Teorie všeho - Jaké je být Stephenem

„Každému her­ci bude role Stephena Hawkinga nahá­nět strach,” při­zná­vá sce­náris­ta a pro­du­cent Anthony McCarten. „Je to veřej­ně zná­má posta­va a iko­na. Můj scé­nář vyža­do­val her­ce, kte­rý by byl scho­pen uká­zat divá­kům 25letý vývoj jed­no­ho muže: od zdra­vé­ho člo­vě­ka plné­ho síly až po člo­vě­ka, kte­rý uží­vá pou­ze pár sva­lů – hlav­ně jed­nu ruku a něko­lik ome­ze­ných obli­čejo­vých pohy­bů – jehož hlas nahra­dil stroj.”

Režisér James Marsh dodá­vá, že „tato role by vyža­do­va­la znač­nou pří­pra­vu od koho­ko­liv. Musí být uvě­ři­tel­ný nejen jako pro­fe­sor Stephen Hawking, ale i jako Stephen, pla­chý uni­ver­zit­ní stu­dent, kte­ré­ho zná jen pár přá­tel a zná­mých.”

Producenti Tim Bevan a Eric Fellner za sebou mají nedáv­nou spo­lu­prá­ci s ang­lic­kou vychá­ze­jí­cí hvězdou Eddiem Redmaynem zná­mým z hitu Les Misérables. Herec už o McCartenově scé­ná­ři věděl. „Byl jsem nad­še­ný, když padlo Eddieho jmé­no,” říká Marsh, „věděl jsem, že je to skvě­lá vol­ba. Úplně se té roli oddal nejen po strán­ce fyzic­ké, ale i psy­cho­lo­gic­ké pří­pra­vy.”

Producentka Lisa Bruce pozna­me­ná­vá, že „Eddie se roli věno­val s neú­nav­nou inten­zi­tou od prv­ní­ho dne. Bylo úžas­né sle­do­vat jeho vývoj, jak zachy­co­val tu řadu vrs­tev jak Stephena, o kte­rém si mys­lí­me, že ho zná­me, tak toho muže, kte­rý se za tím­to obra­zem skrý­vá.“

Redmayne při­zná­vá, že když četl scé­nář, byl ohro­me­ný tím, co všech­no ten muž od roku 1963 zažil a doká­zal. „Byla to jed­na z nej­víc inspi­ru­jí­cích věcí, kte­ré jsem kdy četl. Stephen Hawking je iko­nou nadě­je.“ A dodá­vá: „Ale tenhle film je také o člo­vě­ku, kte­rý je za tou iko­nou skry­tý. Když se s ním ve fil­mu popr­vé setká­me, je mu 21, je plný živo­ta, fyzic­ky zdat­ný. S jis­krou v oku žil plno­hod­not­ný život a dělá to tak pořád. Má růz­né strán­ky: inte­li­gen­ci, bys­trost, geni­a­li­tu, tvr­do­hla­vost… Působí na mě dojmem osob­nos­ti rocko­vé hvězdy.”

Během dal­ší­ho zkou­má­ní živo­ta své posta­vy Redmayne zjis­til, že pro­fe­sor pochá­zí z inte­lek­tu­ál­ní rodi­ny, zatím­co roz­hod­nu­tí Jane Wilde pus­tit se na aka­de­mic­kou dráhu bylo v pří­pa­dě ženy 60. let 20. sto­le­tí pova­žo­vá­no za odváž­nou vol­bu. „Byli to vel­mi odliš­ní lidé, oba výji­meč­ní, ale pro­ti­pó­ly,” říká Redmayne. „Myšlenka dvou lid­ských bytos­tí, kte­ré k sobě pat­ří, tvo­ří jeden celek a vzdo­ru­jí pře­káž­kám, si mě pod­ma­ni­la – a pak samo­zřej­mě ta roman­ti­ka v tom!”

Fyzické náro­ky a poža­dav­ky, kte­ré role Stephena Hawkinga vyža­do­va­la, byly vel­mi nároč­né. Jak Redmaynemu řekl jeho pří­tel a herec – a brzy také kole­ga z Teorie vše­ho – Charlie Cox, když mu Redmayne vyprá­věl o své roli: „Nemáš na výběr, musíš tomu dát 3 000%.”

Redmayne pro­to na muži, kte­ré­ho hrál, ana­ly­zo­val i ty nejmen­ší detai­ly. „Jane ve své kni­ze zmi­ňu­je, že Stephen měl neu­vě­ři­tel­ně výmluv­né obo­čí,” pozna­me­ná­vá herec. „Na tom jsem před zrca­dlem pra­co­val měsí­ce.”

