The Ring (2002) - Kruh

…teh­dy jsem se oprav­du bál. Skutečně, ten večer jsem se oprav­du bál

Nebylo to zase tak dáv­no, co jsem si jed­no­ho chlad­né­ho a mra­zi­vé­ho zim­ní­ho veče­ra udě­lal vol­nou chvil­ku a jal se sle­do­vat něja­ký ten fil­me­ček. Nahlédl jsem tedy do své fil­mo­té­ky a po chví­li mé oči sta­nu­ly na fil­mu s názvem The Ring, nebo­li hez­ky čes­ky Kruh. O tomhle horo­ru jsem už sly­šel spous­ty chvá­ly a prak­tic­ky nikdo se o něm nikdy nevy­já­d­řil ve špat­ném slo­va smys­lu. Dobrá vol­ba, řekl jsem si. Vložil jsem CD do mecha­ni­ky, usa­dil se a vzal do ruky sáček bram­bůr­ků, jak je mým oblí­be­ným zvy­kem. Byl jsem v poko­ji úpl­ně sám, vlast­ně v celém bytě jsem byl úpl­ně sám, nikdo nebyl doma. Kolem mě bylo ticho a napros­tá tma (samo­zřej­mě jsem neo­po­mněl zatáh­nout žalu­zie). A pak to zača­lo…

To, co násle­do­va­lo se dá jen stě­ží popsat. Kdo tenhle film nikdy nevi­děl, ten neu­vě­ří - teh­dy jsem se oprav­du bál. Skutečně, ten večer jsem se oprav­du bál! Bylo to snad popr­vé, co jsem u horo­ru něco tako­vé­ho pro­ží­val. Takové skli­ču­jí­cí atmo­sfé­ře, kte­rá vás neu­stá­le nutí být ve stře­hu a počí­tat s nej­hor­ším, už se může vyrov­nat snad jedi­ně Bruce Willis a jeho Šestý smy­sl. Celou dobu trvá­ní fil­mu jsem byl doslo­va při­le­pe­ný na obra­zov­ce a dýchal jsem jen tak, povrch­ně, abych pře­žil. Dokonce jsem mís­ty i zapo­mněl na to, že mám v puse bram­bůrek a jenom jsem s hrů­zou v očích civěl na moni­tor. Mezitím se mi bram­bůrek v puse sám roz­pus­til. Nevím, čím přes­ně to je a vel­mi těž­ko se to dá popsat, ale tenhle film má v sobě něco, co ve vás vyvo­lá pocit depre­se, ohro­že­ní, stra­chu a méně­cen­nos­ti. A to neje­nom na začát­ku, upro­střed, nebo na kon­ci fil­mu, jak tomu vět­ši­nou u tuc­to­vých sním­ků podob­né­ho cha­rak­te­ru bývá, ale po celou tu dlou­hou dobu dvou hodin! Představte si to, jako něja­ký vel­ký mlýnek na lid­ské maso. Vstupujete do něj napros­to nepo­ru­še­ní a celí. Ale když z něj vyje­de­te, je z vás jen jaká­si kašo­vi­tá hmo­ta masa, kos­tí a orgá­nů. A přes­ně takhle jsem si po shléd­nu­tí Kruhu při­pa­dal – závě­reč­né titul­ky mě vypli­vly zpět do rea­li­ty a já jsem se ješ­tě hod­ně dlou­hou dobu nebyl scho­pen vzpa­ma­to­vat z toho, co jsem viděl.

A úpl­ně nej­po­div­něj­ší na tom všem je, že vlast­ně o nic moc nejde. Motivem celé­ho sním­ku je jaká­si záhad­ná video­ka­ze­ta, s ješ­tě záhad­něj­ším obsa­hem, kte­rá při­po­mí­ná ama­tér­ské domá­cí video, ješ­tě ke vše­mu špat­ně sestří­ha­né, po jejímž shléd­nu­tí zazvo­ní tele­fon, ve kte­rém vám drs­ný žen­ský hlas ozná­mí, že vám zbý­vá sedm dní živo­ta. Kdyby mi někdy někdo řekl, že tohle posta­čí pro námět na kva­lit­ní horor, asi bych se mu vysmál. Ale ono to sta­čí. Ne nadar­mo se říká, že méně je někdy více a kon­krét­ně v tomhle pří­pa­dě to pla­tí dvoj­ná­sob. Tato zdán­li­vě pros­tá myš­len­ka byla auto­ry vyhná­na k doko­na­los­ti a až na pokraj všech mož­nos­tí a před­stav. Film půso­bí mno­hem děsi­vě­ji, než všech­ny krvá­ky, kde vzdu­chem líta­jí zoha­ve­ná těla, jako raj­ča­ta na kon­cer­tě Kelly Family. A nut­no zde podotknout, že hlav­ní záslu­hu na celé věci mají pře­de­vším japon­ští tvůr­ci, pro­to­že ten­to film je vlast­ně jen jakousi pře­dě­láv­kou (rema­kem) japon­ské­ho fil­mu Ring z roku 1999. Tento původ­ní, japon­ský Kruh, jsem měl tu čest rov­něž vidět, ale bohu­žel už na mě neměl tako­vé účin­ky, jako Kruh nověj­ší z roku 2002. Holt, holly­wo­od je holly­wo­od a japon­ský film se ame­ric­ké­mu nikdy nevy­rov­ná. Každopádně, spo­je­ním japon­ské­ho nápa­du a ame­ric­kých pro­střed­ků, vznik­lo něco, co v celé his­to­rii kine­ma­to­gra­fie nemá obdo­by. Alfred Hitchcock by jen tiše závi­děl. Ještě teď, když píšu tuto recen­zi, mi běhá mráz po celém těle, a když sní­mám z fil­mu „scre­en­sho­ty“, sví­rá se mi žalu­dek a mám pocit, že se mi mozek roz­sko­čí na mili­on kous­ků. Bojím se toho, co uvi­dím.

O ději vám ten­to­krát schvál­ně nic neřek­nu, nerad bych vás při­pra­vil o to potě­še­ní, že se koneč­ně může­te pořád­ně a oprav­do­vě bát. Ale dej­te si dob­rý pozor, ať po shléd­nu­tí toho­to horo­ru neskon­čí­te někde na psy­chi­at­ric­ké léčeb­ně s těž­kou poru­chou osob­nos­ti. Toto nebez­pe­čí se totiž s kaž­dou vte­ři­nou, kte­rou se na Kruh dívá­te, zvy­šu­je. A ješ­tě jed­na rada: nikdy nepod­ce­ňuj­te legen­dy. Může se vám to kru­tě vym­stít!

 

Hodnocení toho­to fil­mu: 5/5 (výbor­né)

---

---