Vietnam. Válečné filmy jsou tak trochu moje hobby, a filmy z Vietnamu tu představují něco jako třešinku na dortu. Proč? Vietnamská válka znamenala skutečný, vyčerpávající extrém pro obě bojující strany. I proto je to vděčné téma filmařů - s klidným srdcem se dá říct, že dnes jsou možnosti inspirace nepřeberné. Posledním filmem z dlouhé řady je Údolí stínů - film, který si bere ambice popsat všechny taje války ve Vietnamu co možná nejkomplexněji.
Jedním z nich je Hal Moore (Mel Gibson), plukovník, velící jednotce o velikosti 400 mužů, kteří se vydávají do Údolí stínů vyzkoušet nový druh boje za využití vrtulníkového přesunu. Když nastane čas první bitvy, očekávají velitelé hladký průběh. Ten ovšem rychle bere za své, když jednotka zjistí, že je obklíčena kompletní armádou Vietcongu o velikosti 2000 mužů, kteří se na ně sypou z rozsáhlých podzemích chodeb jako mravenci. Začíná boj o přežití...
Ale řekněme si na rovinu, zpracování není všechno a i když tady patří do kategorie absolutní špičky, nemůžu tohle říct o filmu samotném. Tak předně: neuvěřitelný morální patos, ze kterého trochu náročnějšímu divákovi místy musí být zle. Američané jsou zobrazování jako neskuteční hrdinové a hlavně závěrečná fáze bitvy, kdy nepadne na jejich straně nikdo a zmasakrují přitom stovky vojáků Vietcongu, je prostě vymyšlená a postavená na hlavu. Je správné dělat filmy o hrdinech Vietnamské války a přitom být absolutně slepý k faktům? Druhá hrubka spočívá v nerovnoměrném rozložení jednotlivých částí - první část filmu, odehrávající se na základně zabírá spoustu času, nudí a se samotnou válkou až tak moc společného nemá. Ale nejvíc mi chybí odkaz. Odkaz, že válka ve Vietnamu byla vlastně k ničemu a že přitom padlo tolik lidí zbytečně.
Takže abych to nějak uzavřel: Pokud chcete vidět kvalitní válečný film, určitě zkuste Údolí Stínů. Vězte ale, že i když zpracováním patří mezi absolutní elitu, v ději má závažné mezery...