„Když jsem se setkal se Stephenem, vši­ml jsem si, že ‘ano’ vyja­dřu­je jakým­si úsmě­vem a ‘ne’ je téměř úškle­bek, i když to vše pro­vá­dí jen pár obli­čejo­vý­mi sva­ly, a tak jsem se nau­čil, jak je izo­lo­vat,” říká Redmayne a dodá­vá: „Měl jsem kolem sebe výji­meč­ný tým. James Marsh pod­po­ro­val spo­lu­prá­ci a nechal mi vol­nost, abych mohl úzce spo­lu­pra­co­vat s růz­ný­mi oddě­le­ní­mi. Vzrušující na této roli byla mož­nost pra­co­vat s lid­mi, kte­ří jsou špič­kou ve svém obo­ru.”

Hlasová tre­nér­ka Julia Wilson-Dickson a cho­re­o­graf Alex Reynolds pomá­ha­li Redmaynemu s pří­pra­vou na roli. Reynolds se sta­ral o to, aby byl herec scho­pen ztvár­nit různá dege­ne­ra­tiv­ní sta­dia ALS na plát­ně tak, jak mu uklá­dá scé­nář.

Redmayne zís­kal povo­le­ní a mohl tak navště­vo­vat paci­en­ty s ALS na kli­ni­ce i doma. „Cítil jsem zod­po­věd­nost za to, abych ztvár­nil sku­teč­nou tvář nemo­ci,” vysvět­lu­je herec, kte­rý pova­žu­je za štěs­tí, že se mohl se Stephenem setkat, při­čemž „se pro­fe­so­ru Hawkingovi omlu­vil, že stu­do­val ději­ny umě­ní.”

Protože nee­xis­tu­je žád­ná doku­men­ta­ce raných fází zhor­še­ní Stephenova zdra­vot­ní­ho sta­vu, kon­zul­to­va­li Redmayne a Reynolds s léka­ři spe­ci­a­li­zo­va­ný­mi na ALS, jak co nej­přes­ně­ji zma­po­vat prů­běh nemo­ci. Aby tyto infor­ma­ce pře­nes­li do 48denního natá­če­ní, vytvo­řil Redmayne tabul­ku, kte­rá zná­zor­ňo­va­la odhad, jak by byla ALS roz­vi­nu­tá v kon­krét­ní scé­ně. Tento způ­sob byl nako­nec neo­ce­ni­tel­ný, pro­to­že jako vět­ši­na celo­ve­čer­ních fil­mů, ani Teorie vše­ho neby­la nato­če­na pod­le časo­vé posloup­nos­ti.

„Eddie se při­pra­vo­val měsí­ce, aby byl scho­pen podat kva­lit­ní výkon ve všech stá­di­ích nemo­ci,” oce­ňu­je McCarten. „Každý den musel před svou scé­nou přes­ně vědět, v jakém stá­diu nemoc je. ‘Je to čtvr­té stá­di­um hla­su?’ ptal se, nebo ‘Teď mám tělo ve tře­tím stá­diu?’ Během jed­no­ho dne napří­klad ode­hrál ‘den 4,3’ a dru­hý den se toči­la scé­na z doby o 10 let dří­ve, tak­že ‘den 2,7.’ Každý den vyža­do­val jeho veš­ke­rý talent, dis­ci­plí­nu i inte­li­gen­ci.”

Marsh na tabul­ku nahlí­ží jako na „posvát­ný text, pro­to­že uka­zo­val, co bylo a neby­lo pro Stephena mož­né v kon­krét­ním oka­mži­ku v dané době. To mělo vel­ký vliv na to, jak kame­ra­man Benoît Delhomme zabí­ral scé­nu a na to, jak jeho stav díky tomu vní­má­me.

„Citlivě jsme vní­ma­li Eddieho schop­nost půso­bit na divá­ky pou­ze oči­ma a malým pohy­bem těla. Pro her­ce tohle není leh­ké zvlád­nout a na Eddieho to kladlo fyzic­ké náro­ky. Každý den musel něko­lik hodin strá­vit v něja­ké nepo­ho­dl­né pozi­ci, při­tom se ale musel maxi­mál­ně sna­žit, aby z téhle pokrou­ce­né schrán­ky na divá­ka pokaž­dé vykou­kl správ­ný cha­rak­ter posta­vy.“

McCarten uvá­dí, „Když jsem Eddieho na natá­če­ní den po dni pozo­ro­val, viděl jsem spíš Stephena Hawkinga, než jeho.”

Marsh dodá­vá, „Stejně půso­bi­vé jako tech­nic­ké prv­ky Eddieho výko­nu je to, že je doká­zal podat s maxi­mál­ním emo­ci­o­nál­ním účin­kem.

---