Spider-Man: Bez domova

SPBez

Spider-Man: Bez domo­va pat­řil k nej­o­če­ká­va­něj­ším fil­mům letoš­ní­ho roku. Monumentální zakon­če­ní spi­der­ma­nov­ské tri­lo­gie od reži­sé­ra Jona Wattse mělo při­nést něco více než jen gene­ric­kou super­hr­din­skou záplet­ku. Tvůrci sli­bo­va­li vel­ko­le­pý závěr se vším všu­dy; epic­ké, akcí nabi­té a veli­ce emo­tiv­ní dob­ro­druž­ství nebý­va­le vel­kých roz­mě­rů, kte­ré divá­ky mělo v lec­čems pře­kva­pit. Fanoušci byli plní oče­ká­vá­ní, tím spíš když se ješ­tě před ofi­ci­ál­ním uve­de­ním do kin zača­ly na inter­ne­tu šířit zvěs­ti a spe­ku­la­ce sou­vi­se­jí­cí s dějo­vou záplet­kou, kte­rá se měla točit nejen kolem titul­ní­ho pavou­čí­ho hrdi­ny, ale také kolem řady iko­nic­kých mar­ve­lov­ských postav. Po zve­řej­ně­ní prv­ní­ho trai­le­ru se zájem lidí ješ­tě více zvý­šil a komik­so­ví nad­šen­ci (včet­ně mě) se nemoh­li dočkat, až v pro­sin­ci vyra­zí do kinosá­lů a nej­no­věj­ší Marvelovku zhléd­nou na stří­br­ném plát­ně. Reakce od kri­ti­ků a běž­ných divá­ků   zahra­ni­čí byly veli­ce nad­še­né, o to více jsem byl zvě­da­vý na výsle­dek. 

Ještě než pře­jdu k hod­no­ce­ní díl­čích aspek­tů, musím podotknout, že nové­ho Spider-Mana si nej­lé­pe uži­je­te v kině, v ide­ál­ním pří­pa­dě s přá­te­li či vaši­mi blíz­ký­mi. Snímek totiž ský­tá nejed­no pře­kva­pe­ní. Nečekané momen­ty vás coby divá­ka doká­žou v kině zasáh­nout mno­hem sil­ně­ji, než když je sle­du­je­te z pohod­lí domo­va na počí­ta­čo­vé nebo tele­viz­ní obra­zov­ce. A co víc, občas vás mohou mile pře­kva­pit reak­ce ostat­ních divá­ků, což mohu potvr­dit ze své vlast­ní zku­še­nos­ti. Vůbec se mi nestá­vá, že by lidé během sle­do­vá­ní super­hr­din­ské­ho fil­mu zača­li v jed­nu chví­li nad­še­ně kři­čet, tles­kat, smát se a jásat rados­tí. U Spider-Mana se však sta­lo něco neví­da­né­ho. Několik diva­ček v hor­ní řadě nade mnou hla­si­tě zakří­če­lo a zača­lo tles­kat, načež se k nim po pár sekun­dách rych­le při­po­ji­lo něko­lik dal­ších divá­ků (včet­ně mě). Vskutku neza­po­me­nu­tel­ný oka­mžik!  

Nyní je na čase pře­jít k hod­no­ce­ní. Nejprve je nut­né si krát­ce roze­brat pří­běh, kte­rý pří­mo nava­zu­je na poti­tul­ko­vou scé­nu sním­ku Spider-Man: Daleko od domo­va (Spider-Man: Far From Home, 2019). Poté co Mysterio krát­ce před svou smr­tí veřej­ně ozna­čí Spider-Mana za své­ho vra­ha a odtaj­ní jeho pra­vou identi­tu, obrá­tí se život hlav­ní­ho hrdi­ny vzhů­ru noha­ma. Díky pub­li­ci­tě je mu věno­vá­na mno­hem vět­ší pozor­nost než kdy před­tím, což se dotý­ká nejen super­hr­din­ské­ho, ale také osob­ní­ho živo­ta. A jako by toho neby­lo málo, nega­tiv­ně jsou ovliv­ně­ni i Peterovi blíz­cí přá­te­lé a čle­no­vé rodi­ny. Aby situ­a­ci efek­tiv­ně vyře­šil, roz­hod­ne se dojít za svým kole­gou, moc­ným čaro­dě­jem Doctorem Strangem, kte­rý se mu poku­sí pomo­ci. Jenže vše nevy­jde pod­le původ­ní­ho plá­nu a Strange sešle kouz­lo, kte­ré se vymkne kon­t­ro­le.  

Základní pří­bě­ho­vá kost­ra neu­ra­zí, ani moc nena­dchne. Děj má solid­ní tem­po a tvůr­ci se sna­ží co nej­lé­pe stří­dat klid­něj­ší pasá­že, během nichž se může­te napl­no pono­řit do cha­rak­te­rů ústřed­ních pro­ta­go­nis­tů, a zbě­si­lý­mi, mis­trov­sky nato­če­ný­mi a vizu­ál­ně půso­bi­vý­mi akč­ní­mi sek­ven­ce­mi, u nichž se vám bude tajit dech. Pochválit rov­něž musím pove­de­né inter­ak­ce mezi posta­va­mi, jež tvůr­ci zvlád­li vyu­žít na jed­nič­ku. Především musím vyzdvih­nout scé­ny zamě­ře­né na hlav­ní tro­ji­ci -  Petera, MJ a Neda - kte­ré pod­le mého názo­ru jas­ně doka­zu­jí, v čem spi­der­ma­nov­ská tri­lo­gie spa­da­jí­cí pod MCU exce­lo­va­la - ve vzta­zích a upřím­ných lid­ských kon­ver­za­cích.

