Cat People (1942)

Původní sní­mek pojed­ná­va­jí­cí o pře­krás­né ženě, kte­rá je sužo­vá­na pra­dáv­nou klet­bou své­ho rodu. Tento kle­not kla­sic­ké­ho horo­ru ze čty­ři­cá­tých let, by si neměl nechat ujít žád­ný správ­ný horo­ro­vý fan­da.

Oliver Reed se jed­no­ho dne sezná­mí v newy­or­ské zoo s pře­krás­nou dív­kou Irenou. Ta ho ihned okouz­lí a po chví­li se z nich stá­va­jí přá­te­lé. Irena žije v domě blíz­ko zoo úpl­ně sama a jak dá mla­dí­ko­vi brzy naje­vo, upřed­nost­ňu­je pře­de­vším samo­tu a klid. Oliver je však neob­lom­ný a dív­ce nosí nej­růz­něj­ší dár­ky. Nakonec mezi nimi sku­teč­ně pře­sko­čí ona pomy­sl­ná jis­kra a svat­ba na sebe nene­chá dlou­ho čekat. Jenže tím nao­pak vzros­te mezi nimi napě­tí a šťast­né chví­le brzy vyšumí do ztra­ce­na. Irena s ním odmí­tá mít jaký­ko­liv fyzic­ký kon­takt a dokon­ce mu nechce dát ani poli­bek. Zdrcenému muži se to sna­ží vysvět­lit podiv­nou his­tor­kou z její rod­né ves­ni­ce v Srbsku, kde se ženy mění v koči­čí ženy. Oliver jí nevě­ří a svě­ří jí do rukou dok­to­ra Judda, kte­rý však postu­pem času zjiš­ťu­je, že s dív­kou sku­teč­ně není všech­no v pořád­ku. Irenino cho­vá­ní se začí­ná zhor­šo­vat a je jen otáz­kou času, kdy se její nej­bliž­ší ocit­nou ve smr­tel­ném nebez­pe­čí. Je však legen­da o pro­kle­tí sku­teč­ná, nebo to jen nemá Irena v hla­vě v pořád­ku?

Český název: Kočičí lidé
Režie: Jacques Tourneur
Rok výro­by: 1942
Délka: 73 min
Země: USA

Hrají:
Simone Simon ... (Irena Dubrovna Reed)
Kent Smith ... (Oliver Reed)
Tom Conway ... (Dr. Louis Judd)
Jane Randolph ... (Alice Moore)
Jack Holt ... (Commodor)
... a dal­ší

Když se vyslo­ví název fil­mu, vět­ši­na lidí si vyba­ví pře­de­vším film z roku 1982 s Nastassiou Kinski v hlav­ní roli. No a prá­vě ten­to star­ší sní­mek se mu stal samo­zřej­mě inspi­ra­cí, i když je potře­ba říct, že reži­sér Paul Schrader se vydal pře­de­vším vlast­ní ces­tou a do své­ho nověj­ší­ho fil­mu pou­žil pou­ze něko­lik scén jako šab­lo­nu a samo­zřej­mě křest­ní jmé­na svých hlav­ních postav. Jinak jsou to však dva roz­díl­né fil­my, kte­ré se dají jen těž­ko srov­ná­vat, pro­to­že oba jsou nato­če­ny ve zce­la jiném duchu, jiné době a pře­de­vším mají pro divá­ka zce­la jiné hod­no­ty. Zatímco reži­sér Jacques Tourneur tím­to fil­mem nastar­to­val svou kari­é­ru, když do té doby nato­čil jen něko­lik nepří­liš zná­mých fil­mů a na začát­ku čty­ři­cá­tých let se jeho dílo sta­lo do jis­té míry revo­luč­ním sním­kem a trhá­kem, tak jeho nověj­ší ver­ze moc vel­kou vlnu nad­še­ní u divá­ků neza­zna­me­na­la. Jediné, co teh­dy neušlo vět­ší pozor­nos­ti, byly lech­ti­vé scé­ny, při nichž se teh­dy tři­a­dva­ce­ti­le­tá N. Kinski odha­li­la a okouz­li­la tak pře­de­vším muž­skou část divá­ků.

