­val opět svě­do­mi­tě a daři­lo se mu i v osob­ním živo­tě. Narodili se mu dvě děti (syn, dce­ra). Všechno vypa­da­lo napros­to doko­na­le, ale brzy tato idyl­ka skon­čí.

Začalo se spe­ku­lo­vat o jeho sexu­ál­ní ori­en­ta­ci. Pracoval v pro­stře­dí mla­dých chlap­ců, kte­ré zaměst­ná­val ve své restau­ra­ci (baru), nalé­val nezle­ti­lým a údaj­ně s nimi pod­vá­děl man­žel­ku. Jeho blíz­cí i zná­mí tomu nevě­ři­li. Přišel ovšem rok 1968 a prav­da vyšla naje­vo. Na jaře toho roku sta­nul Gacy před sou­dem. Byl obža­lo­ván z údaj­né­ho zná­sil­ně­ní mla­dé­ho chlap­ce Marka Millera, kte­rý pro něj pra­co­val. Ten řekl, že ho Gacy nalá­kal do své­ho domu, svá­zal ho a zná­sil­nil. Ten to popřel jen řekl, že si to chla­pec vymys­lel, pro­to­že mu odmí­tl zvý­šit plat. Rozsudek byl odlo­žen. O čty­ři měsí­ce se však pří­pad opět obno­vil. Vyšlo totiž naje­vo, že si Gacy najmul jis­té­ho Dwighta Anderssona, kte­rý měl Millera zmlá­tit v lese. Soud poslal Gacyho na psy­chi­at­ric­ké vyšet­ře­ní. Ve zprá­vě stá­lo, že je men­tál­ně způ­so­bi­lý, nicmé­ně pro spo­leč­nost nebez­peč­ný. Gacy se nako­nec při­znal k sodo­mii a byl odsou­zen k 10 letům ve stát­ní věz­ni­ci Iowa. Bylo mu tepr­ve 26 let. Ihned poté, co nastou­pil svůj trest, se s ním roz­ved­la jeho žena (důvod: zne­svě­ce­ní man­žel­ství). O osm­náct měsí­ců poz­dě­ji byl za sluš­né cho­vá­ní pro­puš­těn na čest­né slo­vo a vrá­til se zpát­ky do Chicaga k mat­ce. Jeho otec mezi­tím zemřel a John si dával za vinu, že se s nim nemohl roz­lou­čit. Společnost ješ­tě netu­ši­la, co všech­no jim uká­že za pře­kva­pe­ní.

Našel si prá­ci jako vedou­cí v restau­ra­ci a sna­žil se vést nový život. Vybudoval si přá­tel­ský vztah se sou­se­dy, ale zno­vu se dostal do kříž­ku se záko­nem. Byl obvi­něn ze sexu­ál­ní­ho obtě­žo­vá­ní nezle­ti­lé­ho chlap­ce na auto­bu­so­vé zastáv­ce, kde mu měl dělat nevhod­né návrhy. Chlapec se k sou­du ovšem nedo­sta­vil a tak byla obvi­ně­ní vůči němu sta­že­na. Brzy si našel novou lás­ku a 1. červ­na 1972 se zno­vu ože­nil. Tentokrát se jeho ženou sta­la roz­ve­de­ná mat­ka dvou dcer Carole Hoffová. Gacy se jí svě­řil se svou minu­los­tí, ale ona věři­la, že lás­ka k ní ho změ­ni­la. Gacy si zalo­žil fir­mu Painting, Decorating and Maintenance (PDM) a zaměst­nal opět jen samé mla­dé chlap­ce. Vypadalo to, že se jim bude dařit dob­ře, ale opět zača­ly men­ší pro­blémy. Gacyho sou­se­dé si čas­to stě­žo­va­li na zápach, kte­rý se nese od jeho domu. Moc nevě­ři­li jeho ver­zi, že je to kvů­li vlh­kos­ti a špat­ným trub­kám, ale při jeho zahrad­ních mejda­nech na všech­no rych­le zapo­mí­na­li. Skutečnou prav­du se mu poda­ři­lo skrý­vat nesku­teč­ně dlou­ho. V roce 1975 se Gacy a Carole od sebe vzá­jem­ně odci­zi­li. V sexu jim to už vůbec nekla­pa­lo a navíc jeho cho­vá­ní se neda­lo před­ví­dat. Začal trpět nespa­vos­tí, agre­siv­ním cho­vá­ním (kdy sice niko­ho nezmlá­til, ale roz­stří­kal náby­tek). John se už doma sko­ro nezdr­žo­val. Pořád něco po veče­rech kutil v gará­ži, nebo na zahra­dě a jeho žena zača­la mít div­né tuše­ní. Poté, co u něj v šuplí­ku nalez­la časo­pi­sy s homose­xu­ál­ní nápl­ní a při­zná­ní, že upřed­nost­ňu­je muže před žena­mi, to už Carole nevy­dr­že­la a v roce 1976 se s Gacym roz­ved­la.