Co mož­ná lec­ko­ho pře­kva­pí, je fakt, že nej­no­věj­ší spi­der­ma­nov­ský sní­mek hýří mno­ha zají­ma­vý­mi nápa­dy, jež hra­vě vyu­ží­vá ve svůj pro­spěch. Při sle­do­vá­ní nebu­de­te mít pocit, že sle­du­je­te sle­pe­nec náhod­ně posklá­da­ných scén, pří­pad­ně že výsled­ný pro­dukt půso­bí dojmem, jako když pej­sek s kočič­kou vaři­li dort. Každý nápad nebo posta­va hra­jí v ději svou roli a roz­hod­ně nepů­so­bí zby­teč­ně či zane­dba­tel­ně. Právě nao­pak! A co víc, Spider-Man: Bez domo­va nevsá­zí jen na humor, ale rov­něž - pro něko­ho zce­la neče­ka­ně - na váž­nou, veli­ce seri­óz­ní strán­ku, kte­rá vynik­ne pře­de­vším v emoč­ně vypja­tých situ­a­cích, kdy jde oprav­du do tuhé­ho.

Bohužel, ačko­liv to píšu nerad, sní­mek se neo­be­šel bez chyb. Ve výsled­ku sice jde o drob­né vady na krá­se, i tak se k nim ovšem musím vyjá­d­řit. Pominu-li někte­rá dějo­vá roz­hod­nu­tí, nad nimiž mi stá­le zůstá­vá rozum stát, musím pře­de­vším zkri­ti­zo­vat prv­ní hodi­nu, kte­rou sha­zu­jí dolů zma­teč­nost a zby­teč­né humor­né vlož­ky, bez nichž by se někte­ré scé­ny klid­ně obe­šly. Zároveň musím lehce zkri­ti­zo­vat Doctora Strange. Benedict Cumberbatch sice odve­dl skvě­lý kus prá­ce, ale nebu­du lhát, poje­tí Strangeova cha­rak­te­ru mi abso­lut­ně nesed­lo. Podobně bych se mohl vyjá­d­řit k poje­tí Petera Parkera, u nějž jsem měl v prv­ní půl­ce fil­mu pocit, že se jej auto­ři sna­ží za kaž­dou cenu pre­zen­to­vat jako úpl­né­ho hlu­pá­ka. Scenáristi se naštěs­tí vykou­pi­li v dru­hé půl­ce a Parkera napsa­li napros­to doko­na­le! A co víc, napl­no si pohrá­li s celou šká­lou pavou­čích schop­nos­tí, jimiž Spider-Man dis­po­nu­je, a v prů­bě­hu celé­ho vyprá­vě­ní z nich vytě­ži­li maxi­mum. Mé fanouš­kov­ské srd­ce zaple­sa­lo, to musím uznat...

Spider-Man: Bez domo­va je fil­mo­vou udá­los­tí, na kte­rou se pod­le mého názo­ru jen tak neza­po­me­ne. Neberte mě špat­ně, zázrak ve svě­tě kine­ma­to­gra­fie, ani geni­ál­ní, sofis­ti­ko­va­né a do detai­lu pro­myš­le­né dílo v žád­ném pří­pa­dě neče­kej­te. Nalijme si skle­ni­ci čis­té­ho vína, to bys­te od Marvelu chtě­li pří­liš mno­ho. Nicméně, pokud při­stou­pí­te na hru auto­rů, dosta­ne­te pompéz­ní akč­ní biják, kte­rý uspo­ko­jí jak běž­né kon­zu­men­ty, tak skal­ní fanouš­ky, kte­ří na Spider-Mana (nejen na fil­mo­vé­ho) neda­jí dopus­tit. První polo­vi­na sice může půso­bit zma­teč­ně, cha­o­tic­ky a lehce nedo­myš­le­ně, dru­há půl­ka však nemast­ný nesla­ný dojem ze sle­do­vá­ní oka­mži­tě spra­ví. Člověku najed­nou začnou všech­ny díl­ky sklá­dač­ky krás­ně zapa­dat do sebe a od urči­té­ho momen­tu odstar­tu­je úžas­ná kra­so­jíz­da, kte­rá nemá jas­ně sta­no­ve­né hra­ni­ce. Fenomenální, zda­ři­le nato­če­né akč­ní sek­ven­ce, kte­rým nechy­bí dra­vost ani hra­vost, výbor­né herec­ké výko­ny, skvě­le zvlád­nu­tá režie a momen­ty, kte­ré vám v hla­vě dlou­ho zůsta­nou - to všech­no tvo­ří nej­no­věj­ší­ho Spider-Mana. Nejvážnějšího, nej­o­su­do­věj­ší­ho a zda­le­ka nej­od­váž­něj­ší­ho, jaké­ho jsme v rám­ci MCU měli mož­nost vidět. Jsem zvě­da­vý, jak s Peterem Parkerem a jeho život­ní ces­tou budou chtít fil­ma­ři dál pra­co­vat. Vrátka pro dal­ší kapi­to­ly jsou totiž ote­vře­na doko­řán. 

Photo © Marvel Studios