Tři přání pro Popelku

(1 hlasů, průměr: 2,00 z 5)

Loading...

Tři přá­ní pro Popelku (ori­gi­nál­ní název: Tre nøt­ter til Askepott) je nor­ský pohád­ko­vý film reži­sér­ky Cecilie Mosli z roku 2021. Jedná se o rema­ke stej­no­jmen­né německo-československé pohád­ko­vé kla­si­ky z roku 1973, kte­rá zase vychá­zí ze stej­no­jmen­né pohád­ky Boženy Němcové ve vari­a­ci na Grimmův a Bechsteinův pří­běh o Popelce.

Titulní roli hra­je nor­ská popo­vá zpě­vač­ka Astrid Smeplass, ved­le ní se v roli prin­ce před­sta­ví Cengiz Al.

Obsah filmu

Popelka, jejíž rodi­če zemře­li, žije s mace­chou a její dce­rou Dorou na odlehlém pan­ství na seve­ru. Když je tam na návštěvě krá­lov­ský pár, Popelka se na pro­jížď­ce na koni setká s prin­cem, aniž by si to uvě­do­mo­va­la. Rodící se roman­tic­kou nála­du mezi nimi naru­ší dva prin­co­vi uro­ze­né spo­leč­ní­ky, kte­ří při­je­dou pro své­ho pána na lov. Mezitím se krá­lov­ský pár roz­lou­čí s mace­chou a její dce­rou Dorou a pozve je oba na ples. Na ple­se si má princ vybrat nevěs­tu, jak se dozví­dá dru­hý den ráno.

Doma na pan­ství pošle mace­cha do měs­ta postar­ší­ho slu­hu Alfréda, aby najal „sty­lis­tu“, kte­rý by její dce­ru Doru na ples oblé­kl. Alfréd se Popelky zeptá, jest­li by nechtě­la, aby jí něco při­ne­sl. Popelka si pře­je „něco, co se mu dosta­ne do rukou“. Je to pta­čí hnízdo se tře­mi lís­ko­vý­mi oříš­ky, kte­ré princ žer­tem sestře­lí ze stro­mu nad Alfréda, jenž ces­tu­je na saních.

Zatímco se aro­gant­ní baron von Snauser sta­rá o Doru, Popelka obje­ví kou­zel­ný obsah prv­ní­ho lís­ko­vé­ho oříš­ku: lovec­ký plášť. Vybavena jím (včet­ně kní­ru) se Popelka setká­vá s prin­cem a jeho dvě­ma spo­leč­ní­ky a před­vá­dí své vyni­ka­jí­cí umě­ní s lukem. Za úspěš­né zastře­le­ní holu­ba dosta­ne cenu, kte­rou jí princ před­tím nabí­dl: pečet­ní prs­ten, kte­rý dostal od své­ho otce pro svou budou­cí nevěs­tu.

Nastal večer ple­su a mace­cha žádá Popelku, aby pomoh­la nově oble­če­né a nalí­če­né Doře. Doru, kte­rá není spo­ko­je­ná se svým vzhle­dem, Popelka roz­ve­se­lí kom­pli­men­tem. Rodící se přá­tel­ství mezi nevlast­ní­mi sestra­mi zni­čí mace­cha faleš­ným pozvá­ním na Popelčin ples, pro­to­že Dora se napůl při­dá k mat­či­nu smí­chu, aby ji potě­ši­la. Jako pomstu na kon­ci mace­cha vysy­pe Popelce kra­bi­ci s růz­no­ba­rev­ný­mi fli­t­ry, aby je roz­tří­di­la. Po odcho­du na ples při­jdou Popelce na pomoc holu­bi, tak­že Popelka, vyba­ve­ná obsa­hem dru­hé­ho oříš­ku, se vydá na ces­tu ke krá­lov­ské­mu páru na zámek a jako vodít­ko pou­ži­je polár­ní záři.

