Stranger Things - Season 4

(zatím nehodnoceno)

Loading...

O čtvr­té sérii svě­tozná­mé­ho feno­mé­nu jmé­nem Stranger Things se toho dá říct mno­ho. Vlastně se toho dá říct TOLIK, že by se v tom nezku­še­ný recen­zent mohl klid­ně ztra­tit a už se nikdy z toho nevy­mo­tat. Proto se vám poku­sím všech­ny moje dojmy pře­dat co nej­u­ce­le­ně­ji, tře­ba­že to bude obšír­něj­ší, než u mě bývá zvy­kem. Nezapomínejte pře­ce, že Stranger Things dosud bylo mým nej­ob­lí­be­něj­ším seri­á­lem, na kte­rý jsem za žád­ných okol­nos­tí nedal dopus­tit. Zůstalo to ale tak? Nebudu lhát, i přes klad­né hod­no­ce­ní jed­not­li­vých epi­zod ve mně po vět­ši­nu času strá­ve­né­ho sle­do­vá­ním hlo­dal dotěr­ný pocit nespo­ko­je­nos­ti. Ptal se, zda­li je 4. řada oprav­du to, na co jsem se tak těšil, ane­bo je spíš jenom roz­vlek­lá a per­fekt­ně výprav­ná vata mezi tře­tí a pátou sérií, tako­vá „obyd­le­ná zatáč­ka při ces­tě z Prahy do Vídně“.

DESATERO TOHO, CO SI MŮŽOU BRÁCHOVÉ DUFFEROVCI STRČIT ZA KLOBOUK:

1) šíle­ně pře­pá­le­ná plejá­da dějo­vých linek – někte­ří mlu­ví o třech, ale postav, kte­ré sle­du­je­me, je mno­hem, mno­hem víc. Nejhorší na tom je, že celá lin­ka s Hopperem a dal­ší­mi v Rusku s ostat­ní­mi vůbec nesou­vi­sí! Závěrečné rádo­by pro­po­je­ní odmí­tám. Hopper mohl dostat vlast­ní film, vlast­ní epi­zo­du na začát­ku nebo kon­ci série, ale proč tím pro­bo­ha ješ­tě víc tříš­tit divá­ko­vu pozor­nost? Nevýslovně zby­teč­ný byl i pří­běh, kte­rý se motal oko­lo Mika, Willa a spol. V celém Stranger Things bych těž­ko hle­dal moment více zby­teč­ný, než jaký před­sta­vo­va­la jejich návště­va domu Suzie. Obecně veš­ke­ré jejich počí­ná­ní bych se dalo shr­nout na nevin­né pofla­ko­vá­ní a roz­jí­má­ní, jímž se nám tvůr­ci sna­ží uká­zat, že na ně neza­po­mně­li. Rozdělit par­tu od sebe a roz­tříš­tit dějo­vé lin­ky byl pod­le mě ten nej­hlou­pěj­ší krok, co moh­li udě­lat. Jasně, chá­pu, potře­bo­va­li se na ně zamě­řit víc jed­not­li­vě. Jenomže kdo to má potom spo­jo­vat? D.B. Weiss a pan Benioff?

2) nejdel­ší epi­zo­dy v his­to­rii seri­á­lů – úpl­ně nero­zu­mím tomu, proč má mít 4. řada dva­krát del­ší sto­páž než ty tři pře­de­šlé. Kór když je to celé vlast­ně jenom jeden vel­ký set-up na příští sérii. Nechci se rou­hat, ale co přes­ně se tady ode­hrá­lo tak důle­ži­té­ho kro­mě toho, že El zís­ka­la zpět své schop­nos­ti a Hopper si s jemu vlast­ní non­ša­lan­cí a zlo­me­nou nohou vese­le hopsal při svém útě­ku z přís­ně stře­že­né sovět­ské věz­ni­ce? Kdo najde tře­tí věc vyhrá­vá metál.

