Třináctka - Thirteen

Tracy chce být cool. Evie je cool. Tracy se ska­ma­rá­dí s Evie. Tracy to nezvlá­dá, Evie se smě­je. „Bejt IN“ nemu­sí být zas tako­vá sran­da, jak to zven­čí vypa­dá.
Třináctku nato­či­la Catherine Hardwicke jako režij­ní debut. Do té doby Production Designer dvou desí­tek fil­mů se stře­tá­vá s dce­rou své­ho pří­te­le Nikki Reedovu a postup­ně skrz její vyprá­vě­ní pozná­vá dost ost­rý svět dív­čí­ho dospí­vá­ní. Nakonec za nece­lý týden sepí­ší na zákla­dě svých roz­ho­vo­rů scé­nář.

Je to při­ro­ze­ný pří­běh, také hod­ně pro­vo­ka­tiv­ní, pro­to­že kon­krét­ně mlu­ví o téma­tech, na kte­ré upo­zor­ni­lo jen něko­lik soci­o­lo­gic­kých stu­dií nebo až šoku­jí­cí zprá­vy ve večer­ních zprá­vách. Filmy o dív­čím dospí­vá­ní vět­ši­nou nejdou do hloub­ky, natož k ambi­cím tuhle život­ní eta­pu pro­ble­ma­ti­zo­vat. Každopádně exis­tu­je dív­čí kul­tu­ra cha­rak­te­ri­zo­va­ná v těch nega­tiv­ních inten­cích mód­ním dik­tá­tem, dív­čí­mi par­ta­mi, žeb­říč­ky oblí­be­nos­ti, intri­kán­stvím a vyřa­ze­ním z kolek­ti­vu, sebe­mr­za­če­ní, expe­ri­men­to­vá­ním s dro­ga­mi a sexem, kom­pli­ko­va­ným vzta­hem mat­ky a dce­ry. Samozřejmě tohle není objev Ameriky, nový je fakt, že dneš­ní spo­leč­nost pova­žu­je teto­vá­ní, make­up, prv­ní zku­še­nos­ti s dro­ga­mi a hyper­se­xu­a­li­tu u tři­nác­ti­le­tých holek za nor­mu. V Americe zvlášť, u nás už dohá­ní­me.
Objekt1.Tracy je všed­ní hol­ka, má svo­je kama­rá­dy, záze­mí niž­ší střed­ní tří­dy, mat­ku pra­cu­jí­cí doma jako kadeř­ni­ci a otce, kte­rý je kla­sic­kým ame­ric­kým busi­nessma­nem. Věčně na cestách a s rodi­nou komu­ni­ku­je skrz ali­men­ty. Tracy je dob­rá stu­dent­ka, píše poesii a nově hle­dá vlast­ní život­ní ces­tu. Co je špat­ně? Nikdo jí nedo­ce­ňu­je. Jediné co má v rea­li­tě kolem ní hod­no­tu, je sexu­ál­ní objekt Evie. Tracy není v kur­zu. A ona nechce na nic čekat.
Objekt2.Evie zrov­na neza­ží­vá rodin­nou idy­lu. Žije se sestře­ni­cí, kte­rá jí urči­tě mat­ku nena­hra­zu­je. Volnost vyu­ží­vá ke své nekon­t­ro­lo­va­tel­né sebe­re­a­li­za­ci. Krade v mód­ních buti­cích a žije nespou­ta­ně, pro­zkou­má­vá kouz­la chlas­tu, obje­vu­je dro­gy, co jich svět jen nabí­zí a nevá­za­ný sex. Užívá si. Oblíká se vyzý­va­vě, přes­ně v řádu tren­dů. Tohle z ní dělá škol­ní eli­tář­ku s loo­kem model­ky a snobským cho­vá­ním.
Situace.Tracy je uchvá­ce­ná Evie a tou­ží být jako ona. Rychle se učí a zapa­dá. Spolu kra­dou, kou­ří a dea­lu­jí trá­vu, opí­jí se a sjíž­dí dostup­né dro­go­vé recep­ty. Mluví spros­tě, nechá­va­jí si dělat pier­cing a sna­ží se pro­vo­ko­vat star­ší klu­ky. Chovají se aro­gant­ně a odmí­ta­jí auto­ri­tu. Napovrch hroz­ně dospě­lí, uvnitř dob­ře roz­je­té děti.