Na ple­se se odha­lí pro­vinč­ní původ mace­chy a Dory, kte­ré se při svém vystou­pe­ní před krá­lov­ským párem poně­kud ztrap­ní. Dora na sebe poz­dě­ji také upou­tá pozor­nost svým hla­si­tým, ner­vóz­ním smí­chem. Na ple­se se Popelka zamas­ku­je závo­jem a pro­mlu­ví s prin­cem, kte­rý se prá­vě chys­tá v afek­tu opus­tit ples. Ten ji nepo­zná­vá, ale chce si s ní zatan­čit. Královský pár i ostat­ní si všim­nou roman­tic­ké atmo­sfé­ry. Když chce princ vědět, kdo je Popelka, dá mu hádan­ku, na kte­rou má odpo­vě­dět:

• První setká­ní: Na tvá­řích má saze, ale komi­ní­ka nemá.
• Druhé setká­ní: klo­bouk s peřím, luk a šíp, ale ne lovec.
• Třetí setká­ní: ple­so­vé šaty s vleč­kou, ale žád­ná prin­cez­na.

Těsně před­tím, než Popelka odpo­ví na prin­co­vu otáz­ku o své totož­nos­ti, všim­ne si zkou­ma­vých očí své mace­chy a ute­če. Princ ji na popud krá­le násle­du­je. Popelka ute­če a nechá za sebou jen jeden ze svých stře­víč­ků. Princ ji hle­dá v oko­lí a dora­zí na mace­ši­no pan­ství, kde však Popelku nena­jde. Požádá sta­řen­ku, aby vzbu­di­la všech­ny dív­ky na pan­ství a vyved­la je ven. Během toho­to hle­dá­ní při­jde mace­cha s Dorou domů a najde závoj, kte­rý měla Popelka na sobě na ple­se. Mezitím princ ozná­mí, že si vez­me dív­ku, kte­ré pad­ne nale­ze­ný stře­ví­ček. Popelka mezi­tím prin­ce obje­vi­la, ale ve své kom­na­tě je pře­kva­pe­na mace­chou.

Venku si princ zou­fá nad neú­spěš­ným zkou­še­ním stře­víč­ku, když si oby­va­te­lé vzpo­me­nou na „Popelku“. Zatímco princ je uve­den do Popelčiny kom­na­ty a najde tam svůj pečet­ní prs­ten, svá­za­nou Popelku mace­cha s Dorou vyve­dou ven a zavřou. Krátce nato princ spat­ří ženu v Popelčiných ple­so­vých šatech, jak jde k saním. Zatímco mace­cha chce, aby princ slí­bil, že si pře­vle­če­nou Doru vez­me za ženu, princ trvá na tom, že si vyzkou­ší její stře­víč­ky. Macecha nezná výcho­dis­ko a prchá se saně­mi i s pře­vle­če­nou Dorou. Popelka se mezi­tím osvo­bo­di­la a ote­vře­la posled­ní oří­šek. Je však prázd­ný - je v něm „jen“ ona sama. Poté, co mace­cha ztra­tí kon­t­ro­lu nad saně­mi, obě ženy zachrá­ní princ, kte­rý si nyní uvě­do­mu­je, že Dora není ta dív­ka, kte­rou hle­da­jí. Když Popelka dora­zí bez pře­vle­ku, princ ji pozná. Macecha ze vzte­ku str­čí prin­ce přes dří­ve roz­bi­té zábrad­lí mos­tu do pro­pas­ti. Popelka pomo­cí šípu při­bi­je kože­nou smyč­ku omo­ta­nou kolem prin­co­vy nohy k zábrad­lí mos­tu, aby princ nadob­ro nespa­dl. Po krát­ké slov­ní roze­při s mace­chou při­bi­je k zábrad­lí mos­tu také svou kapu­ci a pak pomů­že prin­ci naho­ru. Poté, co princ vyře­ší hádan­ku, zeptá se Popelky, jest­li si ho chce vzít - pro­to­že „tak se to dělá“. Ona odmít­ne s tím, že se tepr­ve pozna­li a že si mohou dělat, co chtě­jí. Nakonec Alfréd dosta­ne star­ší ženu, kte­rou celou dobu lapal, Dora dosta­ne chlap­ce ze stat­ku, Popelka dosta­ne prin­ce a jeho dva spo­leč­ní­ci se také polí­bí.

