Puppet Master VIII: The Legacy (2004)

Vzpomínkový díl na to nej­dů­le­ži­těj­ší a nej­lep­ší ze všech před­cho­zích dílů a samo­zřej­mě opět uvi­dí­me všech­ny lout­ky pěk­ně pohro­ma­dě a v akci. Určitě ten­to díl sto­jí za pozor­nost!

Hotel Bogeda Bay: Mladá žena Maclain při­chá­zí na toto bohem opuš­tě­né mís­to, aby zde odha­li­la Toulonovo tajem­ství živo­ta a našla zbý­va­jí­cí lout­ky. Pomoci jí k tomu má jeho deník, kte­rý nedáv­no nedob­ro­vol­ně zís­ka­la od posled­ní­ho maji­te­le. Při čte­ní prv­ních strá­nek však deník sho­ří na prach a ona tak musí hle­dat nové sto­py. Při pro­hlíd­ce skle­pe­ní nalez­ne staré­ho muže Erica Weisse, kte­rý jí pod nátla­kem začne vyprá­vět Toulonův pří­běh. Pomáhají mu při­tom mag­ne­to­fo­no­vé pás­ky, kte­ré si lout­kař před smr­tí poří­dil. V nich oba usly­ší celý jeho život­ní pří­běh, plný lás­ky, zra­dy, pro­ná­sle­do­vá­ní, smr­ti a pro­kle­té­ho dědic­tví, kte­ré ho stá­lo život. Byl oprav­du dob­rý nápad, vůbec kdy oži­vit tyto vraž­dí­cí lout­ky?

Režie: Charles Band
Rok výro­by: 2004
Délka: 80 min
Země: USA

Hrají:
Jacob Witkin ... (Eric Weiss)
Kate Orsini ... (Maclain)
... a dal­ší

Série Puppet Master po pat­nác­ti letech dora­zi­la úspěš­ně téměř ke své­mu kon­ci. Za tu dobu se zde vystří­da­lo něko­lik reži­sé­rů a kaž­dý z nich při­ne­sl něco zce­la nové­ho. I když se zde vyskyt­lo i něko­lik nelo­gic­kých prv­ků a hlav­ně men­ší cha­os v dějo­vé linii jed­not­li­vých dílů, tak fanouš­ci této ságy na ní urči­tě budou vzpo­mí­nat v dob­rém. V tom­to vzpo­mín­ko­vém díle do reži­sér­ské­ho křes­la use­dl Charles Band, člo­věk kte­rý nato­čil napří­klad film Dollman vs. Demonic Toys, tak­že s podob­ným dru­hem fil­mu měl už něja­ké zku­še­nos­ti. Nechtěl ovšem moc expe­ri­men­to­vat jeli­kož jeho fil­my se moc vel­kých ova­cí nedo­čka­ly a nechtěl této sérii zby­teč­ně ubli­žo­vat. Ti kdo pozor­ně sle­do­va­li dění kolem Puppet Master vědí, že jeho zná­měj­ší jme­no­vec ( pou­ze pří­jme­ní) Richard Band, měl na sta­ros­ti hudeb­ní dopro­vod (pro­to nesplést!). Úvodní melo­die, kte­rá zdo­bi­la téměř všech­ny díly kro­mě Retro Puppet Master se sta­la mezi fans legen­dár­ní. Bez ní si by to pros­tě nešlo. Charles Band se pro­to roz­ho­dl, že na závěr si pro všech­ny věr­né fanouš­ky při­pra­ví lahod­ný bonbó­nek a nami­xo­val osm­de­sá­ti­mi­nu­to­vý sestřih toho nej­za­jí­ma­věj­ší­ho a nej­lep­ší­ho, kte­rý pře­tvo­řil v posled­ní díl. Tedy téměř posled­ní, pro­to­že v témže roce vznik­lo ješ­tě jed­no pokra­čo­vá­ní, o kte­rém teh­dy ovšem nikdo netu­šil.

Moc nové­ho neu­vi­dí­me, i když je prav­da, že jed­not­li­vé vzpo­mín­ko­vé pasá­že pro­stří­há­vá něko­lik scén ze skle­pe­ní Bogeda Bay, kde se ode­hrá­vá men­ší výslech a vyhro­žo­vá­ní od pohled­né Maclain, kte­rá se roz­hod­la vypá­t­rat návod na eli­xír živo­ta a s jeho pomo­cí ovlád­nout lout­ky a výhod­ně obo­jí pro­dat. Je ovšem pravd, že na kon­ci zjis­tí­me pra­vý důvod toho vše­ho. Taktéž posta­va Erica Weisse je zaha­le­na men­ším tajem­stvím, kte­ré se rov­něž pood­ha­lí a my se dozví­me jeho pra­vé jmé­no, původ i to proč ho lout­ky poslou­cha­jí. Nebo ne?