3) nedo­sta­tek moku var­la­to­vé­ho na zabi­tí někte­ré z hlav­ních postav – to, že necha­li umřít Eddieho, kte­ré­ho si tam doslo­va dosa­di­li jen pro­to, aby moh­li něko­ho zabít, ani neko­men­tu­ju. Zejména v posled­ní epi­zo­dě to bylo do očí. Jsem samo­zřej­mě rád, že Max neze­mře­la, ale někdo zkrát­ka měl jít z kola ven. Minimálně by to do nás zase­lo strach, že umřít může v budouc­nu kdo­ko­liv a zjed­no­du­ši­lo tvůr­cům prá­ci se scrip­tem, pro­to­že by měli o „sta­rost“ míň.

4) pře­hna­ná váž­nost – po 3. řadě už jim to nikdo neže­re. Aby se neřeklo, sna­ží se i toto „super­tem­né“ pokra­čo­vá­ní pro­klá­dat vtíp­ky a růz­ný­mi rádo­by humor­ný­mi kre­a­ce­mi. Jednoduše to nefun­gu­je. Jde o to, že buď dělá­te lehce odleh­če­ný seri­ál, ane­bo seri­ál váž­ný. Neslučuje se to a pokud se o to pokou­ší­te, záko­ni­tě to půso­bí jako pěst na oko. „Buď seš real, ane­bo nej­seš.“ Není nic mezi tím.

5) ste­ril­ní hlav­ní zápo­rák – s ním mám hned něko­lik pro­blé­mů. Za prvé se sice dozví­me jeho ori­gin, ale úpl­ně chy­bí jeho moti­va­ce. Zamyslel se tře­ba někdo nad tím, proč to pro­bo­ha dělá? „Chce lep­ší svět bez lidí?“ Není to tro­chu béč­ko­vá blbost ála Avengers: Age of Ultron? Zrovna tak mi straš­ně pil krev jeho lax­ní pří­stup k obě­tím. Nevidím jedi­ný důvod, proč by je měl nechá­vat před sebou utí­kat ve vizi, kte­rou sám vytvo­řil, a ris­ko­vat tím, že se jim to váž­ně pove­de. Nebylo by dale­ko efek­tiv­něj­ší je pros­tě jenom zabít? Dále to, jak se s ním bles­ko­vě vypo­řá­da­li. Dvě a půl hodi­ny se schy­lu­je k vel­ké­mu stře­tu a nako­nec ho pros­tě dva­krát stře­lí, on spad­ne a nazdar?

6) par­tič­ka mla­dých delik­ven­tů hle­da­jí­cí vlast­ní spra­ve­dl­nost – skous­nu leda­cos, ale tohle už je váž­ně ptá­ko­vi­na. Přitroublému puber­tál­ní­mu vymaš­těn­ci zamor­du­jí hol­ku, a tak se zcvok­ne a roz­hod­ne se s par­tič­kou felá­ků ze spor­tov­ní­ho krouž­ku nakou­pit zbra­ně a tero­ri­zo­vat měs­to. Tleskám. A jak bra­vur­ně obrá­til dav ner­vóz­ních pápr­dů pro­ti tis­ko­vé kon­fe­ren­ci poli­caj­tů! A hele, na co je vůbec mani­pu­lo­val? Měl ty poli­caj­ty pros­tě nor­mál­ně postří­let, aspoň by se mu nikdo neple­tl do řemes­la. Jasona na hrad!

7) odpor­né SCI na Vecnovi – já jsem si na kva­li­tu digi­tál­ních tri­ků snad zatím ješ­tě nikdy nestě­žo­val, ale když si čtu, jaké chvá­ly se SGI od ostat­ních recen­zen­tů dostá­vá, nemo­hu než opo­no­vat. V 80 % pří­pa­dů, kdy je hlav­ní anta­go­nis­ta na scé­ně, vypa­dá uvě­ři­tel­ně jenom jeho hla­va. A v těch zby­lých 20 % mu ani víc než obli­čej vidět není. Zbytek těla je spo­dob­něn tak umě­le, že se na to ani neda­lo kou­kat.

8) rych­lokva­še­ná šika­na, patr­ně poří­ze­ná v let­ních výpro­de­jích v Tescu, jinak si to neu­mím vysvět­lit – upřím­ně, když se nad tím zamýš­lím, vůbec si nevy­ba­vu­ju, kde napo­sled jsem viděl tak tupě a praš­tě­ně zpra­co­va­nou šika­nu, doslo­va bez špet­ky autor­ské inven­ce! Kde Dufferové necha­li svůj talent, když psa­li ty prken­né dia­lo­gy, fakt nevím. Herecké výko­ny šika­ná­to­rů také na pová­že­nou. Při všech scé­nách na tohle brdo mi bylo trap­ně za všech­ny zúčast­ně­né, kte­ří tam muse­li stát a tvá­řit se, že těm stu­pid­ním pro­mluvám věří.