Film začí­ná v oka­mži­ku, kdy už děj uhá­ní napl­no. Tracy s Evie pod parou počí­ta­čo­vé­ho čis­tí­cí­ho spre­je (mimo­cho­dem oblí­be­ná dro­ga ame­ric­kých stře­do­ško­lá­ků) zkou­še­jí pěst­mi vlast­ní zne­cit­li­vě­lé obli­če­je. Brutální scé­na kon­čí pove­de­ným hákem a hla­vič­ko­vá­ním sto­lu. Nastane retrospek­tiv­ní posun o čty­ři měsí­ce zpět, na začá­tek vyprá­vě­ní. Evie s Tracy od začát­ku cel­kem sluš­ně mani­pu­lu­je, nave­ze se k nim do domů a prah­ne po mateř­ské lás­ce ze stra­ny mat­ky Tracy - Mel. Naštěstí pro ní je Mel dost bene­vo­lent­ní pro­to­typ mat­ky a pro všech­ny kolem sebe dělá všech­no co může.
Scénář se pouš­tí do roze­bí­rá­ní bor­tí­cí­ho spo­je­ní mat­ky s dce­rou, kte­rý je u tee­nage­rů kla­sic­ký. U Třináctky se ale pod tímhle teen rebel­ským povr­chem skrý­vá obje­vo­vá­ní cool svě­ta tři­nác­ti­le­tou Tracy. To je tam, kde se začí­ná s úče­sem, topem a kalho­ty po sto dola­rech, kte­ré před­tím ukrad­ne­te na uli­ci něko­mu z kabel­ky. Autenticitu jen dokres­lu­je fakt, že i díky níz­ké­mu roz­počtu jsou to oprav­du věci vyta­že­né z šat­ní­ků here­ček. Evan Rachel Woodové (Tracy) bylo během natá­če­ní 14 let a Nikki Reedové (Evie) stá­le těch 13. U sexy oblé­ká­ní to ale tepr­ve oprav­du začí­ná.

Tracy ten cool svět postup­ně pře­růs­tá přes hla­vu. Povrchní ero­tic­ké hrát­ky jsou mož­ná nad její síly a nesho­dy s mat­kou dosa­hu­jí agre­siv­ních mezí. Ve ško­le zane­dbá­vá co může, a taky Evie se někdy necho­vá tak, jak by se na nej­lep­ší kama­rád­ku slu­še­lo. Vrací se domů poz­dě večer, vět­ši­nou sluš­ně sje­tá. Vyžaduje sou­kro­mí a důstoj­né zachá­ze­ní, přes­to hle­dí na mat­ku skrz prs­ty a vyčí­tá jí její chy­by a sla­bos­ti kdy­ko­li může. Evie to hra­je na všech­ny stra­ny. Snaží se vychá­zet s Mel a dělat pří­tel­ky­ni Tracy.
Jedním z láka­del Třináctky je skvě­lá Holy Hunter v roli Mel a pře­svěd­či­vé výko­ny Evan Rachel Wood a Nikki Reed. Zajímavým koře­ním jsou i men­ší role mla­dých rap­pe­rů, kte­ří jed­no­du­še k tomu kolo­ri­tu Los Angeles pat­ří a má to svo­je cha­risma.

