They (2002)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Studentka psy­cho­lo­gie Julia má před sebou obha­jo­bu své prá­ce, čímž by zdár­ně ukon­či­la své stu­di­um. Bohužel do její­ho spo­ko­je­né­ho živo­ta vkro­čí tele­fo­nát od kama­rá­da z dět­ství Billyho. Ten si s ní dá schůzku v rych­lém občer­stve­ní a poté co jí začne poví­dat div­né his­tor­ky o nestvůrách z tem­not, kte­ré si je v dět­ství označ­ko­va­ly, spáchá pří­mo před ní sebe­vraž­du. Julia se na jeho pohřbu sezná­mí s Billyho spo­lubyd­lí­cí­mi Terry a Samem, kte­ří jí potvr­dí teo­rii mrt­vé­ho kama­rá­da. Julia se sna­ží raci­o­nál­ně uva­žo­vat a zpo­čát­ku podiv­né his­tor­ce nevě­ří, ale během násle­du­jí­cích dní se pře­svěd­čí o opa­ku. Začne mít děsi­vé noč­ní můry a halu­ci­na­ce. Jenže jsou to sku­teč­ně jen halu­ci­na­ce, nebo si jí stvů­ry v dět­ství sku­teč­ně označ­ko­va­ly a teď jí chtě­jí stáh­nout do hlu­bin tem­no­ty?…

Český název: Oni při­chá­ze­jí

Režie: Rick Bota, Robert Harmon

Rok výro­by: 2002

Délka: 89 min

Země: USA

Hrají:

Laura Regan...(Julia Lund)

Marc Blucas...(Paul Loomis)

Ethan Embry...(Sam Burnside)

Dagmara Dominczyk...(Terry Alba)

Jon Abrahams...(Billy Parks)

...a dal­ší

Tak a máme tady dal­ší z řady fil­mů o „bubá­cích“ ve skří­ni. Mysteriózní záplet­ka koke­tu­jí­cí s „ducha­ři­nou“ ovšem sto­jí na vel­mi vrat­kých nož­kách a díky neschop­nos­ti obou reži­sé­rů se z toho­to díla nikdy nesta­ne nic víc, než jen dal­ší šedi­vý horo­ro­vý počin, kte­rý sta­čí vidět jen jed­nou. Samotná záplet­ka zrov­na moc ori­gi­na­li­tou neo­plý­vá, ale to by ješ­tě tolik neva­di­lo, jen kdy­by se toho ujal někdo ale­spoň troš­ku kre­a­tiv­něj­ší. Začátek fil­mu totiž doká­že navna­dit svou ponu­rou atmo­sfé­rou a stra­chem z nezná­mé­ho, jen­že to co poté násle­do­va­lo, už nespl­ňo­va­lo důle­ži­tá kri­té­ria (kte­ré by ved­ly k úspě­chu).

Máme tu sice děsi­vé (tedy na můj vkus až moc digi­tál­ní) nestvů­ry z hlu­bin tem­no­ty, ale nic důle­ži­té­ho se o nich za celou dobu nedo­zví­me. Spíše kolem nich vznik­lo tolik otaz­ní­ků, až to milé neby­lo. Víme o nich, že se pohy­bu­jí ve tmě, nesná­ší svět­lo a ozna­ču­jí si lidi, kte­ré poté stáh­nout do tem­no­ty. Proč k tomu ale dochá­zí až po toli­ka letech? Jak si vybí­ra­jí své obě­ti? Co jsou vlast­ně zač? Otázek exis­tu­je celá řada, ale sko­ro na žád­nou se nám za celou dobu nedo­sta­ne odpovědí...Existují fil­my kte­ré jsou na tom podob­ně, ale doká­ží vás zce­la pohl­tit svou atmo­sfé­rou, ale tady se stří­da­jí sluš­né pasá­že s těmi nud­něj­ší­mi (a ty zde pře­vy­šu­jí), což mělo za násle­dek, že jsem u toho něko­li­krát málem usnul.

Situaci neza­chrá­nil ani uspo­ko­ji­vý herec­ký výkon hlav­ní před­sta­vi­tel­ky Laury Regan. Neměla tu totiž po boku niko­ho, kdo by jí ale­spoň čás­teč­ně pomohl tam, kde i ona selhá­va­la. Tedy lépe řeče­no scé­náris­ta a její posta­va. Abych však film jen neha­nil, najde se tu i něko­lik slib­něj­ších momen­tů. Zvláště pak v pro­střed­ku fil­my, kdy si divák není jis­tý, zda jde o sku­teč­nost, nebo halu­ci­na­ce. V tu chví­li měla atmo­sfé­ra sluš­nou dáv­ku napě­tí, ale to bohu­žel nevy­dr­že­lo nikdy moc dlou­ho. Oni při­chá­ze­jí jsou tak v mých očích pod­prů­měr­nou horo­ro­vou podí­va­nou a svým způ­so­bem i zby­teč­nos­tí, kte­rou může­te pře­jít bez povšim­nu­tí. 

Hodnocení:

40%