Brutální Nikita aneb 5 sérií ze Sekce Jedna

Oprávněný kult nebo oprav­do­vá koko­ti­na?

Z titul­ku je cel­kem jas­né, že dneska nepů­jde o recen­zi Bessonova fil­mu, ale kanad­ské­ho seri­á­lu, kte­rý se k nám dostal ve stej­né vlně jako Xena, Herkules, Andromeda nebo Krok za kro­kem.

Zápletka je tady cel­kem jed­no­du­chá a sko­ro stej­ná jako u Bessona. Mladá hol­ka Nikita, kte­rá se potlou­ká po uli­cích a vede zhý­ra­lý život, se při­ple­te k lou­pe­ži a vraž­dě a je při­sti­že­na s nožem v ruce.

Místo tres­tu smr­ti ale dostá­vá dru­hou šan­ci – prá­ci pro Sekci Jedna, přís­ně taj­nou vlád­ní pro­ti­te­ro­ris­tic­kou orga­ni­za­ci, kte­rá při­chá­zí tam, kde selžou jaké­ko­li legál­ní a jiné pro­střed­ky…

Členové Sekce jsou doko­na­le vycvi­če­ní ducho­vé, kte­ří při­jdou, zlik­vi­du­jí, vyzved­nou nebo zaří­dí, co je potře­ba a zase se vytra­tí. Bez otá­zek, bez pozná­mek (no, ty pada­jí čas­to) beze jmen a totož­nos­ti.

Chladný svět kal­ku­la­ce

Seriál pro­vá­zí více­mé­ně zápor­né reak­ce prá­vě kvů­li sho­dě názvu s Bessonovým legen­dár­ním thrille­rem. Nechci jeho Nikitu nijak str­há­vat, už je to něja­ká doba, co jsem ji viděl. Ano, je to ber­lič­ka, ale upřím­ně, cel­kem rych­le je jas­né, že seri­ál jde tro­chu jiným smě­rem a aspoň mě osob­ně nedě­la­lo pro­blém na původ­ní film rych­le zapo­me­nout a pros­tě počkat, co mi Sekce Jedna před­ve­de.

A ona se nepřed­ved­la vůbec špat­ně, pro­to­že jinak bych asi nezů­stá­val jed­nou týd­ně do více jak jede­nác­ti vzhů­ru a neče­kal na mra­zi­vý akord spo­je­ný s pro­mít­nu­tím zele­né­ho loga La Femme Nikita. Trvalo ale roky, než se ke mně dosta­la Nikita v kom­plet­ním vydá­ní a já mohl dokou­kat všech pět sérií.

Ne, dneska asi niko­ho moc neo­sl­ní. Rozhodně tedy ne divá­ky, kte­rým seri­á­ly 90. let nic moc neří­ka­jí a kte­ří neza­ži­li ten hype, kte­rý nebyl náh­lý a inten­ziv­ní jako u Hry o Trůny. Ne, ta atmo­sfé­ra nové­ho byla postup­ná, ale o to více se zažra­la pod kůži a o to déle vydr­že­la.

Ať to byly fan­ta­sy kusy nebo tře­ba Vražedné pobře­ží, všech­ny tyto seri­á­ly byly zábav­né, ne sice nijak výraz­ně ori­gi­nál­ní, ale pros­tě byly dob­ré a hlav­ně – jak jsme zmí­nil u Kroku za kro­kem – měly per­fekt­ní dabing.

Co čekat od Brutální Nikity? Intriky, cha­rak­te­ry, kte­ré neo­mr­zí a svým sty­lem oprav­du při­ros­tou k srd­ci a člo­vě­ka pak zamr­zí smrt i těch nej­vět­ších par­chan­tů. Dvojité až tro­ji­té hry s důvě­rou, kla­má­ní, hi-tech hrač­ky, dlou­hé pohle­dy z očí do očí a krát­ké věty, kte­ré zna­me­jí buď odpuš­tě­ní, nebo roz­su­dek smr­ti.

Tyto pro­ti­chůd­né poci­ty shr­nul v jed­né z posled­ních epi­zod asi nej­lé­pe hlav­ní zbro­jíř Walter:

„Nenáviděl jsem ho, bál jsem se ho a pohr­dal jsem jím. Současně jsem ho respek­to­val, obdi­vo­val a vyso­ce uzná­val. Kdysi jsem mu zachrá­nil život. Ani mi nepo­dě­ko­val. Ale i když měl mno­ho­krát důvo­dy mě zru­šit (ang­lic­ky „can­cel“ v žar­go­nu Sekce popra­vit), vždyc­ky se díval někam jinam. Takže nako­nec jsme to asi vzá­jem­ně srov­na­li.“

Nikita má opro­ti sluš­né por­ci dneš­ních seri­á­lů i fil­mů tu stej­nou devi­zu jako vět­ši­na seri­á­lů teh­dej­ších let – na nic si nehra­je. Je to pros­tě pocti­vě odve­de­né béč­ko, kte­ré chce poba­vit, při­pra­vit pár napí­na­vých momen­tů a pak na divá­ka spik­le­nec­ky mrk­nout a pokra­čo­vat dál.

A prá­vě tahle vnitř­ní pocti­vost z ní už teh­dy udě­la­la kult a ten trvá svým způ­so­bem dodnes. Ta vnitř­ní pocti­vost při­nes­la krom zaká­za­né lás­ky táh­nou­cí se celou sérií i ty momen­ty, kdy přes veš­ke­ré kal­ku­la­ce, veš­ke­rou hnus­nou vypo­čí­ta­vost a obě­to­vá­ní schop­ných agen­tů cílům mise vysvit­la na chvil­ku jaká­si čest mezi zlo­dě­ji a zabi­já­ky.

Ať už to byla tole­ran­ce rebe­la kvů­li sta­rým časům, igno­ra­ce někte­rých infor­ma­cí pro­to, aby si agent sko­čil na ran­de nebo posled­ní pokus o záchra­nu zrád­co­va syna z rukou tero­ris­tů, pro­to­že někte­rý věci se pros­tě nedě­laj, ať je člo­věk sebe­vět­ší svi­ně.

Člověk ji nemu­sí mít rád, může ji pova­žo­vat za totál­ní kra­vi­nu, ale jmé­no toho­hle seri­á­lu neza­po­me­ne. Stejně tak neza­po­me­ne na nemluv­né­ho Michaela, rebe­lu­jí­cí Nikitu, svůd­ní­ka Waltera, spo­le­čen­sky nejis­té­ho Birkoffa, chlad­né­ho Operations nebo ješ­tě chlad­něj­ší a stá­le doko­na­le upra­ve­nou Madeline.

A pak se v posled­ních osmi dílech obje­ví něko­lik dal­ších sek­cí, obje­ví se Centrum a kon­čí jed­na éra. Ale tak je to ve svě­tě taj­ných slu­žeb vždyc­ky.

PS: K Nikitě se váže ješ­tě jed­na zají­ma­vost – název kaž­dé­ho dílu sestá­vá z přes­ně toli­ka slov, do koli­ká­té série pat­ří. Viz zde.

---

---