Až budu jednou vystudovaný právník, budu se s přáteli mým povídkám z dětství smát, řekl o svých začátcích scénárista Mike Reiss

V dět­ství si Mike Reiss psal růz­né his­tor­ky a pak je dával číst mámě. Nikdy ho nena­padlo, že si na psa­ní scé­na­řů zalo­ží kari­é­ru. Dnes je úspěš­ný scé­na­ris­ta a také pro­du­cent, kte­rý obdr­žel čty­ři Ceny Emmy. Mezi jeho nej­ú­spěš­něj­ší tvor­bu pat­ří ani­mo­va­ný seri­ál Simpsonovi, kte­rý běží na tele­viz­ních obra­zov­kách už 27 let a stá­le pat­ří mezi nej­ob­lí­be­něj­ší. Mezi jeho tvor­bu pat­ří také napří­klad série ani­mo­va­né­ho fil­mu Doba Ledová, hra­ný film Můj život v rui­nách s hereč­kou Nia Vardalos v hlav­ní roli, či seri­ál Alf. Do České repub­li­ky při­jel na pozvá­ní mezi­ná­rod­ní­ho fes­ti­va­lu Finále Plzeň, aby se stal čle­nem hlav­ní poro­ty a vybral nej­lep­ší celo­ve­čer­ní a ani­mo­va­ný film z České a Slovenské kine­ma­to­gra­fie.

Do Plzně jste při­jel na pár dní, účast­nit se fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu a být jeho hlav­ním fil­mo­vým porot­cem. Máte mezi sle­do­vá­ním fil­mů čas si měs­to pro­hléd­nout ?

Ano, koneč­ně jsem se dostal i k tomu si to tu pro­jít. Spousta lidí se mě tady pta­la na dojmy z měs­ta a já jim odpo­ví­dal, že jsem ješ­tě neměl čas, pro­to­že jsem kou­kal prv­ní dny jen na posu­zo­va­né fil­my, ale dnes dopo­led­ne jsem byl v Muzeu lou­tek, abych viděl tra­dič­ní čes­ké lout­kař­ství. Poté jsem hned volal kama­rá­do­vi, kte­rý lout­ky vyrá­bí a čes­ké lout­kař­ství zná moc dob­ře. Trochu mi to tady závi­děl, ale nejen to muze­um, ale i návště­vu České Republiky, pro­to­že ví, jak je to tu fajn. A taky jsem vyle­zl na věž kos­te­la sv. Bartoloměje abych se roz­hlé­dl se kolem a musím říct, že je to tu moc pěk­né.

Jste porot­cem celo­ve­čer­ních a ani­mo­va­ných fil­mů, kte­rý film se Vám zatím líbil nej­ví­ce a čím Vás zau­jal ?

Není to jed­no­du­ché, vybrat ten nej­lep­ší, ale na dru­hou stra­nu se mi tam devět fil­mů ze 13 sou­těž­ních líbí a také se na nich shod­nu z celou poro­tou. Takže už nyní vím, že nevy­hra­je nic, co by se mi nelí­bi­lo vůbec. Než kdy­by to bylo opač­ně a já musel vybrat z něče­ho, co mě neo­slo­vi­lo vůbec.

Je mezi těmi deví­ti i film Kobry a Užovky ?

Ano, ten film se nám se ženou oprav­du moc líbil.

Dovedete si před­sta­vit že by jste si odbě­hl z kome­di­ál­ní­ho žán­ru a nato­čil podob­né psy­cho­lo­gic­ké dra­ma ?

oou, hla­si­tý smích...To si nemys­lím, já jsem jed­nou napsal scé­nář, kte­rý byl pod­le mě smut­ný, dra­ma­tic­ký a hod­ně tra­gic­ký. V tom scé­ná­ři bylo pět postav a nako­nec pře­ži­li jen dvě . Myslel jsem si, že je to oprav­du smut­né a když jsem to uka­zo­val v Holywoodu, tak mi řek­li - No je to hod­ně vtip­né, ale mi to asi nena­to­čí­me.

V sou­tě­ži je i film Ztraceni v Mnichově, jak na Vás zapů­so­bil ?

Viděl jsem ho a musím říct, že v pod­sta­tě tyto dva fil­my, kte­ré jste zmí­ni­la, se nám obje­vu­jí ve fil­mo­vých poro­tách doce­la čas­to. Některé scé­ny mi v tom fil­mu sice nepři­šli tak dob­ré, ale cel­ko­vě se mi jeho poje­tí líbi­lo. Zajímavé je to, že jsem podob­ný film v živo­tě nevi­děl a musel jsem při­jet sem do Plzně, abych viděl film, kte­rý je úpl­ně jiný, než ty dese­ti­ti­sí­ce fil­mů co jsem za život viděl.