Nejen Gacyho život, ale i fir­ma zača­la pro­chá­zet kri­zí. A tak se zkou­šel sezná­mit s vliv­ný­mi lid­mi. Brzy se spřá­te­lil s demo­kra­tic­kým okres­ním komi­sa­řem Robertem F. Matwickem. Spolu se svý­mi pomoc­ní­ky z fir­my ukli­dil míst­ní demo­kra­tic­ké síd­lo a stal se veli­ce oblí­be­ným po celém měs­tě. Hlavně díky svým vystou­pe­ním pro děti, kdy se pře­vle­kl do klaun­ské­ho pře­vle­ku a pod jmé­nem klaun Pogo bavil nemoc­né v nemoc­ni­cích či malé děti ve ško­lách.

V roce 1978 udě­lal Gacy obrov­skou chy­bu, kte­rou poz­dě­ji zapla­til živo­tem. 23. květ­na 1978 dora­zil do nemoc­ni­ce mla­dý chla­pec Jeffrey Ringall, kte­rý pro­hlá­sil, že byl une­sen, týrán a násled­ně zná­sil­něn. Moc si toho nepa­ma­to­val, ale poz­dě­ji doká­zal Gacyho iden­ti­fi­ko­vat. Tohle ovšem neby­la sto­pa, kte­rá poli­cii na Gacyho při­ved­la. Od roku 1975 se nasbí­ra­lo něko­lik pří­pa­dů zmi­ze­ní mla­dých lidí, ve kte­rých figu­ro­va­lo Gacyho jmé­no. Jednalo se o něko­lik jeho zaměst­nan­ců, nebo chlap­ců z měs­ta. Při pro­hlíd­ce domu zara­zil poli­cis­ty nej­ví­ce podiv­ný pach, kte­rý se nesl celým domem. Při důklad­né pro­hlíd­ce jed­not­li­vých poko­jů nalez­li něko­lik před­mě­tů (obča­nek, prs­te­nů, atd..), kte­ré pat­ři­li pohře­šo­va­ným. Gacy byl před­vo­lán k výsle­chu, kde ho iden­ti­fi­ko­val Ringall a on se nako­nec při­znal zhru­ba ke třem desít­kám vražd. Policisté rozko­pa­li sklep­ní pro­sto­ry pod domem a nalez­li spous­tu mrtvých roz­klá­da­jí­cích se těl. Některé z nich se poda­ři­lo iden­ti­fi­ko­vat jen díky samot­né­mu Gacymu, kte­rý se roz­ho­dl spo­lu­pra­co­vat, aby si zajis­til sní­že­ní tres­tu. Další těla byla nale­ze­na v míst­ní řece, a to z důvo­du nedo­stat­ku mís­ta pod domem. Gacy se musel těl zba­vit jinak a tohle bylo nej­vhod­něj­ší řeše­ní.

Soud
6. úno­ra 1980 začal v Chicagu soud s Johnem Waynem Gacym. 24. úno­ra byl odsou­zen k tres­tu smr­ti smr­tí­cí injek­cí. Datum popra­vy bylo sta­no­ve­no na 10. květ­na 1994. Gacyho obháj­ce podal odvo­lá­ní a jako důvod uve­dl, že jeho kli­ent je psy­chic­ky labil­ní a v době vražd byl mimo. Soud ovšem nevy­ho­věl, pro­to­že pod­le lékař­ských posud­ků není Gacy blá­zen, ale trpí agre­siv­ním a zvrá­ce­ným cho­vá­ním.
33 zavraž­dě­ných mla­dých mužů a chlap­ců zemře­lo jen kvů­li tomu, že Gacy potře­bo­val uko­jit svo­je zvrá­ce­né tou­hy a potře­by. Na lavi­ci svěd­ků se posa­di­li i někte­ří jeho zaměst­nan­ci, kte­ří pod pří­sa­hou mlu­vi­li o tom, jak jim dělal Gacy nesluš­né návrhy, mlá­til je, nedá­val jim výpla­ty a někte­ré i zná­sil­nil. Poté, co byl roz­su­dek smr­ti vyko­nán, byl Gacyho mozek pou­žit na vědec­ký výzkum Dr. Helen Morrisonové.

Seznam obě­tí:
Timothy McCoy, (18 let, 3.ledna 1972)
John Butkovitch, (17let, 21.července, 1975)
Darrell Sampson, (18 let, 6.dubna, 1976)
Randall Reffett, (15 let, 14.května, 1976)
Sam Stapleton, (14 let, 14 květ­na, 1976)
Michael Bonnin, (17 let, 3.června, 1976)
William Carroll, (16 let, 13.června, 1976)
Rick Johnston, (17 let, 6.srpna, 1976)
Kenneth Parker, (16 let, 25.října, 1976)
Michael Marino, (14 let,25.října, 1976)
Gregory Godzik, (17 let, 12.prosince, 1976)
John Szyc, (19 let, 20.ledna, 1977)
Jon Prestidge, (20 let, 15.března, 1977)
Matthew Bowman, (19 let, 5.července, 1977)
Robert Gilroy, (18 let, 15.září, 1977)
John Mowery, (19 let, 25.září, 1977)
Russell Nelson, (21 let, 17.října, 1977)
Robert Winch, (16 let, 10.listopadu, 1977)
Tommy Boling, (20 let, 18.listopadu, 1977)
David Talsma, (19 let, 9.prosince, 1977)
William Kindred, (19 let, 16.února, 1978)
Timothy O’Rourke, (20 let, čer­ven, 1978)
Frank Landingin, (19 let, 4.listopadu, 1978)
James Mazzara, (21 let, 24.listopadu, 1978)
Robert Piest, (15 let, 11.prosince, 1978)
dal­ších 8 obě­tí neby­lo nikdy iden­ti­fi­ko­vá­no

Policie potvr­di­la, že již del­ší dobu před zatče­ním měli něko­lik tipů na Gacyho, ale pro nepří­mé důka­zy nedo­sta­li povo­le­ní k pro­hlíd­ce. Tady je něko­lik jmen, u jejichž zmi­ze­ní figu­ro­val Gacy jako pode­zře­lý, což se nako­nec i potvr­di­lo.

Johnny Butkovich: Pracoval pro Gacyho fir­mu PDM. Ten mu něko­li­krát nedal výpla­tu a tak si na něj pozval dva kama­rá­dy, aby z něj pení­ze vymlá­ti­li. Nastala hád­ka, ale nic z něj nedo­sta­li. Butkovich ode­šel a už ho nikdy nikdo nevi­děl. Rodiče chlap­ce poprosi­li poli­cii, ať zaje­de za Gacym a zjis­tí proč se jejich syn nevrá­til domů. Ten pro­hlá­sil, že John u něj dal výpo­věď a odjel za hra­ni­ce, prý kvů­li lep­ší prá­ci. Tento pří­pad zůstal dlou­ho nevy­ře­še­ný, ale nako­nec se uká­za­lo, že se stal Butkovich jed­nou z prv­ních obě­tí.

