18. Festival francouzského filmu - Cena slávy

V nedě­li 22.listopadu se pro­mí­tal v kině Lucerna fran­couz­ský film reži­sé­ra Xaviera Beauvoise Cena slá­vy. Režisér při­šel do kina před­sta­vit film a při té pří­le­ži­tos­ti se divá­ci dozvě­dě­li pár infor­ma­cí o vzni­ku toho­to fil­mu. Režisérovo vyprá­vě­ní bylo ihned pře­klá­dá­no do češ­ti­ny.

Na úvod bylo řeče­no pár slov k divá­kům.

Dobré odpo­led­ne. Objevuji, jak je Praha krás­ná! Věděl jsem, že je krás­ná, ale do jaké míry je nád­her­ná, mě oprav­du pře­kva­pi­lo. Jsem až sko­ro v šoku a dělá mi to, abych prav­du řekl, hod­ně dob­ře. Po té vší hrůze, kte­rou jsme zaži­li a straš­ných věcech, je vel­mi pří­jem­né se dívat na krás­né věci. Také se mě dotklo, kolik sví­ček je před Francouzskou amba­sádou, jsou tam tisí­ce sví­ček na zemi.

Filmování mi jde lépe, než mlu­vit, tak se vyja­dřu­ji vlast­ně fil­my. Mluvím skr­ze své fil­my. Ale mlu­vit o fil­mu, než jste ho vidě­li, je jako kdy­bys­te kres­li­li draka a při­kres­lo­va­li mu nohy a hla­vy. Tak asi bude lep­ší, když se nejdřív podí­vá­te na film a pak se o něm bude­me bavit.

Po pro­jek­ci fil­mu Cena slá­vy Beauvoise podrob­ně­ji hovo­řil o vzni­ku toho­to sním­ku.

Šestého led­na došlo k aten­tá­tu na redak­ci Charlie Hebdo. Pro mě to byl tak tro­chu začá­tek vál­ky, kte­rá teď pokra­ču­je. Samozřejmě, že film, ve srov­ná­ní s tím, co se teď děje nyní, není tak důle­ži­tý. Nicméně se stal tak tro­chu obě­tí těch všech udá­los­tí, a tak jsem rád, že je ješ­tě pří­le­ži­tost ho někde uvést a že se na něj lidé jdou podí­vat. Děkuji, že jste zde.

Film začí­ná slo­vy pře­staň šaš­ko­vat, pře­staň dělat šaš­ka, a pak v závě­ru fil­mu, u sou­du, se říká, že všich­ni jsme kašpa­ři. Takovou pře­zdív­ku měl i Charlie Chaplin.

Film mě pro­vá­zel od dět­ství a já jsem mu to chtěl to svým způ­so­bem vrá­tit. Díky fil­mu jsem zažil spous­tu krás­ných věcí, díky fil­mu jsem i tady v Praze, a pro­to jsem chtěl tvo­řit v této oblas­ti a ve fil­mu se samo­zřej­mě ne vždy všech­no se může poda­řit. Ve ško­le mi vždyc­ky říka­li nešaš­kuj, nedě­lej šaš­ka, a já teď vlast­ně dělám šaš­ka a jsem za to pla­ce­ný. Takže to je také dob­rá věc. Navíc mám rád to poza­dí, čer­né poza­dí plát­na a vystu­po­vá­ní ze tmy. Také jsem si s tím i hrál v tom­to fil­mu, kdy napří­klad v úvod­ní scé­ně vychá­zí posta­va z věze­ní v Lousanne. Je tam čer­né poza­dí, aby tam byl stej­ný kon­trast, jako na kon­ci, kdy klauni vychá­zí ze tmy a vstu­pu­jí do vel­ké­ho svět­la.

Hudba samo­zřej­mě je sou­čás­tí fil­mu a pat­ří k fil­mu. Já hod­ně poslou­chám fil­mo­vou hud­bu, ale ne vždyc­ky se jí vhod­ně pou­ží­vá ve fil­mech. Dokonce jsem nato­čil film, kde není hud­ba vůbec žád­ná. A když začí­nám točit film, tak nemám před­sta­vu, jaká tam bude hud­ba. Až ten film vlast­ně uvi­dím hoto­vý, pak tepr­ve si hud­bu vybí­rám. Tentokrát jsem věděl, že hud­ba bude sou­čás­tí fil­mu a rád jsem oslo­vil Michaela Legranda, kte­rý je auto­rem hud­by.

Velmi rych­le sou­hla­sil, sou­hla­sil v pod­sta­tě bez pro­blé­mů. Přijal zakáz­ku a zača­la spo­lu­prá­ce. Tenkrát se ako­rát ženil, s Catherine Michel, a ona nechtě­la, aby ji opus­til, tak­že jsme byli všich­ni pozvá­ni do jeho zám­ku, do Los Angeles. Moje žena, kte­rá pra­cu­je na stři­hu, měla svou střiž­nu hned ved­le pia­na, kde se film dokon­čo­val. A i když toho o hud­bě toho tolik nevím, nejsem odbor­ní­kem, bylo s ním vel­mi jed­no­du­ché a pří­jem­né o té hud­bě dis­ku­to­vat. Byl jsem scho­pen mu říci tady ne, tady ubrat, tady je to moc melo­dic­ké a pra­co­va­li jsme na tom. On byl u kla­ví­ru a hlav­ně sám sly­šel těch šede­sát pět čle­nů orchest­ru, kte­ří pak budou celou sklad­bu nahrá­vat. Já tuto schop­nost nemám, tak­že ne vždy jsem si to doká­zal před­sta­vit. Ale když jsme pak v Budapešti natá­če­li hud­bu k fil­mu, tak musím říci, že to pro mě byly jed­ny z neje­mo­tiv­něj­ších zážit­ků, oprav­du to byla nád­he­ra.

Musím říci, že mě vel­mi pře­kva­pi­lo v čes­kých titul­cích, že tam je řada slov, kte­ré si jsou s fran­couz­šti­nou podob­ná.

Také musím pochvá­lit pro­jek­ci, byla vel­mi kva­lit­ní a byl to vel­mi, vel­mi hez­ký záži­tek.

Kariéra Xaviera Beauvois zača­la v roce 1996, kdy nato­čil svůj prv­ní krát­ký film. Pak násle­do­va­lo šest celo­ve­čer­ních fil­mů. Film, kte­rý vstou­pil do pově­do­mí divá­ků, je sní­mek O bozích a lidech. Dostal dva­krát oce­ně­ní v Cannes. Jeho posled­ním fil­mem je pak Cena slá­vy.

---