Vzpomínkové sek­ce jsou roz­lo­že­ny tak, že jejich časo­vá osa postup­ně uka­zu­je jed­not­li­vé nej­dů­le­ži­těj­ší momen­ty Andre Toulona i jeho lou­tek. Začneme jeho setká­ním s egypt­ským čer­nok­něž­ní­kem Afzelem, kte­rý je pro­ná­sle­do­ván Sutekhovými slu­žeb­ní­ky. Ten ho zasvě­tí do tajem­ství živo­ta a nau­čí ho oži­vo­vat lout­ky. I když se během všech dílů obje­vi­lo něko­lik růz­ných dru­hů pro­ve­de­ní, tak tohle bylo jed­no z nej­lep­ších. Hlavně pro­to, že nám uká­za­lo pra­vý důvod oživ­nu­tí lou­tek. Pomocí prs­te­nu „vysál‘‘ duše zemře­lých a vlo­žil je do tělí­ček dře­ve­ných lou­tek. Tím vlast­ně doká­zal oži­vit lout­ky, kte­ré postu­pem času musel „dobí­jet‘‘ zele­ným eli­xí­rem. Jenže prá­vě fakt, že lout­ky mají duši ho poz­dě­ji sra­zil na kole­na. Tito tvo­ro­vé totiž nesná­ší zra­du a pomstí se komu­ko­liv. Tedy i své­mu stvo­ři­te­li. Samozřejmě nesmí chy­bět ani roman­tic­ké scé­ny, kdy se Andre Toulon sezná­mí s Elsou, kte­rou si poz­dě­ji vez­me. Jak už to tak v horo­rech občas bývá, tak je nepří­mo pří­to­men i její smr­ti. Právě tato udá­lost zapří­či­ní jeho změ­nu pova­hy a z hod­né­ho člo­vě­ka se sta­ne pomstych­ti­vým a své lout­ky začne vyu­ží­vat jako nástro­je pomsty. Boj s nacis­ty pat­ří mezi to nej­lep­ší co jsme měli mož­nost vidět. Režisér Burr se v dal­ších dvou dílech roz­ho­dl, že oby­čej­ní lidé jsou pro naše malé roz­to­mi­lé lout­ky sla­bý­mi pro­tiv­ní­ky a tak uve­dl na scé­nu démo­nic­ké slu­hy Totems, kte­ří je potrá­pi­li o troš­ku více. Loutky měli i nové­ho maji­te­le. Potom při­šel čas na změ­nu pro­stře­dí a tak šes­tý díl se již neo­de­hrá­vá v hote­lu Bogeda Bay, ale na ven­ko­vě. Loutky slou­ží jako atrak­ce pro děti v Domě zázra­ků. Nic méně po dlou­hé době opět na stra­ně zla a tak o pořád­né krva­vé scé­ny není opět nou­ze. Tímto sestři­hem se blí­ží­me ke kon­ci celé­ho fil­mu. Následuje něko­lik scé­nek ke kaž­dé lout­ce, ve vět­ši­ně z nich si pohrá­va­jí se svý­mi oběť­mi. Tady si kaž­dý fanou­šek při­šel na své, pro­to­že neby­la vyne­chá­na ani jedi­ná lout­ka.

A tak na konec při­šli i slo­va doje­tí a vdě­ku. Autor zde děku­je všem divá­kům i štá­bům, kte­ří pomá­ha­li vytvá­řet jed­not­li­vé díly. Nastal čas ode­jít a tak měli: Pinhead, Jester, Blade, Leech Woman, Tunneler, Six Shooter, Torch a Retro lout­ky navždy zůstat divá­kům v pamě­ti. S někte­rý­mi z nich jsme se muse­li sice během někte­rých dílů roz­lou­čit, ale to už ke správ­ným horo­rům pat­ří. V prů­bě­hu roku 2004 při­šla, ale dob­rá zprá­va a to, že se natá­čí dal­ší pokra­čo­vá­ní, kte­ré mělo před­čít všech­ny dosa­vad­ní fil­my.

Hodnocení:
Tento film se tro­chu slo­ži­tě­ji hod­no­tí, pro­to­že nic moc nové­ho neu­vi­dí­me, ale tato reka­pi­tu­la­ce pat­ří roz­hod­ně zato a i nein­for­mo­va­né­ho divá­ka doká­že pořád­ně navna­dit. Díky tomu, že se zde obje­vu­jí ty nej­dů­le­ži­těj­ší scén­ky ze kte­rých se toho kaž­dý doví oprav­du spous­tu a sestřih nej­lep­ších vraž­dí­cích scén, kdy jsou všech­ny lout­ky pořád v akci je to pros­tě hod­ně dob­rá podí­va­ná. Rozhodně chci všem toto roz­lou­če­ní dopo­ru­čit a hod­no­tím ho solid­ní­mi 80%.

---