Vzdor!: Partyzánská taktika a morální rozhodnutí ve španělském odboji

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Věta „oblo­ha nad celým Španělskem je čis­tá“ odstar­to­va­la povstá­ní pro­ti špa­něl­ské repub­li­ce a záro­veň i nej­kr­va­věj­ší pře­de­hru dru­hé svě­to­vé vál­ky. Navzdory někte­rým oče­ká­vá­ním nás ale hra Vzdor! (ang­lic­ky Resist!) auto­rů Trevor Benjamin, Roger Tankersley a David Thompson (z nichž někte­ré zná­me z pove­de­né série „Odhodlaní“) nepři­vá­dí do krva­vé občan­ské vál­ky mezi naci­o­na­lis­ty a repub­li­ká­ny, ale do časů, kdy už je takří­ka­jíc hoto­vo. V dub­nu 1939 kon­čí prak­tic­ky veš­ke­rý orga­ni­zo­va­ný odpor vůči Frankovi, interbri­gá­dy jsou dáv­no fuč a mno­zí repub­li­ká­ni (ať už se jed­ná o anar­chis­ty, troc­kis­ty, libe­rá­ly, sta­li­nis­ty, či dal­ší sku­pi­ny) radě­ji před chmur­nou jis­to­tou fran­kis­tic­ké­ho Španělska volí odchod do při­leh­lé Francie. Tam se během 2. sv. vál­ky dostá­va­jí do odbo­je a po osvo­bo­ze­ní Francie Spojenci se roz­hod­nou „pohnout ledy“ par­ty­zán­skou tak­ti­kou i ve svém Španělsku. To je zhru­ba situ­a­ce, do níž je hráč posta­ven.

Ano, záměr­ně píši hráč, neboť Vzdor! je čis­tá sólov­ka. Pochopitelně, lidé mají­cí rádi spo­leč­nost při hra­ní si ji mohou poměr­ně snad­no upra­vit i pro hru ve více hrá­čích (jako asi nej­snad­něj­ší vari­an­ta se nabí­zí postup­né stří­dá­ní se v tazích jed­not­li­vý­mi hrá­či), nicmé­ně zamýš­le­né sólo zde fun­gu­je na jed­nič­ku.

Na počát­ku si musí­me vybrat (nebo náhod­ně při­řa­dit) své „bra­t­ry a sest­ry ve zbra­ni“, na výběr je širo­ké spek­trum posta­vi­ček na kar­tách, z nichž kaž­dou může­te pou­žít ve 2 módech – jako uta­je­nou, či odha­le­nou. Tento mecha­nis­mus krás­ně ilu­stru­je zálud­nost odbo­jo­vé čin­nos­ti. Utajená podo­ba sice posky­tu­je méně výhod, nicmé­ně kar­ta se vám poslé­ze vrá­tí do odha­zo­va­cí­ho balíč­ku „sou­dru­hů“. Odhalená je o pozná­ní sil­něj­ší, nicmé­ně s odha­le­ným člo­vě­kem si fran­kis­té dale­ko lépe pora­dí a on skon­čí ve věze­ní, na popra­viš­ti, či se musí skrý­vat v ile­ga­li­tě – zkrát­ka a dob­ře o kar­tu do dal­ších bojů při­jde­te. Aby to neby­lo tak jed­no­du­ché, tak mezi kar­ty vašich odbo­já­řů se tu a tam vlou­dí i špi­ó­ni (jejichž počet se s postu­pu­jí­cí hrou zpra­vi­dla zvy­šu­je). Máte na ruce (kaž­dé kolo se zpra­vi­dla táh­ne 5 karet postav) samé špi­ó­ny? Smůla, byli jste pro­zra­ze­ni a hra kon­čí…

A o co se vlast­ně boju­je? Na sto­le máte vylo­že­né kar­ty dostup­ných misí, kte­ré prů­běž­ně dopl­ňu­je­te (pokud misi spl­ní­te). Hra dis­po­nu­je cel­kem 20 mise­mi a na samém počát­ku vybí­rá­te ze 4. Náplň misí je dost růz­no­ro­dá: tu uná­ší­te fran­kis­tic­ké­ho veli­te­le, tu brá­ní­te sta­tek, či napa­dá­te kon­voj. Taková par­ti­zán­ská kla­si­ka, chtě­lo by se říci. Každá kar­ta mise má u sebe údaj své síly a počet fran­kis­tic­kých vojá­ků, kte­ří ji brá­ní. Ti jsou obrá­ce­ni lícem dolů, nicmé­ně šikov­né posta­vy ve vašem týmu mohou rouš­ku jejich tajem­ství tro­chu pood­ha­lit. Každá mise je ohod­no­ce­na body, kte­ré si na kon­ci hry sečte­te a v tabul­ce zjis­tí­te, jak úspěš­ně si váš odboj vedl. Já osob­ně jsem dosá­hl maxi­mál­ně na 18 bodů, což je sice vítěz­ství, ale pra­vi­dla jej hod­no­tí jako, „odboj byl scho­pen osvo­bo­dit někte­ré ves­ni­ce a měs­ta a vzty­čit nad nimi vlaj­ku Španělské repub­li­ky. Avšak cel­ko­vě byli Francovými sila­mi pora­že­ni.“ Ano, moc jako vítěz­ství to nezní…

Hra je tak doce­la obtíž­ná, avšak na zába­vě to roz­hod­ně nic neu­bí­rá. Nejvíc mě bavi­lo téma, kte­ré pro­mlou­va­lo skrz nád­her­né ilu­stra­ce a pak také sil­ná morál­ní roz­hod­nu­tí. Mam ukon­čit odboj a spo­ko­jit se s malým vítěz­stvím řek­ně­me za 17 bodů, nebo jít do rizi­ka, že vše ztra­tím, ale dosáh­nu v boji pro­ti Francovi význam­něj­ších úspě­chů, popř. jej snad donu­tím k rezig­na­ci (22 bodů a více…)? Mám do mise poslat jako odha­le­né­ho makis­tu (tak se zdej­ším par­ty­zá­nům říká) malou hol­ku na kole, kte­rá sice může zvrá­tit klí­čo­vý boj, ale….jedná se o malou hol­ku na kole, to ji mám vydat do spá­rů fašis­tů? A co když se mi více hodí v dal­ší misi, kte­rá při­jde po této? Mám z vojá­ků, kte­ří hlí­da­jí kon­voj nechat pře­žít pro­ti­par­ty­zán­ské­ho bojov­ní­ka, kte­rý se pak bude mstít na civil­ním oby­va­tel­stvu (pokud máte 5 a více obě­tí z řad civi­lis­tů – odboj kon­čí)? Když obrá­tím kar­tu, může na mě smut­ně kou­kat tříčlen­ná vyvraž­dě­ná rodi­na nebo­hých ven­ko­va­nů. Stojí to za ten risk? A má vůbec odboj jako tako­vý cenu?

Pokud jste zvyklí nad hra­mi aspoň tro­chu pře­mýš­let, tak si v prů­bě­hu hra­ní Vzdoru bude­te podob­né otáz­ky urči­tě poklá­dat. A to je znám­ka toho, že se jed­ná o pro­kla­tě dobrou hru!

En un barqui­to de vela
Me verás pasar el Ebro
En un barqui­to de vela
¡No pasa­rán! ¡No pasa­rán!

P. S. Hru u nás při­ná­ší vyda­va­tel­ství Fox in the Box.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře