Ant-Man a Wasp: Quantumania

Scott Lang (Paul Rudd) a Hope van Dyne (Evangeline Lilly), Hank Pym, (Michael Douglas), Janet van Dyne (Michelle Pfeiffer) a Cassie Lang (Kathryn Newton) po náh­lém vyskyt­nu­tí se v Říši kvant nara­zí na nové­ho nebez­peč­né­ho nepří­te­le - Kanga Dobyvatele (Jonathan Majors).... 

Časy své nej­vět­ší slá­vy mož­ná začí­ná mít Marvel Cinematic Universe za sebou, sta­tus glo­bál­ní­ho feno­mé­nu ovšem pře­tr­vá­vá. Dvojice fil­mů Ant-Man, respek­ti­ve Ant-Man a Wasp, je poté vní­má­na jako dru­há liga, dva men­ší fil­my, kte­ré fun­go­va­li jako rodin­né zále­ži­tos­tí s pár nápa­di­tý­mi momen­ty, opro­ti fil­mům kole­gů Iron Mana či Thora se ovšem hrá­lo na o pozná­ní men­ším píseč­ku. Popularitu ovšem samot­né­mu Ant-Manovi zved­la účast v Avengers: Endgame, kde se stal jed­nou z nej­dů­le­ži­těj­ších postav, a zájem o jeho tře­tí sólo­vé dob­ro­druž­ství auto­ma­tic­ky vzros­tl. V režii Peytona Reeda tak vzni­ká závěr tri­lo­gie, kte­rý se ovšem komor­nos­ti prv­ních dvou fil­mů výraz­ně vymy­ká. Svou vel­ko­le­postí a kon­cep­cí dokon­ce při­po­me­ne Star Wars či Dunu.

Třetí Ant-Man si tak po vzo­ru sólo­vek hrdin­ských kole­gů začí­ná hrát na vět­ším píseč­ku, kdy i ten­to­krát dochá­zí k roz­ši­řo­vá­ní myto­lo­gie, v tom­to pří­pa­dě kon­krét­ně v Říši kvant, kdy její fau­na a flóra od prv­ních sekund začne evo­ko­vat zmí­ně­né Star Wars, poz­dě­ji i Dunu, nekon­čí to ovšem pou­ze u fau­ny a flóry. Prakticky dik­tá­tor­ský režim, výraz­ný design zápo­rác­kých pohůn­ků dik­tá­to­ra, kte­rý půso­bí jako ide­ál­ní kří­že­nec Dartha Vadera a Imperátora. První zahra­nič­ní reak­ce tudíž nelha­li, k Star Wars má Quantumania až nebez­peč­ně blíz­ko, v zákla­dě je ovšem nut­né se opět při­pra­vit na fakt, že Marvel Cinematic Universe ofi­ci­ál­ně fun­gu­je jako seri­ál fun­gu­jí­cí napříč fil­my a seri­á­ly. A Quantumania je tak jen dal­ším dílem sklá­dač­ky, kte­rý nut­ně nepo­klá­dá všech­ny otáz­ky.

Stěžejní ovšem je, že je při tak výraz­ném svě­tě Quantumania sku­teč­ně vizu­ál­ní spek­tá­kl, navíc nesku­teč­ně sviž­ná podí­va­ná, kte­rá po vzo­ru Doctora Strange v mnoho­vesmí­ru šílen­ství začne a pak již nehod­lá zasta­vo­vat. I to může pocho­pi­tel­ně pro jis­té divá­ky zna­me­nat pře­káž­ku, v Quantumanii se ovšem ale­spoň pořád něco děje, kdy tu napo­sle­dy tak vta­hu­jí­cí pro­zkou­má­vá­ní nové­ho svě­ta bylo v rám­ci MCU napo­sle­dy při prv­ním setká­ní s Wakandou v prv­ním Black Pantherovi. Setkávání s oby­va­te­li Říše kvant tak doká­že vzpo­me­nout na Mijazakiho Cestu do fan­ta­zie či Zámek v obla­cích, bro­ko­li­co­vou polív­ku i Jimmyho Neutrona. Dorazí i Bill Murray, kte­rý v pod­sta­tě hra­je sám sebe (ve stí­nu jeho nedáv­ných kauz se sexu­ál­ním hara­še­ním je jeho úlo­ha v pod­sta­tě úsměv­ná), během pro­zkou­má­vá­ní Říše kvant poté dochá­zí i na humor, kdy prá­vě on fil­mu v leckterých momen­tech podrá­ží nohy. Humor v Quatumanii může divá­ky roz­dě­lo­vat zhru­ba podob­ně jako humor Taiky Waititiho u Lásky jako hrom, nej­ví­ce k tomu svá­dí posta­va jmé­nem M. O. D. O. K., kte­rou divák bude buď napros­to zbož­ňo­vat a nebo napros­to nená­vi­dět.

V Quantumanii ovšem fun­gu­je rodin­ná lin­ka, kdy vztah mezi Scottem Langem a jeho dce­rou Cassie, kte­rý je lemo­ván napříč celou tri­lo­gií, dostá­vá nové obry­sy a opět zvlád­ne emo­ci­o­nál­ně zasáh­nout. Kathryn Newton je v tom­to pří­pa­dě jako nová Cassie Lang cas­tingo­vou tre­fou do čer­né­ho, její lin­ka těží i z výraz­né empa­tie, kte­ré je násled­ně výrazná ve sna­ze pomoct čle­nům povstá­ní nové­ho tajem­né­ho svě­ta. Uspokojivé jsou poté i drob­né inter­ak­ce mezi posta­va­mi, kte­ré záro­veň pre­zen­tu­jí již dáv­no vytvo­ře­ná a úče­lo­věj­ší pou­ta, záro­veň tyto drob­né momen­ty zvlád­nou u divá­ků rezo­no­vat. Kdo se navíc bojí, že díky pře­su­nu z ulic San Francisca do Říše kvant nedo­sta­nou svou šan­ci zazá­řit mra­ven­ci, toho by mělo čekat vel­mi milé pře­kva­pe­ní.

