#1925: Útok titánů 18 - 50 %

Mám pocit, že série „Útok titá­nů“ a „Tokijský ghúl“ se s kaž­dým dal­ším dílem pro­pa­da­jí a pro­pa­da­jí, nebo mini­mál­ně zůstá­va­jí na úrov­ni, kte­rá je kva­li­ta­tiv­ně nikam nepo­sou­vá. V pří­pa­dě série „Útok titá­nů“ je toho kni­ha „Útok titá­nů 18“ opět tak tro­chu důka­zem, i když tady ale­spoň nedo­šlo k pro­pa­du kva­li­ty, ale ani k žád­né­mu posu­nu. Po prv­ní čás­ti ze čtyř to ale vypa­da­lo, že tohle bude hod­ně špat­né. První část kni­hy „Útok titá­nů 18“ totiž pre­zen­tu­je fla­shback. Snad jsem ješ­tě neče­tl v komik­su žád­ný, kte­rý by byl tak špat­ně napsa­ný. Jsou tady sko­ky mezi scé­na­mi, kte­ré chtě­jí odha­lit jen ty důle­ži­té udá­los­ti, ale poprav­dě nebu­de­te tušit, o jaké posta­vy se jed­ná a proč vlast­ně by měla být scé­na důle­ži­tá. Jako kdy­by je někdo posklá­dal bez lasu a skla­du, jako kdy­by měl Hadžime Isajama jas­nou před­sta­vu o tom, co chce říct, ale nebyl to scho­pen pre­zen­to­vat čte­ná­ři. A to je pořád­ná ško­da.

Jenže pak naštěs­tí dochá­zí k urči­té­mu zlo­mu, kdy mís­to fla­shbac­ků, kte­ré toho moc nevy­svět­lí, respek­ti­ve nejsou podá­ny tak, aby to bylo sku­teč­ně zají­ma­vé, tak se dostá­vá­me k pří­pra­vě na akci. On tedy ten fla­shback sku­teč­ně moc infor­ma­cí nepo­skyt­ne, pro­to­že výstu­pem je vlast­ně jen to, že se musí prů­zkum­ní­ci vydat do pod­ze­mí, kde by se koneč­ně měli dově­dět něco důle­ži­té. To nás ale roz­hod­ně v kni­ze „Útok titá­nů 18“ neče­ká. Tam se při­pra­vu­je, že se zno­vu dobu­de zeď Maria, kte­rá v sobě má obrov­skou díru. A má jí tam už dlou­ho, vlast­ně od začát­ku série, chtě­lo by se říct. A to už je něja­ký 17 dílů před tou­to kni­hou. Je doce­la zají­ma­vé, že se toho sta­lo doce­la dost, ale až nyní se napra­vu­je to, k čemu došlo na začát­ku. Proč ne. Tohle nebe­ru jako špat­ný prvek. Muselo se k tomu dojít. Je tak ces­ty někdy doce­la váz­la.

Druhá polo­vi­na kni­hy je mno­hem zají­ma­věj­ší, a co si bude­me poví­dat, je to hlav­ně tím, že už se zde něco děje. Teď to mys­lím tak, že dochá­zí k něja­ké akce. Průzkumníci jdou do boje a zase sviští vzdu­chem. Musím uznat, že to vypa­dá dob­ře. Jako kdy­by se celá série roz­po­hy­bo­va­la. Tady bych ale měl komen­tář k Isajamově kresbě, kte­rá v někte­rých pane­lech vypa­da­la nesmír­ně topor­ně. Jako kdy­by se mu pořád­ně neda­ři­lo zachy­tit pohyb. Jasně, tohle je něco, co se s kresbou vlá­čí celou dobu, ale má to něco lehce z expre­si­o­nis­mu, což se mi pros­tě líbí. Ale u kni­hy „Útok titá­nů 18“ jsem si u něko­li­ka pane­lů říkal, že to je tako­vé nějak nepruž­né, sta­tic­ké, že to pros­tě nevy­pa­dá dob­ře. Jako kdy­by to tvůr­ce už ani neba­vi­lo kres­lit. Budu se ale opa­ko­vat, akce tomu tro­chu pomá­há, mož­ná i pro­to, že se strán­ky rych­le­ji čtou.

Kniha „Útok titá­nů 18“ kon­čí způ­so­bem, kte­rý si nepře­je­te, ale kte­rý uka­zu­je, že si Hadžime Isajama nej­spíš doce­la dob­ře při­pra­vil půdu pro pokra­čo­vá­ní. Trochu nás uko­lé­bal, ale pak v závě­ru roz­pou­tal parád­ní řež­bu, kte­rou utnul vlast­ně ve chví­li, kdy se koneč­ně zača­lo něco dít. Jasně, že se pak bude­te shá­nět po deva­te­nác­tém dílu, pro­to­že pořád dou­fá­te, že tohle bude­te ten zlom a že se děj zase pořád­ně někam posu­ne a vy se něco doví­te. Doufám, že se tohle auto­ro­vi sku­teč­ně pove­de, pro­to­že až moc série bilan­cu­je na hra­ni­ci prů­mě­ru, kte­rou už se jí v minu­los­ti poda­ři­lo pře­ko­nat a v někte­rých dílech jít s kva­li­tou ješ­tě níž. Kniha „Útok titá­nů 18“ je prů­měr­ná, se špat­ným začát­kem, ale lep­ší dru­hou polo­vi­nou. Ta už vás dove­de bavit. Aktuálně bych od série ani něja­ké vět­ší ambi­ce neo­če­ká­val. Prostě fan­ta­sy main­stre­am ten­to­krát sko­ro bez spo­le­čen­ské­ho pře­sa­hu.