Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Při zhlédnutí plakátu k tomuto film by mohl divák nabýt dojmu, že ve filmu bude alespoň zčásti něco z drsného světa tvrdého rocku, avšak není tomu tak.
Děj filmu se pomalu rozbíhá situacemi, které zobrazují, jak žije bývalá rocková hvězda Cheyenne (Sean Penn), který svoji kariéru předčasně ukončil poté, co jeho hudba měla vliv na smrt dvou fanoušků. Že se nejedná o procházku růžovým parkem, je dáno tímto historickým traumatem a z toho pokračujícím způsobem existence na rozhraní depresí a nudy. Sean Penn si tuto roli užívá, i když v některých momentech na hranici karikatury. Vedle něj působí optimisticky a s nadhledem jeho dlouholetá manželka Jane (Frances McDormand), s trochu nezvyklým povolání – profesionální hasička. Další postavy, jako je mladá kamarádka a fanynka Mary (Eve Hewson), její nápadník a přítel makléř doplňují sestavu úvodní části filmu, odehrávající se v Dublinu, která pozvolně plyne v čase s jednotlivými dějovými epizodami, zčásti i humornými.
Zlom nastává po zprávě o smrti otce Cheyenneho, se kterým 30 let nekomunikoval. Cheyenne odjíždí do New Yorku, kde se setkává s ostatními členy své židovské rodiny. Dozvídá se, že jeho otec celou dobu pátral v USA po jednom dozorci z Osvětimi. S váháním a po odmítnutí „profesionálního lovce“ nacistů Mordecaie Millera (Judd Hirch) se pouští do pátrání na vlastní pěst na základě popisu a obrázků jeho otce, kterého pátrání dovedlo až k manželce hledaného nacisty. U ní Cheyenne začíná pokračovat v pátrání.
Tím začíná druhá část filmu, kterou by bylo možno charakterizovat jako „poklidnou road movie“ po Spojených státech. Na ní se setkává postupně s členy rodiny hledaného nacisty, kdy mu jeho vzhled a vystupování umožní získat potřebné informace pro další postup. Moment získání potřebné informace je vždy jemně filmově „vypíchnut“.
Cestování po Spojených státech svým klidným průběhem, atmosférou a náladou připomíná film Příběh Alvina Straighta Davida Lynche do takové míry, že by nebylo divu, kdyby se odněkud z vedlejší ulice vynořil Alvin Straight na svém zahradním traktůrku.
Film je okořeněn humorem v komentářích, glosách a moudrech Cheyenneho, náznak situačního humoru tvoří snad jen sportování Cheyenneho s manželkou ve vypuštěném bazénu nebo scéna s husou při noční tajné návštěvě kuchyně manželky hledaného nacisty.
Kromě setkání s manželkou, dcerou a vnukem hledaného nacisty dokreslují putování Cheynneho za svým cílem epizodní setkání se starým indiánem v obleku, který se bez slova nechá svézt Cheynnem doprostřed polí, aby pak odešel do dáli a setkání s vynálezcem koleček k batožinám, který nasměruje Cheyenneho k jedinému obyvateli městečka s německým přízvukem. Pak již následuje, za pomoci dorazivšího Mordecaie Millera, konečné nalezení hledaného nacisty a závěrečné „rozhřešení“ filmu.
Celý film je natočen v poklidném tempu, bez dramatických změn a zvratů, ale také bez výrazných emocionálních momentů, snad s výjimkou společného zpěvu vnuka nacisty s kytarovým doprovodem syna oběti ponížení a celoživotního pronásledovatele, které ale působí to trochu vyumělkovaně a sladkobolně.
Významnou roli hraje ve filmu hudba, ne však tvrdě rocková, ale z dílny kapely Talking Heads, zejména píseň This Must Be the Place. David Byrn si ve filmu zahrál sám sebe jako hudebník i přítel Cheyenneho.
Téma holokaustu je ve filmu sice obsaženo jako příčina vytrvalého hledání, ale není dále nijak rozvinuto, spíše slouží k tomu, aby důvod k „road movie“ nebyl plytký. Možná hlubší rozpracování tohoto tématu s dopadem na vůli a cílevědomost při hledání ukrývajících se nacistů by prospělo hloubce příběhu.
Hlavní cíl Cheyenneho snažení - nalezení nacistického zločince a jeho potrestání má pro něj za následek nalezení sama sebe po dlouhých letech stylizace do role bývalého rockera.
Filmu nelze nic zásadního vytknout, přes zvolené téma se jedná o pohodový film, který ale, kromě výkonu Seena Penna, nijak mimořádně nenadchne ani nezaujme. Film byl uveden v soutěži na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes 2011, kde také získal ocenění Prize of the Ecumenical Jury.
Pokud diváka v minulosti oslovil Příběh Alvina Straighta, má rád herce Seana Penna a líbí se mu hudba Talking Heads, je pravděpodobné, že se mu film bude také líbit.
Hodnocení – 60 %:
+ výkon Seana Penna
+ hudba
- absence emocionality, dramatičnosti
(4,91 z 5)