Carnival of Souls (1962)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Mary spo­leč­ně se dvě­ma kama­rád­ka­mi kýv­nou na bláz­ni­vou auto­mo­bi­lo­vou honič­ku par­tič­ce klu­ků, ale jejich ztřeš­tě­ný nápad má tra­gic­kou teč­ku. Při pře­jez­du staré­ho mos­tu se jejich auto zří­tí do řeky a zmi­zí pod hla­di­nou. Ani přes veš­ke­rou sna­hu záchra­ná­řů se je nepo­da­ří najít. Když tu náh­le se na zabahně­ném bře­hu obje­ví špi­na­vá Mary, kte­rá si toho moc nepa­ma­tu­je. Tato udá­lost jí psy­chic­ky pozna­me­ná a dív­ka se roz­hod­ne odjet do jiné­ho měs­ta a poku­sit se vzpa­ma­to­vat. Jenomže tím její trá­pe­ní nekon­čí, spí­še začne narůs­tat. Přijde o novou prá­ci, má strach ze samo­ty, všu­de vidí podiv­né lidi s bílým obli­če­jem a něco jí při­ta­hu­je na opuš­tě­ném pavi­lo­nu na nábře­ží…

Český název: Karneval duší

Režie: Herk Harvey

Rok výro­by: 1962

Délka: 78 min

Země: USA

Hrají:

Candace Hilligoss...(Mary Henry)

Frances Feist...(Mrs. Thomas)

Sidney Berger...(John Linden)

Stan Levitt...(Dr. Samuels)

Art Ellison...(pastor)

...a dal­ší

Tento čer­no­bí­lý sní­mek s mini­mál­ním roz­poč­tem dnes již mno­zí ozna­ču­jí za kul­tov­ní zále­ži­tost, přes­to si neod­pus­tím poznám­ku, že já jejich nad­še­ní až tolik nesdí­lím. Scénář vypa­dá vskut­ku zají­ma­vě a celým fil­mem pro­stu­pu­je jakési pod­ma­ni­vé kouz­lo oné doby, ale já se nemohl po vět­ši­nu času zba­vit dojmu, že se u toho pros­tě mís­ty nesku­teč­ně nudím a někte­ré pasá­že se doslo­va vlek­ly. Nechci nikterak sni­žo­vat kva­li­tu fil­mu, pro­to­že mno­zí divá­ci jis­tě mají podob­né fil­my rádi (já sám dávám před­nost sta­rým kla­si­kám), ale tady mi to pros­tě moc nesed­lo.

Přesto si teh­dy začí­na­jí­cí hereč­ka Candace Hilligoss zaslou­ží můj obdiv. Nejen kvů­li své­mu vzhle­du, ale pře­de­vším díky solid­ní­mu herec­ké­mu výko­nu. Na její posta­vě navíc sta­vě­la celá záplet­ka, tak­že bylo nesmír­ně důle­ži­té vybrat tu správ­nou oso­bu a to se tvůr­cům poved­lo. Je vel­ká ško­da, že tato hereč­ka nedo­sta­la během své kari­é­ry moc rolí. Vlastně by se daly spo­čí­tat na prs­tech jed­né ruky. Ona a pod­ma­ni­vá var­han­ní hud­ba – to jsou dvě věci, kte­ré mi utkví v hla­vě, když si vzpo­me­nu na Karneval duší. Samozřejmě nesmím opo­me­nout ani závě­reč­né taneč­ní kre­a­ce „duší“, ale zaprá­še­né obli­če­je od mou­ky na mě moc vel­ký dojem neu­dě­la­li.

Za nej­vět­ší sla­bi­nu fil­mu pova­žu­ji nevy­vá­že­nost celé­ho pří­bě­hu. Zvláště pak již zmí­ně­né zdlou­ha­vé scé­ny. Nevím někdo se v nich mož­ná vyží­val, ale já se u toho neu­stá­lé­ho pobí­há­ní hlav­ní hrdin­ky a její­ho volá­ní že jí nikdo nesly­ší ani nevi­dí, začal po chví­li nudit. Je váž­ně ško­da, že mě to nechyt­lo u srd­ce mno­hem víc, ale věřím, že v době vzni­ku si to zís­ka­lo mno­ho obdi­vo­va­te­lů. Potažmo i v té dneš­ní. Já pře­ce jenom vyhle­dá­vám něco tro­chu odliš­né­ho. Přesto si mys­lím, že prů­měr­né hod­no­ce­ní si to urči­tě zaslou­ží.

Hodnocení:

50%