#1925: Útok titánů 18 - 50 %

Mám pocit, že série "Útok titánů" a "Tokijský ghúl" se s každým dalším dílem propadají a propadají, nebo minimálně zůstávají na úrovni, která je kvalitativně nikam neposouvá. V případě série "Útok titánů" je toho kniha "Útok titánů 18" opět tak trochu důkazem, i když tady alespoň nedošlo k propadu kvality, ale ani k žádnému posunu. Po první části ze čtyř to ale vypadalo, že tohle bude hodně špatné. První část knihy "Útok titánů 18" totiž prezentuje flashback. Snad jsem ještě nečetl v komiksu žádný, který by byl tak špatně napsaný. Jsou tady skoky mezi scénami, které chtějí odhalit jen ty důležité události, ale popravdě nebudete tušit, o jaké postavy se jedná a proč vlastně by měla být scéna důležitá. Jako kdyby je někdo poskládal bez lasu a skladu, jako kdyby měl Hadžime Isajama jasnou představu o tom, co chce říct, ale nebyl to schopen prezentovat čtenáři. A to je pořádná škoda.

Jenže pak naštěstí dochází k určitému zlomu, kdy místo flashbacků, které toho moc nevysvětlí, respektive nejsou podány tak, aby to bylo skutečně zajímavé, tak se dostáváme k přípravě na akci. On tedy ten flashback skutečně moc informací neposkytne, protože výstupem je vlastně jen to, že se musí průzkumníci vydat do podzemí, kde by se konečně měli dovědět něco důležité. To nás ale rozhodně v knize "Útok titánů 18" nečeká. Tam se připravuje, že se znovu dobude zeď Maria, která v sobě má obrovskou díru. A má jí tam už dlouho, vlastně od začátku série, chtělo by se říct. A to už je nějaký 17 dílů před touto knihou. Je docela zajímavé, že se toho stalo docela dost, ale až nyní se napravuje to, k čemu došlo na začátku. Proč ne. Tohle neberu jako špatný prvek. Muselo se k tomu dojít. Je tak cesty někdy docela vázla.

Druhá polovina knihy je mnohem zajímavější, a co si budeme povídat, je to hlavně tím, že už se zde něco děje. Teď to myslím tak, že dochází k nějaké akce. Průzkumníci jdou do boje a zase sviští vzduchem. Musím uznat, že to vypadá dobře. Jako kdyby se celá série rozpohybovala. Tady bych ale měl komentář k Isajamově kresbě, která v některých panelech vypadala nesmírně toporně. Jako kdyby se mu pořádně nedařilo zachytit pohyb. Jasně, tohle je něco, co se s kresbou vláčí celou dobu, ale má to něco lehce z expresionismu, což se mi prostě líbí. Ale u knihy "Útok titánů 18" jsem si u několika panelů říkal, že to je takové nějak nepružné, statické, že to prostě nevypadá dobře. Jako kdyby to tvůrce už ani nebavilo kreslit. Budu se ale opakovat, akce tomu trochu pomáhá, možná i proto, že se stránky rychleji čtou.

Kniha "Útok titánů 18" končí způsobem, který si nepřejete, ale který ukazuje, že si Hadžime Isajama nejspíš docela dobře připravil půdu pro pokračování. Trochu nás ukolébal, ale pak v závěru rozpoutal parádní řežbu, kterou utnul vlastně ve chvíli, kdy se konečně začalo něco dít. Jasně, že se pak budete shánět po devatenáctém dílu, protože pořád doufáte, že tohle budete ten zlom a že se děj zase pořádně někam posune a vy se něco dovíte. Doufám, že se tohle autorovi skutečně povede, protože až moc série bilancuje na hranici průměru, kterou už se jí v minulosti podařilo překonat a v některých dílech jít s kvalitou ještě níž. Kniha "Útok titánů 18" je průměrná, se špatným začátkem, ale lepší druhou polovinou. Ta už vás dovede bavit. Aktuálně bych od série ani nějaké větší ambice neočekával. Prostě fantasy mainstream tentokrát skoro bez společenského přesahu.