Tajný život mazlíčků – Plánování Manhattanu

Když začal pro­dukč­ní tým deba­tu o umís­tě­ní pří­bě­hu do New York City, před­sta­vil si reži­sér Renaud zro­man­ti­zo­va­nou ver­zi toho­to měs­ta. Spolurežisér Cheney se svým týmem navr­hl vizu­ál­ní styl, kte­rý je prá­vě tou­to zide­a­li­zo­va­nou ver­zí pod­zim­ní­ho New Yorku. S miho­ta­jí­cí­mi se archi­tek­to­nic­ký­mi skvos­ty v poza­dí a s nád­her­ný­mi pod­zim­ní­mi stro­my v popře­dí byl vytvo­řen Manhattan.

„Smysl pro detail je vidět v povrchu chod­ní­ků a lavi­ček, kte­ré vám dodá­va­jí pocit auten­tič­nos­ti mého rod­né­ho New Yorku,” pře­mýš­lí Meledandri. „Takhle úžas­né je to díky kom­bi­na­ci mno­ha fil­mů, kte­ré jsme vytvo­ři­li. Oceňuji Erica Guillona, kte­rý je jed­ním z našich před­ních výtvar­ní­ků. V pří­pa­dě Mazlíčků se zamě­řil hlav­ně na rea­lis­tic­ké detai­ly. Když vidí­te Snížkův koží­šek, máte pocit, jako bys­te se ho moh­li dotknout, ale tyhle detai­ly se nachá­ze­jí ve svě­tě, kte­rý je sty­li­zo­va­ný a v kari­ko­va­ných posta­vách. Design není foto­gra­fic­ky rea­lis­tic­ký.”

„V Mazlíčcích jsem se inspi­ro­val hlav­ně kresba­mi Jeana-Jacquesa Sempého [kte­rý vytvo­řil řadu kre­seb pro The New Yorker],” vysvět­lu­je výtvar­ník Guillon. „Na jeho kresbách měs­ta se mi líbí poezie, kte­rá jimi pro­stu­pu­je, urči­tá leh­kost a hlav­ně roz­díl mezi lid­mi a měs­tem. Líbí se mi tenhle New York obřích roz­mě­rů, tak­že jsme vytvo­ři­li kon­trast mezi malý­mi zví­řát­ky ztra­ce­ný­mi upro­střed obrov­ské měst­ské džun­gle.”

Renaud, kte­rý v New Yorku žije 14 let, říká: „Abychom New Yorku dali ten umě­lý vzhled vyso­ké­ho měs­ta, mlu­vi­li jsme o Smaragdovém měs­tě v Oz, jen jsme sma­ragd vymě­ni­li za ala­bastr, bílý, září­cí a ori­en­to­va­ný ver­ti­kál­ně. Také jsme chtě­li, aby se film ode­hrá­val na pod­zim, abychom moh­li vyu­žít všech­ny krás­né pod­zim­ní bar­vy.”

Umělecký reži­sér Colin Stimpson to roz­vá­dí: „Chtěli jsme, aby posta­vy vypa­da­ly líbi­vě, stej­ně jako jejich pro­stře­dí. Vzpomínám si na svůj prv­ní výlet do New Yorku a na to, jak mě ohro­mi­la veli­kost a roz­leh­lost budov, a tohle jsem chtěl zachy­tit ve fil­mu.”

            Také Stimpson sou­hla­sí s tím, že vět­ši­na fil­mu měla být vidě­na opti­kou zví­řat. „Protože se celý film ode­hrá­vá z per­spek­ti­vy zví­řá­tek, muse­li jsme věno­vat vel­kou pozor­nost malým detai­lům u země, tře­ba povrchu pod­la­hy a spod­ní čás­ti dve­ří, pros­tě věcem, kte­ré v běž­ném živo­tě vůbec nevní­má­me,” říká Stimpson.

            Vedoucí osvět­lo­vač Thierry Noblet svou roli v Mazlíčcích při­po­dob­ňu­je k prá­ci pře­va­dě­če: „Jako vedou­cí osvět­lo­vač jsem měl za úkol dovést svůj tým, aby pře­ve­dl výkre­sy umě­lec­ké­ho oddě­le­ní do svě­ta 3D. Naším cílem bylo zacho­vat ty krás­né obráz­ky, kte­ré nám výtvar­ní­ci dali a dodr­žet přes­nost svět­la, kte­rá v nich byla.”

Celý pro­dukč­ní tým důle­ži­tost jed­not­li­vých vrs­tev chá­pal. „To zají­ma­vé pro pro­stře­dí New Yorku je, že se Tajný život maz­líč­ků ode­hrá­vá na pod­zim a ne v létě, jak je obvyk­lé,” říká vedou­cí počí­ta­čo­vých efek­tů Chauffard. „Oranžové, žlu­té a zele­né lis­ty pada­jí na zem, kte­rá se hýbe, když po ní posta­vy běha­jí měs­tem.”

---