Četla jsem, že když jste psal scé­nář k fil­mu Můj život v rui­nách, napsal jste ho po zážit­cích z ces­to­vá­ní, při kte­rém jste mimo jiné strá­vil i Vánoce v Praze a také jste prý potká­val na cestách samé podiv­né lidi.

...už zase ten film, smích... Když jsme byli s ženou v Praze, tak byli Vánoce a měs­to vypa­da­lo nád­her­ně. Chodili jsme z jed­no­ho kon­cer­tu, diva­del­ní­ho před­sta­ve­ní na dru­hý a Praha byla kou­zel­ná. Když jsem o tom vyprá­věl svým přá­te­lům tak mi dáva­li za prav­du, že je Praha je moc krás­ná. Celý ten film je zalo­že­ný více na mých zážit­cích v Řecku. Já o tom fil­mu nerad mlu­ví, pro­to­že i když jsem napsal dob­rý scé­nář, tak film zase tako­vý úspěch neměl. Když jsme natá­če­li v Řecku, tak se poka­zi­lo vše, co se poka­zit moh­lo, ale i přes­to jsem se do Řecka zami­lo­val.

Po jaké his­tor­ce či v jaký moment Vás napadlo napsat k tomu­to fil­mu scé­nář ?

...smích...To bude dlou­hý pří­běh. Na našem zájezdě byl jeden muž, kte­rý nám všem tvr­dil, že umí před­po­ví­dat poča­sí. Každé ráno nám říkal jaké bude poča­sí a tako­vé nako­nec bylo. Naštěstí vždy krás­né. Nebo taky žeh­nal sta­rým lidem, kte­ří byli na tom zájez­du s námi a ten výlet je zmá­hal. Během toho zájez­du jsem si uvě­do­mil, že se sku­teč­ně poma­lu uzdra­vu­jí. Tak mě napadlo, co když je ten muž oprav­du výji­meč­ný. Třeba jsme výji­meč­ný a ani to za celý život nezjis­tí­me, pro­to­že nezkou­ší­me všech­ny svo­je schop­nos­ti. A i když jeho posta­va tam vyob­ra­ze­ná nako­nec není. Tak to byl ten prvot­ní nápad k sepsá­ní toho­to fil­mu. Natočit film o zají­ma­vých lidech, s poin­tou toho, že i když se někdo zdá být zce­la oby­čej­ným, může to být ve sku­teč­nos­ti přes­ně  nao­pak.

Byla posta­va ško­do­li­bé­ho kon­ku­renč­ní­ho dele­gá­ta sku­teč­ná ?

... smích... Zdá se, že jste ten film oprav­du vidě­la. Ne, ten byl smyš­le­ný.

Kdy jste si uvě­do­mil, že by jste se mohl psa­ním scé­ná­řů živit ?

V dět­ství jsem si psal vtip­né his­tor­ky  a pak je uka­zo­val mámě. Ta se tomu vždyc­ky smá­la a tak jsem je potom zavřel do šuplí­ku a už je niko­mu neu­ka­zo­val. Později jsem si říkal, že až budu vystu­do­va­ný práv­ník, budu se těm povíd­kám z dět­ství s mými přá­te­li smát. Nikdy jsem se neroz­ho­dl, že to bude moje kari­é­ra. Ono se to tak nějak při­ho­di­lo samo, když si mě lidé zača­li nají­mat a já pro ně psal. Když jed­nou hle­da­li v tele­vi­zi scé­náris­ty pro seri­ál Simpsonovi, tak je nemoh­li dlou­ho najít. Nikdo nechtěl psát ani­mo­va­né posta­vy,  pro­to­že psát ani­mo­va­né posta­vy zna­me­ná něco jako kari­ér­ní krok zpát­ky. A tak jed­nou v létě, když jsem neměl co dělat, tak jsem to zku­sil. Nikomu jsem o tom ale neřekl, pro­to­že jsem to bral jako krok zpět ve své kari­é­ře. A dnes jsem díky Simpsonovým tam, kde jsem vlast­ně neměl být, je to iro­nie. A pak se moje kari­é­ra zača­la poma­lu roz­ví­jet tak nějak samo­vol­ně.

Kdy Vás nej­čas­tě­ji napa­da­jí nej­lep­ší nápa­dy a scén­ky pro scé­nář ?

Nejvíce nápa­dů mám na cestách, ale nemá to nic spo­leč­né­ho s mís­tem, na kte­rém se zrov­na nachá­zím. Například, i když jsem nyní tady v Plzni, tak píšu nápa­dy k pří­bě­hu, kte­rý se neo­de­hrá­vá tady v České repub­li­ce. A pro zají­ma­vost, film Můj život v Ruinách, jsem psal při ces­to­vá­ní po Novém Mexiku.

