Vietnam. Válečné filmy jsou tak trochu moje hobby, a filmy z Vietnamu tu představují něco jako třešinku na dortu. Proč? Vietnamská válka znamenala skutečný, vyčerpávající extrém pro obě bojující strany. I proto je to vděčné téma filmařů - s klidným srdcem se dá říct, že dnes jsou možnosti inspirace nepřeberné. Posledním filmem z dlouhé řady je Údolí stínů - film, který si bere ambice popsat všechny taje války ve Vietnamu co možná nejkomplexněji.
Příběh začíná zhruba deset let před válkou - to když komunisté ze Severu masakrují francouzské jednotky, které nemají žádné zkušenosti s partyzánským druhem boje (jak říká klasik, kde měli francouzi tanky, vyhrávali, kam mohli jen nohou, dostávali pořádně na frak). Všichni víme, že za deset let se toho chopili mistři v oboru, Američané.
Jedním z nich je Hal Moore (Mel Gibson), plukovník, velící jednotce o velikosti 400 mužů, kteří se vydávají do Údolí stínů vyzkoušet nový druh boje za využití vrtulníkového přesunu. Když nastane čas první bitvy, očekávají velitelé hladký průběh. Ten ovšem rychle bere za své, když jednotka zjistí, že je obklíčena kompletní armádou Vietcongu o velikosti 2000 mužů, kteří se na ně sypou z rozsáhlých podzemích chodeb jako mravenci. Začíná boj o přežití...
Na rozdíl od filmů jako je Četa připomíná Údolí spíš Tenkou červenou linii. Na rozdíl od ponuré atmosféry a jednotlivých ukázek nesmyslnosti války jako celku (v tomhle exceluje třeba Apokalypsa) se film týká jedné konkrétní bitvy, dokonce taktéž o kopec. Pralesa si opravdu moc neužijete - to ale neplatí o ostatních aspektech války. Tím volně přecházíme do oblasti zpracování, kde se zdržíme trochu déle.
Zpracování filmu je totiž neuvěřitelně kvalitní. Jedním slovem by se - s maličkou dávkou rezervy, samozřejmě - dalo popsat jako úchvatné. Vrtulníky ve formaci, ladně klesající do údolí, a svítící trajektorie kulek, co je vítají... Artilerie, neúnavně šijící do nekrytých pozic Vietcongu... Odříznuté jednotky, marně čekající na pomoc v pozici, kdy stačí jen zvednout hlavu a přijdete o ni... bitva na plátně zabírá celé dvě třetiny filmu (první třetina se týká rodinného života konkrétních vojáků v Americe) a je jednoznačně nejlépe filmově zpracovanou bitvou za posledních pár let. Když už začínají docházet síly, přichází na řadu letectvo s tunami napalmu a bojiště se proměňuje v ohnivé peklo, pohřbívající všechno živé, nehledě na vlastní ztráty. Naturalismus má sice do Stoneova kalibru (Četa) daleko, ale krve a brutálních obrazů se film rozhodně nebojí.
Hudba. Zvuk. Tyhle dva aspekty dnes normální člověk bere jaksi „samozřejmě“ a dále je nerozebírá. Ale hudba je tady geniální (nebo spíš geniálně zakomponovaná k jednotlivým úsekům filmu). Teskné nářky a tiché volání ve stylu „many will gone“ spolu s úseky ranního rozbřesku a pomalu začínající bitvy působí neuvěřitelně sugestivně. Podobně jsem se cítil při Apokalypse, kde vrtulníky tančily do tónů klasické kompozice. Slovy nepopsatelné, nutno vidět na vlastní oči (a slyšet na vlastní uši).
Ale řekněme si na rovinu, zpracování není všechno a i když tady patří do kategorie absolutní špičky, nemůžu tohle říct o filmu samotném. Tak předně: neuvěřitelný morální patos, ze kterého trochu náročnějšímu divákovi místy musí být zle. Američané jsou zobrazování jako neskuteční hrdinové a hlavně závěrečná fáze bitvy, kdy nepadne na jejich straně nikdo a zmasakrují přitom stovky vojáků Vietcongu, je prostě vymyšlená a postavená na hlavu. Je správné dělat filmy o hrdinech Vietnamské války a přitom být absolutně slepý k faktům? Druhá hrubka spočívá v nerovnoměrném rozložení jednotlivých částí - první část filmu, odehrávající se na základně zabírá spoustu času, nudí a se samotnou válkou až tak moc společného nemá. Ale nejvíc mi chybí odkaz. Odkaz, že válka ve Vietnamu byla vlastně k ničemu a že přitom padlo tolik lidí zbytečně.
Takže abych to nějak uzavřel: Pokud chcete vidět kvalitní válečný film, určitě zkuste Údolí Stínů. Vězte ale, že i když zpracováním patří mezi absolutní elitu, v ději má závažné mezery...
Podívejte se na hodnocení Údolí stínů na Kinoboxu.
7. dubna 2016 The Godfather Dnes pro Vás otevíráme novou rubriku s názvem Kultovní filmy. Jako první jsem si pro Vás připravil film, který jsem zhlédl minulí týden v rámci dopoledního promítání pro seniory v kině Bio […] Posted in Kritický Klub
20. října 2002 Péče Ubližovali jim ti, jenž je měli chránit...Sociální drama režisérky horrorového snímku Dravci - Antonie Birdové - o tom, jak krvavé mohou být rány minulosti... Za menší krádeže se 14letý […] Posted in Články
23. prosince 2017 7 let den po dni s Lénou Brauner V polovině prosince se v podzemním foyer pražského Divadla Komedie uskutečnil křest knihy 7 let den po dni s Lénou Brauner. Pětadvacetiletá étericky působící výtvarnice vytvořila na námět […] Posted in Recenze knih
18. července 2017 Sparta se vrací do FIFA 18! Novým, možná i jediným týmem z české ligy, který bude v nové hre FIFA 18, bude AC Sparta Praha.
https://youtu.be/QSplRq0rBck Posted in Novinky ze světa her
11. února 2020 Kristus znovu ukřižovaný - Nikos Kazantzakis Kazantzakise mám rád, jeho knihy obsahují velmi věrohodný popis řecké duše se všemi utrpeními, kterými se tomuto pozoruhodému národu udály během staletí, zároveň však i přesně popsaný […] Posted in Recenze knih
19. srpna 2017 Fidget Spinner. Nejlepší Spinner triky Kdo se chce předvést jako profík a mistr přes Fidget Spinner, a ukázat tak velkolepé triky a kousky, neměl by si nechat uniknout publikaci s názvem „Fidget Spinner. Nejlepší Spinner triky“ […] Posted in Recenze knih
18. srpna 2015 Ghoul (2015) Petr Jákl a jeho příspěvek do hororového žánru, točící se okolo kanibalismu na Ukrajině a Andreje Čikatila. Trojice začínajících amerických filmařů se vydává na Ukrajinu, aby zde […] Posted in Horory
Nejnovější komentáře