Pozadí

Produkce

S nápa­dem pře­dě­lat kla­sic­kou pohád­ku Tři oříš­ky pro Popelku z roku 1973 při­šli norští fil­ma­ři. V roce 2015 nabíd­li reži­sé­ro­vi původ­ní­ho fil­mu Václavu Vorlíčkovi, aby se ujal toho­to úko­lu pro rema­ke. Ten odmí­tl, ale sou­hla­sil s pro­de­jem licen­ce.

Hlavní hereč­ka Astrid Smeplass, kte­rá se ve své vlas­ti pro­sla­vi­la účas­tí v cas­tingo­vé show Idol v roce 2013 a od té doby sla­ví úspěch jako popo­vá zpě­vač­ka Astrid S, rolí Popelky debu­to­va­la jako hereč­ka. Pro film se Smeplass muse­la sama nau­čit jez­dit na koni a stří­let z luku, na roz­díl od čes­ké hereč­ky Libuše Šafránkové, kte­rá umě­la jez­dit na koni už v době, kdy se uja­la role v původ­ní ver­zi.

Film reží­ro­va­la nor­ská hereč­ka a reži­sér­ka Cecilie Mosli. O adap­to­va­ný scé­nář se posta­ra­li Kamilla Krogsveen, Karsten Fullu, Siv Rajendram Eliassen a Anna Bache-Wiig. Frederick P. N. Howard a Petter J. Borgli půso­bi­li jako pro­du­cen­ti.

Film se natá­čel na stře­do­vě­kém hra­dě s vod­ní­mi pří­ko­py v litev­ském měs­tě Trakai a ve fil­mo­vém stu­diu v Litvě. Mezi dal­ší mís­ta natá­če­ní pat­ří skan­zen Maihaugen v Lillehammeru a poho­ří Jotunheimen v Norsku.

Recepce

Norsko

Ohlasy fil­mo­vých kri­ti­ků na Tři oříš­ky pro Popelku byly v Norsku pře­váž­ně pozi­tiv­ní. Film byl chvá­len za obsa­ze­ní, výpra­vu a rea­li­za­ci oblí­be­né před­lo­hy. Někteří kri­ti­ci kri­ti­zo­va­li sku­teč­nost, že rema­ke postrá­dal část roman­ti­ky a kouz­la ori­gi­ná­lu.

Mode Steinkjer z dení­ku Dagsavisen napsal: „Astrid Smeplassová napl­ni­la Popelčiny třpy­ti­vé stře­víč­ky pří­zem­ním šar­mem a sil­nou vůlí k sobě samé ve fil­mu Tři lís­ko­vé oříš­ky pro Popelku, kte­rý má vše, aby se stal novou kla­si­kou žán­ru.“

Tore André Øyås z fil­mo­vé­ho maga­zí­nu Filmfront.no viděl Tři oříš­ky pro Popelku jako „poměr­ně zda­ři­lou, solid­ní a hezkou novou ver­zi sou­čas­né­ho milost­né­ho pří­bě­hu, kte­rý mož­ná není moder­ní ve všech ohle­dech“. Jeho ver­dikt: „I přes něko­lik novi­nek - včet­ně poně­kud pře­psa­ných gen­de­ro­vých rolí a krát­ké­ho homose­xu­ál­ní­ho polib­ku ke kon­ci - může­me být rádi, že to s poli­tic­kou korekt­nos­tí nepře­hna­li. [...] Pokud pře­kousne­te zdej­ší sta­ro­mil­ství, film se rych­le sta­ne lehce nos­tal­gic­kým a v nepo­sled­ní řadě atmo­sfé­ric­kým vánoč­ním zážit­kem, a to jak pro malé, tak pro vel­ké.“

Zdroj: Německá Wikipedie

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře