Baryšnikov a Hackford: Výzvy při natáčení filmu Bílé noci - boj o jazyk a lokaci

Michail Baryšnikov údaj­ně nalé­hal na pro­du­cen­ty fil­mu Bílé noci (1985), aby se v tom­to fil­mu mlu­vi­lo gra­ma­tic­ky správ­nou ruš­ti­nou namís­to čas­to nesmy­sl­né­ho hyb­ri­du pou­ží­va­né­ho v ame­ric­kých fil­mech. Baryšinkov také nato­čil scé­nu, kde mlu­vil fran­couz­sky. V reál­ném živo­tě to byl jeho dru­hý jazyk.

O obsa­ze­ní obou hlav­ních rolí se vyjá­d­řil pro­du­cent a reži­sér Taylor Hackford: „Každý z nich znal a obdi­vo­val prá­ci toho dru­hé­ho, ale věděl jsem, že k tomu, aby je pro­jekt zau­jal, bude zapo­tře­bí pod­stat­ný pří­běh. Baryšnikov opa­ko­va­ně odmí­tal fil­my a odmí­tl i zfil­mo­vá­ní pří­bě­hu o svém zběh­nu­tí. Co se týče (Gregoryho) Hinese, ten měl hrát ame­ric­ké­ho dezer­té­ra. Obával jsem se, že kaž­dý z nich by mohl mít pocit, že pří­běh je pří­liš cit­li­vý, pří­liš blíz­ko cit­li­vým oblas­tem; pří­liš blíz­ko hra­ně, aby ho hrál čer­ný Američan, pří­liš blíz­ko rea­li­tě, aby ho hrál Rus, kte­rý zbě­hl na Západ.“

Při výbě­ru loka­cí pro natá­če­ní měl Hackford zřej­mý pro­blém: vět­ši­na děje toho­to fil­mu se ode­hrá­va­la v SSSR, na Sibiři a v Leningradě, kde by neby­lo mož­né zís­kat povo­le­ní k natá­če­ní fil­mu s tou­to tema­ti­kou a kam by Baryšnikov nemohl bez­peč­ně zaví­tat. Ani sibiř­ské exte­ri­é­ry nemoh­ly být posta­ve­ny na zvu­ko­vých kuli­sách, pro­to­že kva­li­tu svět­la ark­tic­ké let­ní noci by neby­lo mož­né ve stu­diu přes­ně repro­du­ko­vat. V ark­tic­kém létě prak­tic­ky nee­xis­tu­je noc, pou­ze dlou­ho­tr­va­jí­cí sou­mrak. Tváří v tvář této výzvě fil­ma­ři pod­nik­li něko­lik prů­zku­mů v zemích poblíž polár­ní­ho kru­hu a nako­nec se roz­hod­li natá­čet na ost­ro­vě Reposaari u seve­ro­zá­pad­ní­ho pobře­ží Finska, kde v pozd­ním létě zaži­jí stej­nou jedi­neč­nou kva­li­tu svět­la, jakou vyža­du­jí scé­ny ode­hrá­va­jí­cí se na Sibiři. Než se to poda­ři­lo, vyža­do­va­lo to vel­kou diplo­ma­cii kopro­du­cen­ta Williama S. Gilmora, pro­to­že vět­ši­na oby­va­tel Reposaari, kde v té době žilo tisíc sedm­náct oby­va­tel, byli komu­nis­té. Museli se pře­svěd­čit, že ten­to film není běž­ným pro­ti­so­vět­ským fil­mem urá­že­jí­cím jejich záhad­né­ho sou­se­da. Finští komu­nis­té jsou však pod­le pro­dukč­ních pozná­mek k tomu­to fil­mu prag­ma­ti­ci: film by při­ne­sl nema­lé finanč­ní inves­ti­ce a něko­lik dočas­ných pra­cov­ních míst. Starosta agi­to­val u svých lidí, z nichž mno­zí byli neza­měst­na­ní. Kdysi pro­spe­ru­jí­cí ost­rov­ní pří­stav byl v úpad­ku, stej­ně jako vzá­jem­ně se ničí­cí che­mic­ká továr­na a továr­na na zpra­co­vá­ní ryb. Pouze tři oby­va­te­lé měli námit­ky pro­ti tomu, aby se z ves­ni­ce na dva týd­ny sta­lo fik­tiv­ní sibiř­ské měs­to. (IMDb)

Všechno nej­lep­ší k naro­ze­ni­nám, Michaile Baryšnikove!

---

Zdroj článku: Cinema Shorthand Society