Celých dlouhých pět let nechal Lucas hledat své dvě neteře, které poté co zavraždil svou manželku, unesl jeho bratr. Až úplnou náhodou narazí pátrači v lesích na starou chatu a v ní i na zubožené holčičky. S velkou radostí se jich jejich strýc společně se svou přítelkyní Annabel ujmou, ale doktor Dreyfuss je varuje, že to nebude nic jednoduchého. Obě dívky odloučení od civilizovaného světa vypadají dost „zaostale“ a navíc si vytvořili jakési pouto k imaginární osobě, kterou nazývají Mama. Brzy se však začnou dít podivné věci, které dávají tušení, že s dívkami se do domu nastěhoval i „nezvaný host“…
Režie: Andres Muschietti
Rok výroby: 2013
Délka: 100. min
Země: Španělsko / Kanada
Hrají:
Jessica Chastain ………………………(Annabel)
Nikolaj Coster-Waldau ……………….(Lucas / Jeffrey)
Megan Charpentier ……………………(Victoria)
Isabelle Nélisse …………………………(Lilly)
Daniel Kash …………………………….(Dr. Dreyfuss)
…a další
Když jsem před dvěma roky viděl krátkometrážní snímek režiséra Muschiettiho, docela mile mne překvapil a jakmile se začal točit tento celovečerní film, začal jsem se na něj těšit jako malé dítě. Short vypadal slibně, ale k autorově (nebo lépe řečeno divácké) smůle si jej vyhlédl del Toro a nabídl mu pomocnou ruku. Tím do filmu přinesl svou vlastní stopu a celé to (v mých očích) pokazil. Jaksi se vytratilo ono děsivé kouzlo a světlo světa spatřila jen další průměrná duchařina, která brzy zmizí z mé mysli, jako opice pro prohýřené noci. Mama místy skutečně nabídne mrazivou atmosféru a ani herecké výkony nejsou špatné, jenže tvůrci nepřinesli nic nového, co by už nebylo k vidění jinde a digitální ochránkyně vyděsí asi jen málo koho. Bohužel jsem ve finále dost zklamán, protože očekávání bylo mnohem větší.
Španělskou tvorbu mám hodně rád, ale poslední dobou jsem nenarazil na něco opravdu podařeného a Jaume Balaguero to sám nezachrání. I tady byli všechny předpoklady k tomu, aby se zrodila další nezapomenutelná pecka, scénář zajímavý byl, peníze by se taky našli, ba dokonce výběr herců určitě nebyl špatný, jenže konečná realizace režisérových snů a fakt, že si do toho zřejmě nechal kecat, nakonec vedli k cestě do „záhuby“. No zas až takový průser to nebyl, to bych kecal, ale jak vidno, ani diváci nejsou zrovna odvaření (tedy až na několik výjimek).
Atmosféra se mi asi nejvíce líbila na samém počátku, tedy od našeho prvního setkání s dívkami po jejich nedobrovolném odloučení od civilizace. Obě dívky byli pěkně divoké a místy naháněl jejich vzhled až hrůzu. Jenže potom se začalo hrát na city, potřebná převýchova nepřinášela moc ovoce a tak jediné co zaujme trochu více, je poodhalování nežádoucího návštěvníka. Dokud se nám Mama neukáže v celé své digitální kráse a my tak máme šanci vidět jen několik záblesků její siluety, napětí pořád stoupalo, jenže po poodkrytí jejího příběhu začalo všechno upadat. O samotném finále se raději moc vyjadřovat nebudu, protože bych musel použít celý repertoár sprostých slov.
Někdy je méně více a pokud by si tvůrci odpustili ony svítí efekty a zbytečné natahování některých scén, možná by se přestaly kupit i chyby a nelogičnosti (potažmo zbytečnosti). Jako divák jsem se chtěl u duchařiny třást strachy a ne jen zívat nudou. Škoda, že to takhle nakonec dopadlo, ale tohle určitě nikomu doporučovat nebudu. Stačilo vidět jednou.
Hodnocení: 50 %
Nejnovější komentáře