(1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading...Muž (Nicolas Cage) se po letech vrací na odlehlou idylickou pláž, kde vyrůstal a své nejšťastnější dny tu trávil surfováním. Svému synovi (Finn Little) chce dopřát to samé a společně tu chytit pár dobrých vln. Jenže místní surfaři mají jiný názor a jasný vzkaz: „Nežiješ tu, nesurfuj tu!“. Konflikt, který začal jako nevinná roztržka, začíná eskalovat. Ponížení se rychle mění v agresi. Napětí, výsměch a krutost roste stejně rychle jako úmorná teplota rozpáleného léta. Ani jedna strana nehodlá ustoupit a vzrůstající šílenství muže přivádí na pokraj sil. Plánovaná letní idyla se stává bojem o přežití...
Nicholas Kim Coppola AKA Nicolas Cage - držitel Oscara za výkon ve filmu Leaving Las Vegas, velký komiksový fanda (svého syna pojmenoval Kal-El) a především velmi specifický herec. Cage ještě na konci 90. let a na počátku 21. století patřil mezi největší hvězdy Hollywoodu (především díky filmům z produkce Jerryho Bruckheimera - Skála, Con Air, 60 sekund, nebo dvojice filmů Lovci pokladů), i když ovšem Cage vydělával velké částky, zároveň hodně utrácel. Několik sídel (včetně toho po Al Caponeovi), soukromý ostrov, sbírky vzácných komiksů i dinosauří lebku (kterou nakonec stejně musel vrátit Mongolsku). Všechno to utrácení by poté bylo v pořádku, kdyby kdyby došlo k bezproblémové zprávě financí, k roku 2009 nicméně Cage dlužil daňového úřadu zhruba 14 milionů dolarů. Od 2. desetiletí 21. století tak Cage začal ve velkém přijímat role i v nízkorozpočtových a vyloženě brakových filmech, právě účast na těchto projektech mu do velké míry v rámci jeho hollywoodské kariéry sebrala vítr z plachet.
V posledních letech to nicméně vypadalo, že Cage čeká pomalý návrat k pozici uznávaného herce. Můžou za to především chválené filmy z posledních let jako Pig, Nesnesitelná tíha obrovského talentu (Nicolas Cage dost možná v životní roli sebe samého!), To se mi snad zdá, nebo Longlegs. Cage poté koncem roku 2023 začal vyhrožovat, že ho čekají zhruba tři-čtyři filmy před odchodem do hereckého důchodu (kdybych dostal pětník pokaždé, když tohle nějaká filmová hvězda pronese...), jen v nadcházejících letech ovšem Cage čeká účast ve filmu Madden od Davida O. Russella, seriálu Spider-Noir, především také pokračování Obchodníka se smrtí s názvem Obchodníci se smrtí, ve které by syna Cageova Yuriho Orlova měl zahrát Bill Skarsgård. Před těmito nadcházejícími projekty je tu nicméně The Surfer, který musel už kvůli názvu Cageovi tak trochu udělat radost, Silver Surfer přeci jen patří mezi Cageovi oblíbené komiksové postavy. Ke komiksové podívané má nicméně The Surfer poměrně daleko. Byť se tu kromě Cage (Ghost Rider) objevuje také Julian McMahon, známý také jako Victor von Doom/Doctor Doom z filmů Fantastická čtyřka (2005) a Fantastická čtyřka: Silver Surfer.
The Surfer režiséra Lorcana Finnegana se dočkal své premiéry v rámci Půlnoční sekce loňského Filmového festivalu v Cannes, ze všech filmů s účastí Cage z posledních let poté velmi evokuje zmíněné snímek Pig. Především i tím, jak je vývoj událostí krapet nevyzpytatelný a Finnegan nejspíše nejednoho diváka překvapí stejně jako před 4 lety Michael Sarnoski. Kdo nicméně čeká prostor pro nějakou tu dávku cageování, zklamán nejspíše neodejde. Po vzoru těch uznávanějších Cageových filmů z posledních let ovšem platí, že tu Cage zároveň dostává prostor dokázat, proč se o něm v seriózních kruzích pořád často mluví o dobrém herci. Byť jednoduše nevyzpytatelném. A to jak kariérním vývojem, tak kreacemi, které předvádí na plátně.
The Surfer je poměrně komorní záležitost situovaná na jednu australskou pláž a její okolí. Titulní surfař v podání Nicolase Cage touží po vlnách, cesta k nim ovšem bude těžká, protože pláž obývá taková menší sekta, která srší toxickou maskulinitou. Stejně jako zmíněné Pig se ovšem v tomto ohledu The Surfer nevydává očekávanou cestou a nepřemění se v akční revenge thriller ALA odvar Johna Wicka. Scénář Thomase Martina na to jde tak trochu jinak a nutí diváka, aby o postavě Cage pochyboval stejně jako o sobě nejspíše pochybuje on sám. A přesně to se dá brát jako slušný základ pro psychologický thriller, která potěší nejen svou svěžestí, ale i tím, jak si dokáže hrát s diváckým napětím. Když už se jeden zvrat možná zdá až příliš prokouknutelný, přichází rychlé vystřízlivění, protože se scénář Martina nevydává cestou, ke které zdánlivě směřuje. A dohromady dává zážitek, který se vstřebává docela těžko, přesto je v nejednom ohledu uspokojivý.
