Čtyři pokoje

Kvalita fil­mu v jeho prů­bě­hu jed­no­znač­ně stou­pa­la, bohu­žel nic by nedo­ká­za­lo zachrá­nit jeho tra­gic­ký začá­tek. První povíd­ka byla pří­šer­ná. Nevím, co víc k ní dodat, zkrát­ka trage­die. Druhá zazna­me­la mír­ný nárůst kva­li­ty, ale pořád nic extra. Silně mě neba­vi­la a pře­hrá­vá­ní Tima Rotha už mi začí­na­lo lézt krkem. Pak při­šel na řadu Rodriguez a já se koneč­ně začal bavit. Pochopitelně byl pří­běh napros­to absurd­ní, ale ale­spoň byl zábav­ný a nenu­dil, a jeho gra­da­ce na kon­ci fun­go­va­la dob­ře. Roth už se také tro­chu uklid­nil a dalo se na něj dívat. No a koneč­ně Tarantino, a tady asi není co kri­ti­zo­vat. Skvělá Sekulova kame­ra, ten dlou­hý one-shot byl parád­ní, Tim Roth koneč­ně hrál nějak rozum­ně, Tarantino hrál lépe než obvykle, při­da­ná Jennifer Beals potě­ši­la a dia­log veli­ce bavil. Kdybych měl jed­not­li­vé čás­ti hod­no­tit samo­stat­ně, prv­ní by dosta­la odpad!, dru­há 1 hvězdu, tře­tí 3 a čtvr­tá 4. Celkově však s při­mhou­ře­ním obou očí dávám 3, za nápad a za sna­hu. Rozhodně se na ten­to sní­mek hned tak zno­va nepo­dí­vám...

---