Vznik ČSR 1918 - Velezrada se trestá - kniha

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Bára je dva­nác­ti­le­té, na prv­ní pohled úpl­ně nor­mál­ní děv­če, ovšem má jed­no zásad­ní tajem­ství - může ces­to­vat do minu­los­ti, a to díky kou­zel­né­mu atla­su. S rodi­či se pře­stě­ho­va­la na ven­kov, což nejdřív nes­la vel­mi neli­bě, pro­to­že nemá žád­né sou­ro­zen­ce, ale aspoň zís­ka­la se sta­rým domem i roz­to­mi­lou koč­ku Barču, kte­rá jí s cesta­mi pomá­há. Tentokrát zača­lo všech­no vel­mi nená­pad­ně tím, že se tatí­nek zeptal, co budou dělat o víken­du. Ten měl před­sta­vu rado­vá­nek s rodi­nou, ale mís­to toho mu mamin­ka opa­tr­ně ozná­mi­la, že poje­dou k mamič­ce, jak jizer­ské babič­ce říka­li. Důvod spo­čí­val v jed­nom - kam­na. Netáhly, kou­ři­ly a byly s nimi tak jako tak potí­že.

Nakonec tatí­nek sou­hla­sil, pro­to­že jizer­ská babič­ka chys­ta­la jeho oblí­be­ný tata­rá­ček z krás­né­ho kusu hově­zí­ho. V pátek zača­lo lít jako z kon­ve a nepře­sta­lo ani, když se ocit­ly u babič­ky. Nakonec se roz­hod­li po všech peri­pe­ti­ích, že zavo­la­jí komi­ní­ka. Cestou od babič­ky se sta­vi­li v zoo, kam chtě­la původ­ně Bára. Večer, když byla Bára sama v poko­ji ‚tedy s koč­kou Barčou, tak ote­vře­la atlas na prv­ní strán­ce čeka­la, co se bude dít. Ocitla se na hez­ké ces­tě za pěk­né­ho slun­né­ho dne. Přemýšlela, jest­li se vydá dole­va či dopra­va a nako­nec šla za nosem. Jak tak jde, na zemi leže­la bílá obál­ka.

V ní byly potra­vi­no­vé líst­ky k tomu i výkaz, tudíž se Bára dovtí­pi­la, že je někde v září 1918. Humor ji pře­šel, poně­vadž jí došlo, že se ocit­la v době, kdy se kona­la prv­ní svě­to­vá vál­ka, ale roz­hod­la se, že ty líst­ky vrá­tí původ­ní oso­bě, jenž byly urče­né. Jak tak zno­vu šla, tak potka­la jed­no­ho vojá­ka. Pozdravili se a Bára hned zkou­ma­la, kde to vlast­ně je. Voják však nemlu­vil čes­ky, ale rus­ky a němec­ky. Ruštinu Bára neo­vlá­da­la vůbec a něm­či­nu vel­mi málo, ale voják se jí zeptal na fran­couz­šti­nu, a to už byla Bára doma. Tu umě­la dosti dob­ře.

Tak si spo­lu popo­ví­da­li a vyda­la se do měs­ta. Zamířila si to do pekár­ny, kde se chtě­la dozvě­dět, komu ty líst­ky pat­ří. Jednalo se o paní Vodenkovou a mis­tr pekař ji hned nasmě­ro­val k domu, kde byd­le­la se svou malou dce­rou. Bohužel neby­la doma, tudíž se Bára roz­hod­la na ni počkat. Čekala del­ší dobu, ale když si byla jis­tá, že je to ona, zakle­pa­la na její dve­ře. Paní Vodenková byla vel­mi mile pře­kva­pe­na, že se najde někdo, kdo vrá­tí ztra­ce­nou věc. Koneckonců si je moh­la nechat a nikdo by se to nedo­zvě­děl. Paní Vodenková se zají­ma­la o to, kde sle­čin­ka, tedy Bára, byd­lí.

Báru nena­padlo nic jiné­ho než, že v Praze a tady si nepa­ma­tu­je, odkud při­šla, a že se ztra­ti­la. Paní Vodenková se roz­hod­la, že si ji vez­me domů, dokud si pro ni nepři­je­dou rodi­če - na poli­cej­ní sta­ni­ci ji totiž slí­bi­li, že vyro­zu­mí její­ho otce v hlav­ním měs­tě. Mezitím si ji tedy necha­la u sebe a byla tomu vel­mi ráda, pro­to­že Bára hod­ně pomá­ha­la v domác­nos­ti a s její dce­rou. Bára si sice žila poklid­ně v této době, avšak jed­nou něco řek­la a bum - byl u toho taj­nej, což v té době bylo nor­mál­ní a Báru zatkl s tím, že ji odsou­dí a zastře­lí za vele­zra­du.

Další díl ze série Kouzelný atlas puto­vá­ní časem je opět dob­rá. Svým způ­so­bem jsem čeka­la, že se bude jed­nat o dob­ré vyprá­vě­ní a nemý­li­la jsem se. Standardní kla­sic­ké vyprá­vě­ní Báry o její ces­tě, ten­to­krát do roku 1918. Obálka tak jako vždyc­ky u této série - ten styl je hned poznat. Rozhodně dopo­ru­ču­ji ke kou­pi a ke čte­ní. Má 176 stran.

Knihu může­te zakou­pit za 179 Kč zde.

• Autor: Veronika Válková
• Ilustrace: Petr Kopl
• Žánr: belet­rie pro děti
• Nakladatelství: Grada
• Datum vydá­ní:12. 04. 2018