Catherine Hardwicková s Elliotem Davisem zvo­li­li pro film oso­bi­tý vizu­ál­ní styl. Pro vět­ší vta­že­ní divá­ka do děje hod­ně pra­cu­jí s ruč­ní kame­ru. Opravdu stu­di­o­vé postu­py jsou spíš výjim­kou. Působí to nevtí­ra­vě, někdy doku­men­tár­ně, jin­dy se svo­jí dyna­mi­kou sna­ží být sou­čás­tí těch roz­ma­za­ných dro­go­vých deli­rií. Horší kva­li­tu obra­zu nahra­zu­je auten­tic­ké a foto­ge­nic­ké pro­stře­dí před­měs­tí a cen­t­ra L.A. Očividný roz­díl hod­not, kde na jed­né stra­ně sto­jí rodin­né domy s pose­ka­ný­mi tráv­ní­ky a na dru­hé neko­neč­né řady mód­ních obcho­dů a reklam.
Rozpočet fil­mu 2 mili­o­ny zna­me­nal pro film malý štáb a jeho pře­su­ny mezi loka­ce­mi někdy i hro­mad­nou dopra­vou, Davisovo jízdy kame­ry na nákup­ním koší­ku nebo Jeep Hardwickové pře­dě­la­ný na kame­ro­vý vůz. Rozhodnutí pro ruč­ní kame­ru bylo pro film zásad­ní, dostá­vá tak pun­cu auten­ti­ci­ty, zís­ká­vá rych­lost, na kte­rou je dneš­ní svět nasta­ve­ný. A s kte­rou pak mohl dál pra­co­vat střih, kde někte­ré scé­ny ješ­tě mon­tu­je do zbě­si­lých vari­a­cí. Obraz je cha­rak­te­ris­tic­ký i změ­nou fil­trů jako pod­tex­tem pří­bě­hu a emo­cí, nebo čas­tý­mi detai­ly na obli­čej a rych­lým pře­zá­bě­ro­vá­ním.
Hardwicková spo­ju­je obraz pří­mo s hud­bou, kte­rou pou­ží­va­la čas­to i během natá­če­ní. Není prv­ní, kdo sahá k mla­dým hudeb­ní­kům. Sázka na indie rock se jí ale boha­tě vyplá­cí, soun­d­track k Třináctce je oprav­du úder­ná kom­pi­la­ce, kde najde­me dnes už proflá­k­lá jmé­na.

Zvolená sty­li­za­ce byla u Třináctky v rám­ci podob­ných fil­mů urči­tě novým tva­rem. Na dru­hou stra­nu už to může divá­ka mást, stej­ně jako ote­vře­ný pří­stup k téma­tům a distanc od jejich hod­no­ce­ní. Je to film plný  tren­du, ale sám se sna­ží nebýt tren­dy, spíš tro­chu expe­ri­men­tál­ní. Samozřejmě také urči­tá expli­cit­ní kri­ti­ka tu je, a to v té úrov­ni, kdy Tracy žije svůj malý život, násle­du­je „in“ styl, kte­rý jí abso­lut­ně roz­vrá­tí psy­chi­ku, vzta­hy a zdra­ví. Po jis­tých peri­pe­ti­ích se vra­cí k „zod­po­věd­né­mu“ živo­tu, ale ty udá­los­ti už nezmi­zí.
Interpretovat Třináctku může­me také tak, že je pře­ci jenom pří­bě­hem zalo­že­ném na život­ní udá­los­ti, kde tedy nee­xis­tu­je jed­na prav­da. Zdrženlivě doku­men­tu­je tanhle sexy hot lifesty­le plný nad­ne­se­ných póz a gest, drog, sexu, reklam, za nimiž se skrý­va­jí  čas­to exis­ten­ci­ál­ní, někdy i exis­tenč­ní pro­blémy a spous­ty dal­ších nakou­sa­ných témat. Co je ale na fil­mu samo­zřej­mě zásad­ní, je fakt, že uka­zu­je změ­nu spo­le­čen­ské atmo­sfé­ry, a že tyhle hod­no­ty pře­bí­ra­jí věkem děti. Stejně jako Mel, tak i spous­ta lidí dnes tuhle novou rea­li­tu nevní­má, pro­to­že s ní nemě­li zku­še­nost. Jinak řeče­no - ty čtr­nác­ti­le­té hol­ky na dis­ko­té­kách taky nevy­lé­za­jí odně­kud z under­groun­du.

Něco na půl ces­ty mezi soci­o­lo­gic­kou son­dou a moder­ně sty­li­zo­va­ným tee­nager­ským dra­ma. Naprosto tref­ně - efekt­ně nato­če­né. A taky jeden z těch pří­pa­dů, kdy je urči­tě lep­ší se tomu pro­fi­lu fil­mu na csfd rade­ji vyhnout.

Naše hod­no­ce­ní: 

8

Vložil Michal Frýdl, 27. March 2009 - 3:05

---