Agatha Christie třikrát jinak

Mohla bych vám vyjme­no­vat sluš­nou řád­ku důvo­dů, proč mi kníž­ky a fil­my pod­le před­loh Agathy Christie někdy lezou na ner­vy. Zaprvé, nechuť ke kri­mi­nál­kám, kte­ré se obje­vu­jí všu­de, ať už v tele­vi­zi nebo na pul­tech knih­ku­pec­tví. Za dru­hé, pří­běhy mi při­jdou jako přes kopí­rák a, způ­so­by pro­ve­de­ní někte­rých zlo­či­nů jsou tak doko­na­le nača­so­va­né, že by to takhle v reál­ném svě­tě nikdy nemoh­lo fun­go­vat. A za tře­tí, posta­va toho malé­ho namyš­le­né­ho Belgičana, kte­rý o sobě pro­hla­šu­je, že je tím nej­lep­ším detek­ti­vem na svě­tě. Ale když pak v tele­vi­zi běží něja­ký film, stej­ně se na něj vět­ši­nou podí­vám. Přiznávám, že hlav­ně kvů­li kos­týmům a atmo­sfé­ře minu­lých dob. A podob­né důvo­dy mně také vedou k tomu, abych si občas od Agathy Christie pře­čet­la něja­kou kníž­ku.

Dva příběhy s Herculem Poirotem

Dvě povíd­ky z toho sou­bo­ru jsou typic­ký­mi před­sta­vi­te­li tvor­by této brit­ské krá­lov­ny detek­ti­vek. V prv­ním pří­pa­dě na scé­nu vstu­pu­je poru­čík Clapperton, kte­rý na prv­ní pohled vypa­dá jako ide­ál­ní man­žel odda­ně peču­jí­cí o svou roz­maz­le­nou man­žel­ku. V té dru­hé rus­ká slu­žeb­ná obvi­ně­ná z otra­vy své zaměst­na­va­tel­ky, kte­rou se slav­ný bel­gic­ký detek­tiv sna­ží zachrá­nit. Nechci se chvástat, (už začí­nám být tro­chu jako ten namyš­le­ný Belgičan) ale jak to dopad­ne, mi bylo v pod­sta­tě jas­né od prv­ních strá­nek. Pokud jste toho totiž od Agathy čet­li už víc, roz­lousk­nout tyto záha­dy pro vás bude nej­spí­še také snad­né. Překvapením tak zůstá­vá prv­ní povíd­ka. Ta totiž tak tro­chu vybo­ču­je z detek­tiv­ní­ho žán­ru. Nejenže se tu neob­je­vu­je ani Hercule Poirot, ani sleč­na Marplová ani něja­ký jiný ama­tér­ský detek­tiv, dokon­ce tu ani nedo­jde k žád­né vraž­dě.

Pro psa cokoli

Hlavní posta­vou je Joyce Lambertová. Chudá vdo­va, kte­rá mar­ně shá­ní prá­ci. Svého sle­pé­ho a sko­ro hlu­ché­ho psí­ka Terryho ale miluj, tak že je ochot­ná pro něj udě­lat coko­li na svě­tě. Jestli si pod tím, ale před­sta­vu­je­te něja­ké pře­kro­če­ní záko­na, tak jste na omy­lu. Agatha Christie prý v povíd­ce, kte­rá dala název i celé kníž­ce, chtě­la vyjá­d­řit svou lás­ku ke psům, kon­krét­ně k teri­é­rům, kte­ří prý byli její­mi oblí­ben­ci a muse­li bys­te mít srd­ce oprav­du z hod­ně stu­de­né­ho kusu ledu, aby vás aspoň tro­chu nedojmu­la.

Na závěr se ješ­tě slu­ší zmí­nit, že kníž­ka vyšla v bilin­gv­ní česko-anglické ver­zi, což urči­tě oce­ní ti z vás, kte­ří se chtě­jí zdo­ko­na­lit v ang­lič­ti­ně nebo si pros­tě jen pře­číst tyto méně zná­mé povíd­ky Agathy Christie v ori­gi­ná­le.

Pes na prv­ní místě/Next to a Dog

Autor: Agatha Christie

Překlad: Michala Marková a Edda Němcová

Nakladatelství: Garamond

Počet stran: 182

Rok vydá­ní: 2012

---