Velkým láka­dlem a pře­de­vším pří­jem­nou změ­nou se stal fakt, že do té doby byli divá­ci zvyklí v horo­ro­vých fil­mech vidět pře­de­vším samé Frankensteiny, Drákuly a vlkodla­ky. Proto vza­li ten­to­krát s povdě­kem to, že mís­to těch­to kla­sic­kých postav zde před­sta­vu­je for­mu zla krás­ná dív­ka, kte­rá je postih­nu­ta straš­li­vou klet­bou. Především pak, když jí ztvár­ni­la atrak­tiv­ní fran­couz­ská hereč­ka Simone Simon, kte­rá v mužích vyvo­lá­va­la nej­růz­něj­ší ero­tic­ké fan­ta­zie. Je však potře­ba říct, že přes­to­že se celým fil­mem nese jaký­si ero­tic­ký pod­text, tak se zde žád­ných ero­tic­kých scén nedo­čká­me. Do jis­té míry to v té době bylo i nepří­pust­né, tak­že se divá­ci muse­li spo­ko­jit pou­ze s hlu­bo­kým dekol­tem či lehce prů­svit­ný­mi plav­ka­mi. Celý sní­mek navíc půso­bí hod­ně kon­zer­va­tiv­ně a spí­še než horor půso­bí jako jakési komor­ní dra­ma se spous­tou roman­tic­kých pasá­ží.

Tím však v žád­ném pří­pa­dě nechci sni­žo­vat kva­li­ty toho­to sním­ku, pro­to­že ty jsou napros­to neod­dis­ku­to­va­tel­né. Tvůrcům se poda­ři­lo vytvo­řit napros­to úžas­nou atmo­sfé­ru, kte­rá zce­la pře­vy­šu­je všech­ny ostat­ní aspek­ty a mís­ty gra­du­je do nevý­slov­ných výšin. Především pak scén­ka s pro­ná­sle­do­vá­ním či legen­dár­ní z bazé­nu. Obě zmi­ňo­va­né sto­jí pře­de­vším na výbor­ném kame­ro­vém sní­má­ní, pro­fe­si­o­nál­ních výko­nech hlav­ních akté­rů a luxus­ní­mu hudeb­ní­mu dopro­vo­du. Ti z vás, jenž snad oče­ká­va­jí důmy­sl­ně pro­pra­co­va­né scén­ky s pří­mou pro­mě­nou dív­ky v šel­mu, budou asi dost zkla­má­ni, pro­to­že ten­to prvek zde k vidě­ní není. Ale můžu vás ujis­tit, že zkla­má­ni urči­tě nebu­de­te, pro­to­že tvůrci to vyře­ši­li po svém a divák roz­hod­ně nebu­de o něko­lik pikant­ních scén oši­zen.

Herecké výko­ny jsou rov­něž na vel­mi vyso­ké úrov­ni, a to nejen u hlav­ní dvo­ji­ce. Žádného pře­hrá­vá­ní se zde nedo­čká­te, ba spí­še uvi­dí­te, co zna­me­na­jí slo­va - pro­fe­si­o­ná­lo­vé v akci. Skupina lidí, jenž se zde obje­vi­la, vytvo­ři­la doko­na­lou har­mo­nii herec­ké­ho umě­ní a vlast­ní impro­vi­za­ce. Kromě již zmí­ně­né Simone Simon se zde obje­vi­la i dal­ší zná­má hereč­ka Jane Randolph, kte­rá si zahrá­la mimo jiné i ve fil­mu Bud Abbott Lou Costello Meet Frankenstein (1948). Nesmím opo­me­nout ani Kenta Smithe, kte­rý se obje­vil i v něko­li­ka dal­ších horo­ro­vých fil­mech od Die Sister Die! počí­na­je až po The Spiral Staircase kon­če.

Tento film se stal jed­nou z legend kla­sic­ké­ho čer­no­bí­lé­ho horo­ru a do dneš­ní­ho dne se těší doce­la vel­ké obli­bě. Především díky skvě­lým her­cům a atmo­sfé­ře, jenž nás celým sním­kem dopro­vá­zí. Navíc zde máme šan­ci vidět, že divák si může film užít i bez pří­tom­nos­ti nestvůr či vraž­dí­cích psy­cho­pa­tů. Tato smě­si­ce roman­ti­ky, dra­ma­tu a horo­ru se dá v kli­du ozna­čit za neza­po­me­nu­tel­ný záži­tek, kte­rý by měl vidět kaž­dý správ­ný horo­ro­vý fan­da.

Hodnocení:
80%

---