Postava Cage se sice vrací do své milované oblasti z mládí, komunita toxicky maskulitních surfařů je pro něj ovšem novinkou a Cage se s ní setkává stejně jako divák. Komunita odmítá přijmout kohokoliv, kdo do ní nepatří, postava Cage přesto odmítá odejít. Postupně přichází o všechno, včetně rozumu. Právě pomalé propadání se do šílenství dodává Cageovi dostatek prostoru, aby prokázal, jak je ochotný se do role ponořit a ihned se dá určitě říct, že jde o jeden z nejvýraznějších výkonů v kariéře Cage minimálně za poslední roky. Vyložené cageování se poté sice nekoná, fanoušci přesto nepřijdou o pár těch momentů, které evokují starého dobrého šíleného Cage. Minimálně dvě/tři zajímavé scény s krysou by se našly. Co přesně se s tou krysou v těchto scénách děje (a v jakém stavu), to ať si radši každý zjistí sám, ty scény jsou totiž nepopsatelné a musí se jednoduše vidět.
Místo McMahona si poté sice Doctora Dooma v nadcházejících dvou Avengers filmech zahraje Robert Downey Jr., McMahon nicméně dokazuje, že by při ideálním vedení vlastně mohl být ideální volba na Doctora Dooma. Místo zelené tu sice McMahon nosí rudé roucho, mix Andrew Tatea a Tanka Evanse z Divokých vln mu ovšem jde. Působí jako charismatický vůdce, který dokáže být manipulativní, zároveň se ovšem snadno věří, že to asi nemá úplně v pořádku a toxická maskulinita mu vyloženě leze na mozek. Stejně jako jeho ovečkám, které jsou ztělesněním všeho, co toxická maskulinita symbolizuje. Agresivita hraje prim, chlapi vládnou světu, chlapi nepláčou. Chvílemi je vlastně docela škoda, že se The Surfer nevydá očekávanou cestou revenge thrilleru, protože přát těmto nesympatickým zmetkům nějaký krutý osud je poměrně snadné.
Na kameru Radosława Ładczuka se krásně kouká i v momentech, kdy není nejpříjemnější sledovat to, co se děje na plátně. Střih Tonyho Cranstouna je očividně velmi kreativní a má neskutečnou vyřídilku, že je až překvapivé, jak šikovně pracuje s uváděním detailů a jen upevňuje atmosféru jistých momentů. Zmínky o surrealistickém filmu nelhaly, možná právě proto zamrzí, že si tento nádech film neponechává celou dobu a na konci se vydává až příliš očekávaným směrem, který těžce dodává tu pravou satisfakci, minimálně po tom všem, co film sliboval.
Kdyby se někdo zamýšlel nad tím, který film označit za podobný Surfařovi, leckomu by jistě na mysl přišel Slunovrat Ariho Astera, kdy se ovšem Aster neodklonil od momentů, které k vrcholu filmu jasně směřují. Film představí finále, které se snadno nabízí a mohlo by smysluplně fungovat jako tečka, jakoby ovšem kohokoliv napadlo, že je dobrý nápad přijít s dodatkem v té podobě, ve které dorazí. Po celou dobu je The Surfer velmi fajn podívanou, která zvládne být ve svých nejlepších chvílích vyloženě psychicky nepříjemná a dodat Cage v herecké formě, které má potenciál mnohým připomenout, proč se jedná o tak specifického a oblíbeného herce. Vyvrcholení vlastně dojmy nikterak zásadně nesráží, v kontextu směřování ovšem přesto dojmy lehce shazuje. Přesto uspokojivé, jen film, který se těžko doporučuje třeba voličům Filipa Turka, kteří by se mohli ve filmu najít a a těžko říct, jak by to dopadlo. Kdo ví, ten ví.
The Surfer je velmi fajn podívaná, Nicolas Cage potvrzuje, že si v poslední době vybírá alespoň částečně svěží projekty. Za ten jde The Surfer označit bez problémů, protože jde skutečně o film, který se nevydává předvídatelnou cestou a potěší minimálně všechny ty, pro které byl Julian McMahon svého času super volba na Doctora Dooma, byť tady zelenou vyměnil za červenou. Nicolas Cage poté dokazuje, proč je tak specifickým hercem a proč bude jedním z těch herců, u kterého bude případný herecký důchod určitě bolet...
Verdikt: 70%
Nejnovější komentáře