Co nemám rád na Vánocích..

Vánoce jsou půvab­né svát­ky, kte­ré máme dnes ve svých mys­lích již patr­ně neo­chvěj­ně spo­je­ny s křes­ťan­ský­mi tra­di­ce­mi. Přesto se však - zejmé­na v posled­ních dese­ti­le­tích - s nimi pojí i něko­lik jevů, kte­ré by asi neby­lo obtíž­né ozna­čit za nega­tiv­ní. Každý rok o tom čte­me v roz­lič­ných peri­o­di­kách (Reflexem počí­na­je a ABC kon­če) - Vánoce se stá­va­jí niko­li osla­vou svát­ku lás­ky, či naro­ze­ní Krista, ale čis­tě jen a pou­ze osla­vou kon­zu­mu. Chvílemi mi to jde až na ner­vy. Každý je tak chyt­rý, že ví, co se děje, že lidé naku­pu­jí stá­le více a více pře­by­teč­ných věcí, zdo­bí si nevkus­ně svá obyd­lí šíle­ným kýčem, ale žád­ná změ­na k lep­ší­mu. Pokud se něko­ho zeptá­te na uli­ci, zda­li se mu nezdá smy­sl vánoc už tro­chu někde jin­de, než by měl -jak vět­ši­na z nás tuší - být, tak se vám patr­ně dosta­ne klad­né odpo­vě­di. Všichni víme, že to tak být nemá, ale kaž­dý (nebo sko­ro kaž­dý) svo­ji troš­kou do mlý­na budu­je­me monstr chrám kon­zu­mu. Tak to mi tedy doce­la vadí. Také mi však vadí to neu­stá­le kon­sta­to­vá­ní toho­to sta­vu. Stalo se to již totiž bohu­žel poma­lu nor­mou, tak­že titul­ky typu „mizí duch vánoc“ jsou infor­mač­ně zhru­ba tak stej­ně pří­nos­né, jako tře­ba, že „oblo­ha je mod­rá“.

Také se mi moc neza­mlou­va­jí lidé, kte­ří si vese­le tyto svát­ky sla­ví (i když spí­še jen tak leží, pojí­da­jí cuk­ro­ví a sle­du­jí tv - nevím, zda se tomu dá říci sla­vit) a při­tom vždy neo­po­me­nou kri­ti­zo­vat nábo­žen­ství (obec­ně) za jeho ira­ci­o­na­li­tu a zby­teč­nost. Tomu moc nero­zu­mím. Vánoce sice mají koře­ny v pohan­ských svát­cích slun­ka, ale do dneš­ní podo­by je trans­for­mo­va­lo prá­vě křes­ťan­ství, jinak by patr­ně zabřed­ly jako mno­ho jiných svát­ků hlu­bo­ko v minu­los­ti.
A úpl­ně nej­ví­ce mě zlo­bí ty šíle­né davy, což se pro­je­vu­je obzvláš­tě ve vel­kých měs­tech. Dav se valí uli­ce­mi za úče­lem náku­pu, pře­pl­ňu­je doprav­ní pro­střed­ky (kte­rý­mi se zrov­na dvo­ji­ce zou­fal­ců sna­ží dostat k vla­ko­vé­mu nádra­ží), pře­pl­ňu­je uli­ce a šíří kolem sebe ner­vo­zi­tu a stres. Brrrrr..... Člověk v tu chví­li začí­ná poci­ťo­vat zou­fa­lou touhu...po něčem kraj­ně nesluš­ném. Žijeme pře­ci ve 21. sto­le­tí, snad se lidi brzy nau­čí více naku­po­vat přes inter­net...
Tak jsem si tedy vylil srdíč­ko, jež bylo dopo­sud napl­ně­no zhnuse­ním, sem na strán­ky a mohu teď již s čis­tou hla­vou (a srd­cem) popřát všem svým čte­ná­řům krás­né svát­ky.
P. S. Velmi by mě zají­ma­ly pová­noč­ní sta­tis­ti­ky pro­de­je v obcho­dech. Byl poko­řen loň­ský rekord v trž­bách? Patrně ano...cháááá, kam­pak na nás s hos­po­dář­skou kri­zí, ta je pře­ci na naše nákup­ní horeč­ky krát­ká..