 9) mili­ta­ry inter­ven­ce do jinak veskr­ze poklid­né­ho měs­teč­ka a živo­ta jed­né pat­náct­ky – ne, nedě­lám si kozy. Eleven stí­ha­jí dva ozbro­je­né SWAT týmy, při­čemž jeden je vede­ný zrád­ným FBI agen­tem, kte­rý chce naše děv­čát­ko zavřít v pod­zem­ním bun­k­ru spo­lu s rein­kar­no­va­ným(?) Papa, jenž si pro ni při­pra­vil masiv­ní vod­ní lázeň, zatím­co dru­hý spa­dá pří­mo pod ame­ric­ké taj­né slož­ky a je ocho­ten Eleven zlik­vi­do­vat, i kdy­by to zna­me­na­lo roz­stří­let ji na madě­ru vrtu­l­ní­kem. Zní to šíle­ně, a věř­te mi, taky to šíle­né je. A tře­tí sér­ce že někdo vytý­kal, že to s „evil Russians“ tro­chu pře­písk­la? Nějaké kde­si cosi? Já vám povím, co zna­me­ná to „tro­chu pře­písk­nout“: FBI psy­cho­pat, co vypa­dá, cho­vá se i mys­lí jako Amanda Waller. No offen­ce.

 10) hro­ma­da men­ších nelo­gič­nos­tí a tak podob­ně – jako pří­klad za všech­ny bych uve­dl Hopperův prvot­ní útěk ze sibiř­ské věz­ni­ce, kte­rý je snad vět­ší záha­dou a oříš­kem než lór čer­ných děr. Tedy... Spoluvězeň mu musel nástro­jem zlo­mit nohu, aby si mohl sun­dat pou­tat, že? Tak jak to, že tam potom čiper­ně taj­tr­lí­ku­je přes celou ves­ni­ci? Dále proč jim Vecna vůbec sdě­lu­je svůj plán, podá­vá jim ho pěk­ně zakó­do­va­ný pro­střed­nic­tvím hodin a jejich úde­rů? Snad ne pro­to, aby ho pak moh­li pora­zit... 🙂 Pro dal­ší nelo­gič­nos­ti bych vás rád odká­zal na komen­tář uži­va­tel­ky Anet21, kte­rá to moc pěk­ně vystih­la, urči­tě to pro vás bude pří­jem­né počte­ní.

 PROČ MÁ PŘESTO SMYSL ČTVRTÉ STRANGER THINGS VIDĚT? Protože je úžas­né. Nemůžu tady opě­vo­vat děj, pro­to­že pří­běh je pros­tě pře­kom­bi­no­va­ný, tvůr­ci to pře­stře­li­li. Snažili se vytvo­řit epos level Hra o Trůny, a při­tom zapo­mně­li, že v prv­ní řadě děla­jí seri­ál o přá­tel­ství. Právě přá­tel­ská pou­ta, jsou tím, co jakž takž drží všech­ny dějo­vé lin­ky pohro­ma­dě, na čem tahle show už od pra­dáv­na sta­ví. Přátelství. Láska. Vztahy. Dospívání. Upside Down. Výkřiky do tmy, jis­tě. Ovšem dohro­ma­dy vytvá­ří něco úchvat­né­ho, něco, na co se snad za těch 10 výše zmí­ně­ných pře­či­nů ani nejde zlo­bit. Obzvlášť ve 4. řadě pla­tí, že Stranger Things nesto­jí na pří­bě­ho­vých zvra­tech či peč­li­vě vysta­vě­né záplet­ce. Zakládá si pře­de­vším na herec­kých výko­nech a posta­vách, kte­ré si zami­lu­je­te a bude­te s nimi pro­ží­vat, coko­liv jim brat­ři Dufferovci zrov­na při­ši­jou. Příjemně strá­ve­ný čas plný akce, víry, zkla­má­ní a nadě­je. 8/10

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře