#2031: Královská hra 1

Královská hra 1 (Ōsama Game 1)

Příběh „Královská hra“ není původ­ně man­gou, ale jed­ná se o romá­no­vou sérii, kte­rou napsal Nobuaki Kanazawa, kte­rý je u man­gy uvá­děn jako autor scé­ná­ře. Společně s Hitorim Rendou se pak posta­ra­li o to, aby román dostal komik­so­vou podo­bu, kte­rá čítá cel­kem pět svaz­ků, což je pará­da, pro­to­že se k nám na trh nedo­stá­vá něja­ká dal­ší, vel­mi roz­sáh­lá série. Takhle se dá před­po­klá­dat, že cel­kem zají­ma­vý nápad bude rych­le vytě­žen a je jen na auto­rech, jak se jim to sku­teč­ně poved­lo a jest­li konec bude stej­ně zají­ma­vý, jako je začá­tek. A pro mě tohle zají­ma­vý začá­tek roz­hod­ně je, i když jak říkám, není to v dneš­ní době už tak moc ori­gi­nál­ní. Pořád je to ale začá­tek série, kte­rá by moh­la bavit a kte­rá v sobě bude mít sil­né psy­cho­lo­gic­ké a také soci­ál­ní posel­ství. Přece jen, jak bys­te se zacho­va­li by? O co že jde?

máme zde jed­nu tří­du ze střed­ní, kte­rá dosta­ne jeden den zprá­vu, respek­ti­ve kaž­dý, kdo do tří­dy cho­dí, dosta­ne stej­ný e-mail. Jakýsi „Král“ v něm poža­du­je, aby byl spl­něn kol, kte­rý zadá s tím, že Králi se neod­po­ru­je. Je to úkol cel­kem jed­no­du­chý. Dva ve tří­dě se mají polí­bit. Nic víc. Není to tak straš­né. A je to pře­ce jen sran­da. Navíc Králi se neod­po­ru­je. A tak to dotyč­ní udě­la­jí, smě­jí se u toho. Další den při­jde nový úkol. Jeden mla­dík má olí­zat dív­ce nohy. Pořád je to doce­la zábav­né, tak­že i tenhle úkol spl­ní. Další den, tře­tí úkol, už je osa­há­vá­ní. A to se dív­ce nelí­bí. Nepřijde tedy vůbec do ško­ly. Druhý den je ona i mla­dík, kte­rý ji měl osa­há­vat, mrt­vý. A najed­nou už to sran­da není, najed­nou už to začí­ná být až moc váž­né. A tady se cel­kem zají­ma­vě začí­na­jí pro­je­vo­vat psy­cho­lo­gic­ké cha­rak­te­ry jed­not­li­vých postav. Někdo nevě­ří, někdo už uvě­řil, někdo se brá­ní agre­siv­ně, někdo pasiv­ně. Jenže hra pořád pokra­ču­je a posta­vy neví, jak z ní unik­nout.

Nobuaki Kanazawa umí pří­běh dob­ře gra­do­vat, a tak dochá­zí na jeden sku­teč­ně skvě­le pro­myš­le­ný úkol, kte­rý s něko­li­krát zlo­mí a vy jen čumí­te, jak to vlast­ně dopadlo. Tohle se hod­ně poved­lo, co se nepo­ved­lo, to je zapo­je­ní poli­cie. Jako kdy­by byl Nobuaki Kanazawa radě­ji, kdy­by poli­cie nee­xis­to­va­la. Možná, kdy­by se jí vyhnul úpl­ně, bude to lep­ší. Takhle to vypa­dá, že ji pou­žil jen z nut­nos­ti a stej­ně nemá moc význam. Hitori Renda pak dává posta­vám ty správ­né výra­zy a hlav­ně ty vyhro­ce­né, expre­siv­ní, jsou vel­mi pove­de­né. Komiks „Královská hra 1″ tak zafun­go­val. Tohle je prv­ní díl, kte­rý mě bavil, má skvě­lý konec, kdy se doslo­va těší­te na dal­ší dění a je správ­ně úchyl­ný, což se mi taky zamlou­vá, i když osob­ně bych uví­tal, kdy­by se jed­na­lo i o komiks vel­mi expli­cit­ní. Takový „Královská hra 1″ není. To nic nemě­ní na tom, že pří­běh zaujme. Teď si jen počkat, jak se to vyvi­ne.