Chapelwaite

Americký seri­ál Chapelwaite je inspi­ro­ván povíd­kou Stephena Kinga „Prokletí Jeruzalémské“, k níž mám blíz­kou osob­ní vazbu, neboť je to prav­dě­po­dob­ně prv­ní věc, kte­rou jsem od zná­mé­ho mis­tra hrů­zy vůbec kdy četl (bylo to někdy v polo­vi­ně deva­de­sá­tých let ve sbír­ce poví­dek Noční smě­na). Už teh­dy mě z pří­bě­hu pří­jem­ně mra­zi­lo v zádech a říkal jsem si, že onen pří­běh v dopi­sech by si zaslou­žil fil­mo­vé zpra­co­vá­ní.

Nejedná se pocho­pi­tel­ně o pře­vod do fil­mo­vé podo­by napros­to věr­ný před­lo­ze, ale tak už to bývá a čas­to je to ku pro­spě­chu věci, pro­to­že lite­rár­ní a fil­mo­vé vyprá­vě­ní jsou tro­chu jiné „spor­ty“. Základ je však zacho­ván, tak­že tu máme rok 1850 a roz­há­ra­né­ho pana Boona, kte­ré­mu do klí­na spadlo tro­chu neče­ka­né dědic­tví v podo­bě domu s názvem Chapelwaite poté, co dru­há část rodi­ny, s níž se ta jeho po dlou­hou dobu nestý­ka­la, kom­plet­ně vymře­la. Jak už to ale také bývá, není smrt jako smrt, že....

Příběh je o to zají­ma­věj­ší, mini­mál­ně tedy pro mě, pro­to­že je zasa­zen do pro­stře­dí Lovecraftova Mythosu. Inspirace dáv­ným mis­trem kos­mic­ké­ho horo­ru byla znát z před­lo­hy a je pocho­pi­tel­ně i ze seri­á­lu, což je jen dob­ře. Mumlá se tu cosi o Yog Shoggoth, je tu kni­ha De Vermis Mysteriis, atd. Pochopitelně „mod­ří“ už vědí, trouf­nu si říci, že pro nemá­lo fan­dů H. P. Lovecrafta půjde o pří­jem­né roch­ně­ní.

Samotný seri­ál má 10 dílů a při jeho sle­do­vá­ní jsem neměl pocit, že by tam snad bylo něco navíc, něja­ká vata, či zby­teč­ná nata­ho­va­cí výplň v podo­bě ved­lej­ších nedů­le­ži­tých linek. Vše do sebe zapa­dá a je správ­ně nača­so­vá­no. Úvod mož­ná něko­mu při­jde tro­chu zdlou­ha­vý, ale pod­le mě má svůj smy­sl pro budo­vá­ní cel­ko­vé atmo­sfé­ry. Seriál se drží osvěd­če­né­ho pra­vi­dla, tedy - prv­ní polo­vi­nu buduj napě­tí a nasti­ňuj záha­dy, někdy v půl­ce je více­mé­ně odhal a v té půl­ce zbý­va­jí­cí to nech posta­vy řešit.

Ze zná­mých her­ců si zde stři­hl titul­ní roli Adrien Brody, ostat­ní „ansám­bl“ jsem neznal. Paradoxně nej­vět­ší pro­blém jsem měl prá­vě s Brodym, jehož ublí­že­ný výraz ve tvá­ři mě tro­chu iri­to­val. Chápu, že to byl asi i záměr, ale moc mi to nesed­lo.

I zde by se dalo najít něko­lik logic­ky tro­chu zvlášt­ních scén a způ­sobů jed­ná­ní (napří­klad konec pří­bě­hu kon­stáb­la a jeho ženy), nicmé­ně nic z toho extrém­ně neva­dí a při­pouš­tím i mož­nost, že mi tře­ba ne vše docvaklo tak jak má. Každopádně Chapelwaite je pod­le mého na poli horo­ro­vých seri­á­lů mimo­řád­ný počin, kte­rý by žád­né­mu fan­do­vi žán­ru neměl unik­nout.

A teď se omlou­vám.... Shudde M´ell fhtagn....

---

Photo © Epix

---