Decibely lásky

V hlav­ních rolích pří­bě­hu tří dvo­jic zce­la roz­díl­né­ho věku, jejich přá­tel a sou­čas­ných i minu­lých lásek se obje­ví otec a syn Rudolfové Hrušínští, Iva Janžurová, Alžběta Bartošová, Filip Cíl, Petra Svoboda, Roman Vojtek, Lucie Vondráčková, Marika Šoposká, Aneta Vrzalová a býva­lý fot­ba­lis­ta a sou­čas­ný tre­nér Viktorie Plzeň, čes­ká fot­ba­lo­vá legen­da Pavel Horváth, kte­rý ve fil­mu před­ve­de i své pěvec­ké a taneč­ní nadá­ní.

Příběh Decibelů lás­ky vyprá­ví odvě­kou lid­skou tou­hu po lás­ce, život­ním part­ner­ství, nápra­vě křivd i omy­lů a popi­su­je sny a tou­hy oby­čej­ných lidí, kte­ré jsou vlast­ní všem gene­ra­cím. Hrdinové pří­bě­hu, dneš­ní „pět­a­dva­ce­ti­le­tí“, pro­chá­ze­jí stej­ný­mi peri­pe­ti­e­mi, jako jejich rodi­če, pra­ro­di­če, tak, jak tomu je po tisí­ci­le­tí, pro­to­že lid­ská tou­ha a víra v lás­ku je věč­ná a nezná čas ani hra­ni­ce.

Kristián Hovorka (Rudolf Hrušínský nejml.) spo­lu s Otou (Pavel Horváth) pra­cu­je v Technických služ­bách Plzeňském magis­trá­tu, kde mají na sta­ros­ti úklid měs­ta. Souhrou náhod se sezná­mí s  talen­to­va­ným, začí­na­jí­cím uměl­cem Danem (Filip Cíl), kte­rý si zde, spo­lu s kama­rá­dem Viktorem (Martin Hejný), díky přímluvě své pohled­né sest­ry Danky (Petra Svoboda), odpy­ká­vá trest za nepo­vo­le­nou umě­lec­kou per­for­man­ci.

Dan se na dis­ko­té­ce sezná­mí s  Betkou (Alžběta Bartošová), jejich cito­vé vzpla­nu­tí nará­ží na „kla­sic­ké“ pro­blémy sou­čas­ných mla­dých se svě­tem kolem sebe. Pro zami­lo­va­nou dvo­ji­ci je to pře­de­vším Betčina  nepře­jíc­ná kama­rád­ka (Aneta Vrzalová) či její pří­tel Robert Koukal (Jakub Grafnetr). A zatím­co Danka s Kristiánem hle­da­jí ces­tu, jak koneč­ně zakot­vit „v neklid­ných vodách živo­ta“, tak Kristiánův táta Láďa (Rudolf Hrušínský ml.) a Betčina šar­mant­ní tetič­ka (Iva Janžurová) doka­zu­jí celé­mu svě­tu, že věk je pou­hé čís­lo. Kristiána navíc čeká, spo­lu s nápra­vou dáv­né křiv­dy, jak mu to radí jeho nej­lep­ší kama­rád­ka Lenka (Lucie Vondráčková), i nale­ze­ní „ces­ty“ k dce­ři Jitce (Marika Šoposká).

Film vyu­ží­vá „star­ších“ i nových pís­ni­ček Michala Davida, jehož hity se sta­ly nedíl­nou sou­čás­tí mno­ha fil­mů. Tvorba Michala Davida pro­vá­zí již řadu gene­ra­cí, zpě­vák je stá­li­cí na čes­kém hudeb­ním nebi a jeho chytla­vé hity doká­ží spo­leh­li­vě najít poslu­cha­če u nác­ti­le­tých, stej­ně jako u jejich pra­ro­di­čů. Ve fil­mu zazní nejen původ­ní a legen­dár­ní pís­nič­ky jako:  Jsou rána tíži­vá, Nikdo nepři­šel, Chtěl bych žít tak, jak se má, nebo Každý mi tě, lás­ko, závi­dí, ale i nově zkom­po­no­va­ná hud­ba,  dopl­ně­ná pís­nič­ka­mi Joe Cockera, Westlife. Atraktivní sou­čás­tí fil­mu jsou taneč­ní scé­ny v cho­re­o­gra­fii Petra Čadka.