Je to navíc prá­vě Quantumania, kte­rá v plné krá­se pre­zen­tu­je nástup­ce Thanose v roli nové­ho hlav­ní­ho zla pro budouc­nost MCU - Kanga Dobyvatele. Jonathan Majors již ztvár­nil alter­na­tiv­ní ver­zi Kanga v seri­á­lu Loki, kde těžil pře­de­vším z drob­né­ho kome­di­ál­ní­ho humo­ru a lákal na to, že exis­tu­jí jeho hor­ší alter­na­tiv­ní ver­ze. A prá­vě ta při­chá­zí v Quantumanii. Druhý Kang s prv­ní před­sta­ve­nou ver­zí sdí­lí pou­hý vzhled, tím ovšem podob­nost kon­čí. Z Majorse jde při stě­žej­ních momen­tech ten správ­ný respekt, v jeden moment zvlá­dá po vzo­ru Dartha Vadera zob­ra­zit svou kru­tost, zvlá­dá půso­bit jako fyzic­ká hroz­ba. Majors tak při ztvár­ně­ní o pozná­ní váž­něj­ší­ho a kru­těj­ší­ho Kanga zvlá­dá v kon­tras­tu s Lokim před­vést svůj výraz­ný herec­ký rejstřík, kte­rý bude do budou­cích pro­jek­tů MCU s Kangovou účas­tí důle­ži­tý. Na roz­díl od Thanose si sice muset Kang ješ­tě počkat na výraz­něj­ší vykres­le­ní a osvět­le­ní jeho moti­va­cí, jeho poten­ci­ál je ovšem v Quantumanii roz­ta­žen do širo­ka.

Výraznější herec­ký výkon zvlá­dá podat i Michelle Pfeiffer jako Janet van Dyne, kte­rá po men­ších rolích v Ant-Man a Wasp a Avengers: Endgame dostá­vá více pro­sto­ru, kdy její posta­va fun­gu­je i díky nos­né­mu kon­flik­tu. Důležité ovšem je, že kaž­dá stě­žej­ní posta­va dostá­vá svůj moment zazá­řit, svůj neje­den moment slá­vy tak zaži­je i Michael Douglas jako Hank Pym, upo­za­dě­ná nako­nec není ani Hope v podá­ní Evangeline Lilly. Největší pocit Star Wars poté vyvo­lá­vá i samot­né finá­le, kdy se nej­ví­ce pro­je­vu­jí jis­té pro­blémy se sáz­kou na humor, stě­žej­ní ovšem je, že ani tře­tímu sólo­vé­mu dob­ro­druž­ství uži­va­te­li Pymových čás­tic nechy­bí občas­ná nápa­di­tost. Je tak scé­náris­ta Jeff Loveness sku­teč­ně ten pra­vý, kte­rý by měl sku­teč­ně napsat scé­nář k Avengers 5: Kang Dynasty? Samotná Quantumania ostat­ně kra­pet pro­zkou­má­vá drob­né nové záko­ni­tos­ti mnoho­vesmí­ru, v souč­tu jde spí­še o zají­ma­vý před­krm, kte­rý v závě­ru mož­ná napůl podiv­ně sha­zu­je váž­nost celé situ­a­ce, v souč­tu ovšem závěr fun­gu­je i díky tomu, že tře­tí Ant-Man v závě­ru zůstá­vá po vzo­ru prv­ních dvou fil­mů pře­de­vším zále­ži­tos­tí s kome­di­ál­ní­mi prv­ky. Důležité ovšem je, že ter­čem humo­ru není pre­di­ko­va­ná prá­vě nová obří hroz­ba jmé­nem Kang, z toho jde pou­ze respekt.

Třetí Ant-Man star­tu­je 5. fázi Marvel Cinematic Universe a zvlá­dá na jejím samot­ném počát­ku vyvo­lat chuť na dal­ší dob­ro­druž­ství s kon­cep­tem mnoho­vesmí­ru. Třetí Ant-Man je vel­ko­le­pý vizu­ál­ní spek­tá­kl, kdy natá­če­ní ve vir­tu­ál­ních stu­dií při­ná­ší zají­ma­vý svět koke­tu­jí­cí se Star Wars a Dunou, jde o sviž­nou a zábav­nou podí­va­nou, záro­veň v něm fun­gu­jí emo­ce i skvě­lý Jonathan Majors. Možná je v něm až pří­liš podiv­ných bytos­tí posed­lých jis­tý­mi otvo­ry, Peyton Reed ovšem zvlá­dl po dvou komor­ních Ant-Manech dodat vel­ko­le­pý bloc­kbus­ter, kte­rý opět dává pro­stor zazá­řit fan­tas­tic­ké­mu Paulu Ruddovi, ze kte­ré­ho se rázem stá­vá jeden z nej­nos­něj­ších tahou­nů budou­cí­ho MCU. Má MCU sku­teč­ně své nej­lep­ší obdo­bí za sebou? I díky tře­tímu Ant-Manovi se nad tím jis­tě dá pole­mi­zo­vat....

PS: Dvě po-titulkové scé­ny jsou pro budouc­nost MCU vel­mi důle­ži­té.

---

Verdikt: 85 %

---