Cantervillské strašidlo

Pár slov o auto­ro­vi: Anglický autor irské­ho půvo­du. Během stu­dia na něj měli vel­ký vliv deka­dent­ní názo­ry. Díky tomu se stal ústřed­ní posta­vou hnu­tí deka­den­tů (osla­va krá­sy, nepři­jí­má­ní spo­je­ní morál­ky a umě­ní). Žil svo­bod­ně a rád šoko­val prudér­ní spo­leč­nost. Byl obvi­něn z homose­xu­a­li­ty a odsou­zen na dva roky těž­kých nuce­ných pra­cí v Readingu.

Obsah: Kniha začí­ná pří­jez­dem nové ame­ric­ké rodi­ny do zám­ku v Anglii, kte­rý kou­pi­li od před­cho­zí­ho maji­te­le. Ten je však varu­je, že se tam nachá­zí stra­ši­dlo. Pan Otis tomu ale nevě­řil a do zám­ku se s celou rodi­nou nastě­ho­va­li. Duch sira Simona de Canterville se roz­ho­dl, že rodi­nu z domu vyže­ne. Jenomže ame­ric­ká rodi­na se ho vůbec nebá­la, což ducho­vi ude­ři­lo vel­kou ránu.

První dojmy: Byla jsem už od začát­ku pře­kva­pe­ná, jak moc humor­ný pří­běh je. Už během prv­ních pár stran jsem měla úsměv na tvá­ři, pro­to­že duch, co se bojí, je pros­tě bom­ba.

Popis hlav­ních postav: Duch sira Simona de Canterville – Duch, co se sna­ží vydě­sit ame­ric­kou rodi­nu a při­tom se sám bojí více. Ze své­ho neú­spě­chu ve stra­še­ní je nešťast­ný a tou­ží po klid­né smr­ti, kde už nebu­de duchem.
Virginie – Mladé děv­čát­ko, kte­ré potká­vá ducha a roz­hod­ne se ho zachrá­nit z kru­té­ho osu­du ducha, pro­to­že jí ho je líto.

Cílová sku­pi­na: Myslím, že kni­ha je ide­ál­ní pro všech­ny, co hle­da­jí humor­nou a hlav­ně krát­kou povíd­ku. Určitě nejde o něja­ké těž­ce filo­zo­fic­ké dílo, ale jako odde­cho­vá kni­ha je ide­ál­ní.

Proč jsem kni­hu zača­la číst? Především pro­to, že Oscar Wilde je cel­kem oblí­be­ný autor a tak jsem si chtě­la udě­lat vlast­ní obrá­zek. Je jenom vel­mi málo auto­rů, kte­ří mě oslo­ví povíd­ka­mi, tak­že jsem se roz­hod­la, že uvi­dím, jak na mě zapů­so­bí povíd­ka od Oscara Wilda.

Doporučila bych ji k matu­ri­tě? Proč? Rozhodně ano, kni­ha je neje­nom krát­ká, ale také poměr­ně jed­no­du­chá. Jde o humor­nou a dob­ře sro­zu­mi­tel­nou povíd­ku, mys­lím, že lep­ší kni­ha k matu­ri­tě už ani být nemů­že.

Je snad­né o kni­ze mlu­vit? Určitě, v kni­ze je pou­ze jed­na dějo­vá linie, tak­že nehro­zí, že bys­te se do kni­hy zamo­ta­li a to je pocho­pi­tel­ně jed­no z nej­vět­ších plu­sů. Nejsou tam žád­né odboč­ky, slo­ži­tos­ti a zkrát­ka nic, co by vám stě­žo­va­lo vysvět­lo­vá­ní děje.

Je lehce zapa­ma­to­va­tel­ná a čti­vá? Kniha má pár stran a je ješ­tě čti­vá, tak­že během jed­no­ho odpo­ledne ji stih­ne­te krás­ně pře­číst. Děj je poměr­ně jas­ný a tím pádem se vel­mi lehce zapa­ma­tu­je.

Co kni­ha čte­ná­řo­vi může dát? V kni­ze není žád­ná myš­len­ka ani poin­ta, kte­rou bych si z kni­hy odnes­la. Z mého pohle­du jde čis­tě jenom o humor­ný pří­běh, kte­rý nemá pře­dá­vat něja­ké posel­ství, ale má zaba­vit.

Co pře­kva­pi­lo? Nejvíce mě pře­kva­pi­la čti­vost a pou­ta­vost děje. Příběh je tak zábav­ný, že pořád chce­te pokra­čo­vat v čet­bě a než se nadě­je­te, při­jde konec kni­hy.

Co zkla­ma­lo? Nevím, jest­li se dá úpl­ně říct, že by mě to zkla­ma­lo, ale ráda bych v kni­ze uví­ta­la to zmí­ně­né něco, co si budu pama­to­vat. Mám tím na mys­li, že v kni­ze není nic, co by ve mně zane­cha­lo něja­kou sto­pu, což je mys­lím doce­la ško­da.

Porovnání s jiný­mi kni­ha­mi od auto­ra: Četla jsem od Oscara Wilda ješ­tě Obraz Doriana Graye a nejsem si jis­tá, jest­li to jde nějak srov­nat, pro­to­že jsou to jiné žán­ry. V Obrazech Doriana Graye straš­ně vadi­li dlou­hé popi­sy o ničem, ale odnes­la jsem si z toho tu hlub­ší myš­len­ku. Obrazy Doriana Graye jsem hod­no­ti­la lépe, ale mys­lím, že srov­ná­ní není úpl­ně na mís­tě.

Popiš kni­hu 2 slo­vy: duch, humor

Můj názor: Já jsem s kni­hou vel­mi spo­ko­je­ná, jeli­kož se mi líbi­la, ale oče­ká­va­la jsem tro­chu více. Hlavně pokud jde o cel­ko­vé poci­ty z kni­hy. Očekávala jsem pří­běh, kde bude aspoň něja­ké pona­u­če­ní, zkrát­ka něco, co mě obo­ha­tí. Tahle kni­ha to nicmé­ně nemá, ale to z ní nedě­lá špat­nou.
Je ide­ál­ní pokud hle­dá­te kraťouč­ký a hlav­ně humor­ný pří­běh na jeden večer, ale asi to nebu­de kni­ha, na kte­rou bude­te za něko­lik let vzpo­mí­nat.

Procentuální hod­no­ce­ní: 75%

---