Alois Nebel - 75 %

Do našich kin se dostá­vá zají­ma­vý film, kte­rý si urči­tě najde své pří­z­niv­ce. Unikátní zpra­co­vá­ní hra­né­ho fil­mu s vyu­ži­tím tech­no­lo­gie roto­sko­pie dodá­vá dílu jed­not­né výtvar­né ladě­ní, kte­ré doká­že zaujmout divá­ka pře­de­vším svou vizu­ál­ní strán­kou a uce­le­ným dojmem.
Film nechá­vá vel­ký pro­stor pro divá­ko­vu fan­ta­zii a to může vyho­vo­vat těm divá­kům, kte­ří oče­ká­va­jí od fil­mu pro­ži­tek a doká­žou oce­nit ori­gi­na­li­tu zpra­co­vá­ní i zají­ma­vé námě­ty k pře­mýš­le­ní. Pro divá­ky milu­jí­cí pří­mo­ča­ré pří­běhy s akč­ním poten­ci­á­lem, bude film obtíž­ně stra­vi­tel­ným sous­tem. Ale je doce­la mož­né, že si je film zís­ká svou sty­lo­vou ponu­ros­tí.

Základní dějo­vá linie se týká Aloise Nebela (Miroslav Krobot) a dru­há dějo­vá lin­ka je zamě­ře­na na posta­vu Němého (Karel Roden). Obě dějo­vé lin­ky se pro­tí­na­jí, posta­vy se setká­va­jí, ale v pod­sta­tě jde kaž­dá svou ces­tou. Nebel i Němý v sobě mají ulo­že­né tajem­ství a svým způ­so­bem si rozu­mí.
Výpravčí Alois Nebel je podi­vín­ský samo­tář, kte­rý žije a pra­cu­je na Malém nádra­ží Bílý Potok. Jeho život urču­jí kaž­do­den­ní vla­ko­vé spo­je: Alois Nebel má hla­vu plnou zamlže­ných vzpo­mí­nek na udá­los­ti kolem odsu­nu Němců a osud Dorotky (Tereza Voříšková) v roce 1945. Zločiny se špat­ně zapo­mí­na­jí a Aloise dove­de trá­pe­ní s „mlhou“ až do blá­zin­ce. Tady se setká­vá s Němým, kte­rý pro­dě­lá­vá tvr­dou tera­pii. Po pro­puš­tě­ní z blá­zin­ce si Alois musí nalézt novou prá­ci a byd­le­ní, a pro­to se vydá­vá do Prahy. Na Hlavním nádra­ží se setká­vá s rázo­vi­tý­mi figur­ka­mi a Květou (Marie Ludvíková), kte­rá je stej­ně osa­mo­ce­ná a doká­že pocho­pit Nebelovu uza­vře­nou pova­hu. Oba se opět set­ka­jí v malém nádraž­ním dom­ku jese­nic­ké dráhy.

Příběh Aloise Nebela není nijak kom­pli­ko­va­ný a na prv­ní pohled se zdá, že jeho život­ní pří­běh je fád­ní. Postava Aloise Nebela však v sobě má zvlášt­ní tajem­ství, kte­ré se postup­ně před divá­kem odkrý­vá, pro­po­ju­jí se sou­vis­los­ti sou­čas­né­ho děje s minu­los­tí.
Autoři scé­ná­ře vychá­ze­li z komik­so­vé tri­lo­gie Bílý Potok, Hlavní nádra­ží a Zlaté Hory. Ve fil­mu se ostat­ně veli­ce málo mlu­ví a dia­lo­gy jsou napsá­ny veli­ce úspor­ně. Možná až moc! Hodně to při­po­mí­ná komik­so­vou před­lo­hu. Krátké a stro­hé dia­lo­gy tak výraz­ně ome­zu­jí mož­nos­ti her­ců, což je s ohle­dem na kva­lit­ní obsa­ze­ní ško­da. Úspornost ve slov­ním pro­je­vu je však pro celý film cha­rak­te­ris­tic­ká a divák je nuce­ný se víc sou­stře­dit na pocho­pe­ní pří­bě­hu jen pocho­pe­ní jed­not­li­vých obra­zů. To ale může být výho­dou při zahra­nič­ní pro­jek­ci s titul­ky.

Výrazněji se ve fil­mu pra­cu­je s hudeb­ním dopro­vo­dem, kte­rý scé­ny půso­bi­vě dotvá­ří. Ta tady je jako autor pís­ní pode­psán Jaromír 99 z kape­ly Prissnitz.
Obrazová strán­ka je ve fil­mu domi­nant­ní a půso­bi­vá. Až magic­ky vyzní­va­jí pří­jezdy par­ních vláč­ků s mění­cím se pro­svět­le­ním obra­zu. Dobře vyzní­va­jí i akč­ní scé­ny v lese při honič­ce Němého nebo při puto­vá­ní Květy za deš­tě. Rotoskopie tomu­to fil­mu v čer­no­bí­lé ver­zi přes­ně vyho­vu­je.
Při zpra­co­vá­ní hra­né ver­ze fil­mu roto­sko­pií neby­lo mož­né pře­vá­dět veš­ke­rou mimi­ku her­ců, a to ovliv­ni­lo čer­no­bí­lý ploš­ný výraz obli­če­je hlav­ních hrdi­nů i při detail­ních zábě­rech. Přesto divák vní­má herec­ké výko­ny jako věro­hod­né a sil­né.
Působivé jsou tak zábě­ry z psy­chi­at­ric­ké léčeb­ny, kdy pro­stře­dí blá­zin­ce potla­či­lo v paci­en­tech chuť do živo­ta a shr­be­né posta­vy pohy­bu­jí­cí se bez zájmu vytvá­ří čer­no­bí­lý depre­siv­ní obraz.
Doporučuji divá­kům se na film podí­vat. Unikátní tech­no­lo­gie totiž tomu­to pří­bě­hu svěd­čí.
Tvořilo se v reá­lu a her­ci nato­či­li základ­ní situ­a­ce v nor­mál­ních pod­mín­kách natá­če­ní v inte­ri­é­ru nebo v exte­ri­é­rech. Až při ani­ma­ci se dotvá­ře­lo nebo zvý­raz­ni­lo poza­dí. Natáčelo se 35 dnů a ani­ma­ce trva­la 22 měsí­ců.

Alois Nebel je film zají­ma­vý nejen pro svou tech­no­lo­gii zpra­co­vá­ní, ale také na neotře­lý pohled na pří­běh jed­no­ho oby­čej­né­ho želez­ni­čá­ře Aloise Nebela.

Film měl roz­po­čet 80 mili­o­nů korun. Natáčelo se 35 dnů a ani­ma­ce trva­la 22 měsí­ců.
Premiéra bude 27.9.2011 a 29.9.2011 bude uve­den film do kin.
Režie – Tomáš Luňák
Scénář - Jaroslav Rudiš, Jaromír 99( vlast­ním jmé­nem Jaromír Švejdík)
Výtvarník – Jaromír 99
Producent – Negativ: Pavel Strnad
Supervozor ani­ma­ce a vizu­a­li­za­ce – Noro Držiak

---