Boogeyman (2005)

rp thumbCoverMain.jpeg

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Nikdo před ním neu­te­če! Váš strach ho dělá stá­le moc­něj­ším.

Když byl Tim malý, zabil mu bubák ze s skří­ně otce pří­mo před jeho oči­ma. Nikdo mu však teh­dy nechtěl věřit a tak on sám časem uvě­řil, že jeho táta pros­tě ode­šel. Nyní i když je už dospě­lý se mu vzpo­mín­ky pořád vra­ce­jí a strach ze tmy v něm pře­tr­vá­vá. Na radu své­ho psy­cho­lo­ga odjíž­dí do rod­né­ho měs­ta, aby se zde vypo­řá­dal se svou minu­los­tí a sba­lil věci po nedáv­no zesnu­lé mat­ce. Jeho strýc mu ode­vzdá klí­če od domu a Tim se roz­hod­ne posta­vit své­mu stra­chu čelem. Jenže po pře­kro­če­ní pra­hu se mu ihned vra­cí všech­ny vzpo­mín­ky z oné osud­né noci a k jeho pře­kva­pe­ní na něj Boogeyman neza­po­mněl. Naopak za tu dobu zesí­lil a je roz­hod­nu­tý zabít všech­ny Timovy blíz­ké i jeho samot­né­ho. Nastal čas potla­čit svůj strach a vybo­jo­vat posled­ní bitvu, pro­to­že pokud to Tim neu­dě­lá nemá pro­ti němu abso­lut­ně žád­nou šan­ci.

Režie: Stephen T. Kay
Rok výro­by: 2005
Délka: 86 min
Země: USA / Nový Zéland / Německo

Hrají:
Barry Watson ... (Tim)
Emily Deschanel ... (Kate Houghton)
Skye McCole Bartusiak ... (Franny Roberts)
Andrew Glover ... (Boogeyman)
Tory Mussett ... (Jessica)
...a dal­ší

Asi kaž­dé malé dítě se v dět­ství bojí něja­ké­ho toho bubá­ka či stra­ši­dla, kte­ré je scho­va­né pod poste­lí či ve skří­ni. Kolikrát jsme muse­li rodi­če pře­mlou­vat ať necha­jí ote­vře­né dve­ře a roz­sví­ce­né svět­lo. Našim rodi­čům se to sice moc nelí­bi­lo a jejich řeči o pla­ce­ní elek­tri­ky nás teh­dy oprav­du neza­jí­ma­ly, ale nako­nec jsme je stej­ně vždyc­ky uke­ca­li. Tento film roz­hod­ně nesto­jí na žád­ném ori­gi­nál­ním scé­ná­ři, ale před svou pre­mi­é­rou na něj byla spous­ta lidí stej­ně jako já veli­ce zvě­da­ví, pro­to­že na něm spo­lu­pra­co­val samot­ný Sam Raimi jako jeden z pro­du­cen­tů. Jenže po shléd­nu­tí toho­to sním­ku nad­še­ní veli­ce rych­le vypr­cha­lo, pro­to­že žád­ná bom­ba se neko­na­la. Zklamání a roz­pa­ky jsou jen vel­mi sla­bá slo­va. Režisér Stephen T. Kay do té doby nato­čil něko­lik veli­ce kva­lit­ních fil­mů, ale tady šlá­pl hod­ně ved­le. A to něco veli­ce smr­dě­lo na sto honů.

Je sice prav­da, že začá­tek měl veli­ce slib­ný roz­jezd a hned úvod­ní scé­na, při kte­ré Boogeyman vybaf­ne popr­vé ze skří­ně vypa­da­la doce­la solid­ně, jen­že potom násle­do­va­la doslo­va pohro­ma. Následujících pět­a­tři­cet minut se abso­lut­ně nic nedě­je, divák pou­ze sle­du­je strašpyt­la Tima a jeho ces­tu domů. Najde se zde sice něko­lik zají­ma­vých fla­shbac­ků, ale to je tak všech­no. O něja­ké mra­zi­vé atmo­sfé­ře nemů­že být ani řeč, pro­to­že k vidě­ní není vůbec nic. Pouze něko­lik laci­ných leka­ček ve sty­lu šáh­nu­tí mrt­vo­ly rukou na své­ho syna, jen­že tohle bylo snad­no před­ví­da­tel­né. Následné bou­chá­ní dve­ří a létá­ní jaké­ho­si čer­né­ho dýmu po poko­ji nevy­stra­ší ani dese­ti­le­té děc­ko. Jediné co mě ale­spoň troš­ku zau­ja­lo byla hudeb­ní vlož­ka, kte­rá sem tam zazně­la ve vel­mi krát­kých inter­va­lech.

Něco pod­stat­né­ho se zača­lo ode­hrá­vat až ve dru­hé polo­vi­ně fil­mu, jen­že pořád to byl jen sla­bý odvar ale­spoň prů­měr­ných ducha­řin. Když už se nezje­vil Boogeyman, kte­rý si dával asi někde šlo­fí­ka, tak na scé­nu naklusa­li ducho­vé malých dětí čili bubá­ko­vých obě­tí. Tato scé­na se mi líbi­la stej­ně jako ta násled­ná ze staré­ho domu. Jenže všech­no se opět poka­zi­lo pří­cho­dem Timovy hol­ky na scé­nu a jejím zmi­ze­ním. Tady jsem si začal při­pa­dat jako při sle­do­vá­ní něja­ké­ho fan­ta­sy, kdy se pro­chá­zí skr­ze skří­ně do jiné dimen­ze. Tu se chudák Tim obje­vil tady, tu zase tam a mě z toho zůstá­val rozum stát. Nicméně to ‘‘nej­lep­ší mělo tepr­ve při­jít‘‘ ve finál­ním sou­bo­ji. Tvůrci si vzpo­mně­li i na to, že by do své­ho sním­ku měli fouk­nout něja­ké ty vizu­ál­ní efek­ty a pohro­ma byla na svě­tě. Na obra­zov­ce se obje­ví tisí­ce svě­tél­ku­jí­cích paprs­ků, všech­no lítá vzdu­chem a Tim začne ničit bubá­ka pěk­ně po kous­kách. Větší fan­tasma­go­rii jsem už dlou­ho nevi­děl. Nejen, že jed­not­li­vé stři­hy byly napros­to nepře­hled­né, ale navy­šu­jí­cí se ten­den­ce a mizer­ná kva­li­ta efek­tů udě­la­ly z celé­ho fil­mu oby­čej­nou fraš­ku. Už dlou­ho jsem nebyl tak zne­chu­cen u něja­ké ducha­ři­ny, jako při sle­do­vá­ní toho­to finishe.

Rovněž bych chtěl poká­rat výběr jed­not­li­vých her­ců, pro­to­že tohle pros­tě páno­vé nezvlád­li. Většina výko­nů byla na pod­prů­měr­né úrov­ni a Barry Watson pros­tě nemá na to, aby hrál role, pro­to­že nedo­ká­že být tím správ­ným tahou­nem, kte­rý by zachrá­nil ale­spoň tro­chu důstoj­nos­ti tam, kde zkla­me sla­bý scé­nář. Reklamní tah se jmé­nem Lucy Lawless tvůr­cům rov­něž nevy­šel. Tato zná­má hereč­ka si tady sice střih­la roli Timovy mat­ky, ale kdy­bych si to nepře­če­tl v závě­reč­ných titul­cích, tak jsem jí ani nepo­znal.

Hodnocení:
Boogeyman mě hod­ně zkla­mal. Těšil jsem se na něj oprav­du hod­ně, ale postu­pem času jsem se nemohl dočkat závě­reč­ných titu­lek. Najde se zde sice něko­lik svět­lej­ších oka­mži­ků, ale těch je oprav­du žalost­ně málo na to, aby z toho byl ale­spoň prů­měr­ný film. Dám tomu hod­ně sla­bých 40% za zhru­ba pat­náct minut, kte­ré se mi z celé­ho fil­mu líbi­ly a úvod­ní scé­nu.