Michael Bonnin: dal­ší ze zmi­ze­lých pra­cov­ní­ků Gacyho fir­my. Po jed­né z pra­cí zmi­zel a neby­lo po něm ani sto­py. Policie opět Gacyho vyslý­cha­la, ale nic jim ten­to­krát neřekl.

William Carroll: míst­ní drob­ný zlo­dě­jí­ček a pova­leč. Byl čas­to vídán s Gacyho par­tou a kama­rá­dil s Butkovichem a Bonninem. Vědělo se o něm, že je homose­xu­ál a něko­lik sou­se­dů ho vidě­lo čas­to ve spo­leč­nos­ti samot­né­ho Gacyho a jeho domu.

Gregory Godzik: ten­to mla­dík rov­něž pra­co­val pro PDM. Miloval své auto Pontiaca a svou pří­tel­ky­ni. Právě při ces­tě za ní zmi­zel ze svě­ta. Auto se našlo, ale tělo niko­liv. Teprve při domov­ní pro­hlíd­ce sklep­ních pro­stor Gacyho domu o dva roky poz­dě­ji.

John Szyc: nikdy pro Gacyho nepra­co­val, ale znal se z něko­li­ka jeho zaměst­nan­ci. Jednoho veče­ra roku 1971 se jel pro­jet ve svém voze, ale zmi­zel. O něko­lik hodin poz­dě­ji bylo poli­cií zasta­ve­no jeho auto, ve kte­rém ale seděl jiný mla­dík. Ten pro­hlá­sil, že vůz kou­pil od své­ho šéfa Gacyho. Policie Gacyho ihned vyslý­cha­la, ten jí ovšem řekl jen to, že mu mla­dý Szyc auto pro­dal a ode­šel po svých pryč.

Robert Piest: tepr­ve pat­nác­ti­le­tý chla­pec zmi­zel ze své prá­ce v nemoc­ni­ci. Přijela si pro něj jeho mat­ka, ale on jí řekl, že prá­vě dostal nabíd­ku na lep­ší zaměst­ná­ní a musí se ješ­tě chví­li zdr­žet a pro­jed­nat pod­mín­ky. Už se nikdy neob­je­vil. Své mat­ce však před­tím sdě­lil Gacyho jmé­no a ta infor­mo­va­la poli­cii. Vyšetřování se ujal poru­čík Kozenczak a ten si zjis­til Gacyho minu­lost. Ihned před­vo­lal Gacyho k výsle­chu a naří­dil domov­ní pro­hlíd­ku. Při pro­hlíd­ce nalez­li něko­lik zají­ma­vých věcí jako ero­tic­ké kaze­ty, gay časo­pi­sy, pou­ta, kra­bič­ku ve kte­ré byly dokla­dy totož­nos­ti zmi­ze­lých chlap­ců + prs­te­ny a jiné osob­ní věci, mari­hu­a­nu, dře­vě­né prk­no s otvo­ry na ruce, kni­hy s homose­xu­ál­ní téma­ti­kou, poli­cej­ní odznak, pro­vaz a injekč­ní stří­kač­ku. Tělo mla­dé­ho Piesta však niko­liv. To bylo nale­ze­no až za něko­lik dní v řece.

Americký maso­vý vrah John W. Gacy inspi­ro­val svým hrůz­ným živo­tem něko­lik reži­sé­rů. Bylo o něm nato­če­no něko­lik fil­mů i doku­men­tů nej­zná­měj­ší jsou tyto dva:
Gacy (2003)
To Catch a Killer (1992)

Gacy byl však i tak tro­chu uměl­cem. Namaloval něko­lik desí­tek obra­zů, kte­ré dodnes zdo­bí něko­lik svě­to­vých gale­rií, ale i sou­kro­mých sbí­rek. Většinou šlo o obra­zy klau­na, ve kte­rém se viděl a vyslou­žil si i pře­zdív­ku ‘‘vraž­dí­cí klaun‘‘. Polovina jeho tvor­by však byla po jeho smr­ti spá­le­na jeho odpůr­ci a pozůsta­lý­mi.

---