„Chtěl jsem nato­čit pro divá­ka pří­vě­ti­vý, nekom­pli­ko­va­ný, roman­tic­ký film, ve kte­rém se kaž­dý tak tro­chu „najde“, oddycho­vou “loves­to­ry“ oby­čej­ných lidí, kte­rá by měla divá­ka poba­vit, potě­šit, nechat zasnít, jako­by pohla­dit „na duši“, říká autor scé­ná­ře a reži­sér Míla Halík.

„Mým zámě­rem bylo, aby vzni­kl film, kte­rý je tako­vý, jako jsou a hlav­ně o čem jsou moje pís­nič­ky. Aby s ním člo­věk měl chuť Žít non stop a Žít tak, jak se má, pro­ží­val Lásku, kte­rou mu kaž­dý závi­dí a cítil pří­zeň a pod­po­ru Pár přá­tel, co sta­čí mít!,“ říká pro­du­cent a autor hud­by Michal David.

„Chtěli jsme film o živo­tě, o tom, co si kaž­dý pře­je pro­žít a taky může zažít -  ať je sta­rý nebo mla­dý, pro­to­že všem třem gene­ra­cím, kte­ré se ve fil­mu obje­vu­jí, je spo­leč­ná tou­ha po lás­ce a nadě­je, že je v živo­tě potká. A já věřím, že se stej­ný­mi poci­ty budou z kina odchá­zet i divá­ci,“ dodá­vá Michal David.

Ve fil­mu se obje­ví řada zná­mých čes­kých herec­kých jmen, mla­dí talen­to­va­ní her­ci i osob­nos­ti v nezvyk­lých rolích. Pro někte­ré zna­me­na­lo natá­če­ní prv­ní vět­ší zku­še­nost s natá­če­ním.

„Miloš Forman, kte­ré­ho si nesmír­ně vážím, mi kdy­si řekl: Kdybys někdy chtěl točit film, pama­tuj si – jak si to obsa­díš, tako­vý to máš. Když si obsa­díš člo­vě­ka, kte­ré­mu věříš, že to zvlád­ne, dob­ře to dopad­ne. A já jsem se tím řídil,“ říká Míla Halík.  „Pro mne bylo nád­her­né, že jsem mohl pra­co­vat s lid­mi, kte­ré jsem celý život obdi­vo­val. A nej­krás­něj­ší dárek pak pro mne bylo to, že i  jim se ta spo­lu­prá­ce líbi­la. Pochvala od tako­vých vel­kých osob­nos­tí jako je Iva Janžurová nebo Rudolf Hrušínský je pro mne vel­kou odmě­nou. Již od scé­ná­ře jsem si před­sta­vo­val v kon­krét­ních rolích urči­té her­ce. Když jsem napří­klad oslo­vil Ivu Janžurovou, do posled­ní chví­le jsem nevě­řil, že při­jme – byla to pře­ce jen zce­la jiná nabíd­ka, než obvykle dostá­vá,“ vzpo­mí­ná reži­sér.

Další osob­nos­tí, kte­rá se ve fil­mu obje­ví je býva­lý fot­ba­lis­ta a dnes tre­nér Viktorie Plzeň, plzeň­ská iko­na, Pavel Horváth. Režisér Míla Halík na jeho výko­ny pěje chvá­lu. „Pavel je typ for­ma­nov­ské­ho natur­š­či­ka, kte­rý doká­že pře­ko­nat nej­smě­lej­ší oče­ká­vá­ní. Překvapil nás všech­ny, včet­ně tak zku­še­ných fil­mař­ských legend, jaký­mi jsou kame­ra­man Vladimír Smutný nebo stři­hač Jiří Brožek,“ říká reži­sér a dodá­vá: „Pavel je vtip­nej, chyt­rej, je inte­lek­tu­ál­ně na výši, doká­že poho­to­vě rea­go­vat, umí impro­vi­zo­vat. Když jsem viděl, jak skvě­le to zvlá­dá, tak jsem jeho roli ješ­tě roz­ší­řil,“ upřes­ňu­je reži­sér, že Horváthova role není žád­né vte­ři­no­vé hos­to­vá­ní, ale plno­hod­not­ná úlo­ha.

---