Jak dlou­ho trvá vznik jed­né epi­zo­dy Simpsonových a máte pře­hled o tom, kolik jste jich napsal?

Od prvot­ní­ho nápa­du až po oka­mžik, kdy to běží v tele­vi­zi uběh­ne rok. Jednou jsme to stih­ly za šest měsí­ců a nejdéle nám to trva­lo pět let. Co se týče mých dílů, tak jeli­kož na tom pra­cu­je vel­ký tým, tak mých dílů je asi deset, pro­to­že jeden čas jsem pra­co­val v pro­duk­ci seri­á­lu a to jsem na psa­ní neměl čas, ale mé nápa­dy a vtíp­ky, jsou v dal­ších asi 600 dílech, kte­ré jsem prů­běž­ně dodá­val.

Kde hle­dá­te inspi­ra­ci k seri­á­lu Simpsonovi?

Vyrůstal jsem v měs­teč­ku vel­mi podob­ném seri­á­lo­vé­mu Springfieldu. Dokonce tam byla taky stej­ná továr­na a v těch posta­vič­kách se hod­ně zob­ra­zu­je mé dět­ství. Například mí rodi­če a kama­rá­di z dět­ství....

A byl tam i tako­vý ředi­tel továr­ny, jako je Montgomery Burns?

...smích... Ten je spí­še posta­ve­ný na zákla­dě zlo­du­cha z komik­sů. Ale tře­ba v úpl­ně prv­ní epi­zo­dě seri­á­lu je his­tor­ka, jak Homer po pro­hrá­ní Scrabble, hodí rozzlo­be­ně tu hru do hoří­cí­ho krbu. To je sku­teč­ná his­tor­ka, kte­rou mi vyprá­věl kama­rád o svém otci.

Máte rád Homera a šel by jste s ním tře­ba na pivo do baru U Vočka, nebo se v živo­tě tako­vým lidem spí­še vyhý­bá­te ?

Mám Homera rád, oprav­du rád. Protože on je skvě­lou posta­vou pro kome­di­ál­ní­ho scé­náris­tu. Vlastně všech­no z čeho si může­te dělat u lidí legra­ci, tak on má Je pleša­tý, tlus­tý hloupý, líný, zlý a má pro­blémy se sebe­o­vlá­dá­ním, tak­že je skvě­lý mate­ri­ál. A jest­li bych s nim šel na pivo? No já se v osob­ním živo­tě se tako­vým lidem roz­hod­ně nevy­hý­bám, tak mož­ná ano, a co se týče baru U Vočka, tak v Americe je přes­ná repli­ka toho­to baru a když jsem tam vešel, tak to pro mě bylo hroz­ně depre­siv­ní mís­to, plné ztros­ko­tan­ců, neměl jsem z toho zrov­na moc dob­rý pocit.

V seri­á­lu jsou čas­to i zná­mé osob­nos­ti (her­ci, zpě­vá­ci, poli­ti­ci), jaké mají reak­ce na své kari­ka­tu­ry, nezlo­bí se někdy za to vyob­ra­ze­ní ?

Oni tam hra­jí samy sebe a také se dabu­jí. Nepoužíváme mís­to nich žád­né imi­tá­to­ry. A já jsem si vlast­ně uvě­do­mil, že v ostat­ních zemích, jako tře­ba tady v Čechách to vlast­ně máte pře­da­bo­va­né do vaše­ho jazy­ka a tudíž  neví­te o tom, že tyto osob­nos­ti si v 95% své posta­vy dabu­jí samy. A jsou z toho nad­še­ní, milu­jí to a jsou nad­še­ni, že ty věty můžou říct.

Bude pokra­čo­vá­ní Simpsonových ve fil­mu ?

Ano, pokra­čo­vá­ní prav­dě­po­dob­ně bude, i když  to bylo vel­mi nároč­né a niko­mu z nás co jsme pra­co­va­li na Simpsonových ve fil­mu, se nám do toho moc nechce. Divákům se to ale líbi­lo a když máte úspěch s fil­mem, je na vás vyví­jen tlak nato­čit i dal­ší pokra­čo­vá­ní a i když bychom mi tvůr­ci nej­ra­dě­ji řek­li „Ne jeden film sta­čil!“ tak prav­dě­po­dob­ně dvoj­ka bude.

Prozradíte na čem momen­tál­ně pra­cu­je­te ?

Momentálně dodě­lá­vá­me koneč­nou fázi Doby Ledové 5, kte­rá v létě při­chá­zí do kin. A na té jsem pra­co­val tady. Chyběla nám posled­ní repli­ka k fil­mu a i když to je sice jed­na věta, tak je to posled­ní věc kte­rá pří­běh uza­ví­rá a tu jsem napsal tady v Plzni.

Tak to Vám bla­ho­pře­ji...

...smích..., Yes, thank you, smích...

---