Dexter: Vzkříšení - Dexter Morgan se opět vrací

Zdroj: SkyShowtime

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Deset týd­nů po udá­los­tech seri­á­lu Dexter: Nová krev se Dexter Morgan (Michael C. Hall), kte­rý se zota­vil ze své téměř smr­tel­né střel­né rány, vydá­vá po sto­pách pohře­šo­va­né­ho Harrisona (Jack Alcott) do New Yorku, zatím­co kapi­tán a Dexterův sta­rý zná­mý Angel Batista (David Zayas) z Miami je jim v patách. A také Dexter dochá­zí ke zjiš­tě­ní, že mul­ti­mi­li­o­nář Leon Prater (Peter Dinklage) dává dohro­ma­dy klub séri­o­vých vra­hů...

Seriál Dexter se dočkal prv­ní­ho uve­de­ní v roce 2006, i když byl poté nato­čen dle kniž­ní série vydá­va­né v letech 2004-2015, seri­á­lo­vá adap­ta­ce se postup­ně více a více vyda­la vlast­ní ces­tou, pře­de­vším i v rám­ci pří­stu­pu k vývo­ji titul­ní­ho anti­hr­di­ny. Dexter Morgan, kte­rý byl vycho­ván tak, aby se nau­čil svou tou­hu po zabí­je­ní uká­jet na jiných vra­zích, se dočkal cel­kem 8 sérií, kte­ré běže­ly v letech 2006-2015, mno­zí poté za vrchol ozna­ču­jí 4. sérii, kte­rá se vyzna­čo­va­la tím, že po jejím kon­ci seri­ál opus­til původ­ní showrun­ner Clyde Phillips. I po jeho odcho­du ovšem seri­ál vydr­žel dal­ší něko­lik let, kdy se ovšem v roce 2013 dočkal ve for­mě finá­le 8. série vel­mi kon­tro­verz­ní teč­ky, kte­rá vel­mi čas­to kon­či­la na sezna­mu nej­ví­ce nená­vi­dě­ných seri­á­lo­vých finá­le všech dob. Dexter v podá­ní Michaela C. Halla se přes­to časem vrá­til, kon­krét­ně v podo­bě mini­sé­rie Dexter: Nová krev z roku 2021. I přes návrat Clydea Phillipse ovšem došlo k dal­ší­mu kon­tro­verz­ní­mu avi­zo­va­né­mu finá­le pří­bě­hu Řezníka ze záli­vu. Že by to však zna­me­na­lo defi­ni­tiv­ní konec? Nikoliv.

Původně byl ozná­men seri­ál Dexter: Original Sin, kte­rý se měl zamě­řit na počát­ky Dexterova vraž­dě­ní, záro­veň ovšem poz­dě­ji došlo k ozná­me­ní, že záro­veň nedo­šlo k defi­ni­tiv­ní koneč­né pro Dextera v podá­ní Michaela C. Halla. Seriál s vypo­ví­da­jí­cím názvem Dexter: Vzkříšení dává Dexteru Morganovi na prv­ní pohled tře­tí šan­ci poten­ci­ál­ně důstoj­ně uzavřít svůj pří­běh, spí­še než­li pokus o tře­tí a řád­nou teč­ku se nicmé­ně jed­ná o nový začá­tek. Po Miami a měs­teč­ku Iron Lake se ústřed­ní pro­stře­dí mění na New York, návra­tem sta­rých zná­mých postav (pře­ži­vších i těch ze záhro­bí) a moti­vů poté může dojít k zce­la nové­mu pohle­du na Dextera Morgana. V kni­hách zůstá­vá Dexter Morgan chlad­nou oso­bou blí­ží­cí se spí­še ke sta­tu­su psy­cho­pa­ta, už od prv­ních sérií původ­ní­ho seri­á­lu se ovšem seri­á­lo­vá ver­ze Dextera vyví­jí po strán­ce emo­cí a jis­tých hra­ni­cích lid­skostí, o kte­rých sám Dexter Morgan pochy­bu­je, že by jich vůbec mohl být schop­ný. Jestli Dexter: Vzkříšení něco sli­bo­val, moh­la to být čas­tá rede­fi­ni­ce a záro­veň ubez­pe­če­ní toho, co přes­ně dělá Dextera Morgana Dexterem Morganem. Zvládl tak Clyde Phillips koneč­ně dodat (poten­ci­ál­ní) závěr, kte­rý doká­že spí­še uspo­ko­jit než­li roz­dě­lit?

Samotný úvod je samo­zřej­mě demo­li­ce škod, kte­ré napáchal mož­ná až pří­liš radi­kál­ní konec Dextera: Nové krve. Clyde Phillips měl původ­ně v plá­nu roz­pra­co­vat celý pro­po­je­ný svět oko­lo Dextera (včet­ně plá­nů na spin-off s mla­dým Trinitym a pří­běh Harrisona Morgana, kte­rý by se obe­šel bez jeho otce), zájem byl ovšem pri­már­ně o staré­ho dob­ré­ho Dextera v podá­ní Michaela C. Halla. Dochází tak k doslov­né­mu vzkří­še­ní, kro­mě toho dochá­zí také k návra­tu Harryho Morgana v podá­ní Jamese Remara, kte­rý v před­sta­vách Dextera sym­bo­li­zu­je cosi mezi jeho svě­do­mím a správ­cem jeho kode­xu o zabí­je­ní lidí, kte­ří si to jen sku­teč­ně zaslou­ží. Když se tak vyskyt­ne sta­rost o zmi­ňo­va­né­ho syna Harrisona, Dexter se oka­mži­tě vydá­vá do New Yorku. Jenže netu­ší, že se zde setká s dost mož­ná nej­vět­ší vár­kou vra­hů v jeho „lovec­ké“ kari­é­ře a se šíle­ným mili­ar­dá­řem Leonem Praterem v podá­ní Petera Dinklage, ved­le kte­ré­ho rázem všich­ni fanouš­ci true cri­me séri­o­vých vra­hů půso­bí jako ama­té­ři. A do toho je tu také sta­rý zná­mý Angel Baptista v podá­ní Davida Zayase, kte­ří se jako mno­ha jeho kole­gů před­ním dovtí­pí, že něco s Dexterem není v pořád­ku.

Dexter: Vzkříšení tak roz­jíž­dí hned něko­lik záple­tek a před­sta­vu­je výraz­nou dáv­ku nových i sta­rých postav, přes­to Phillips a spol. doká­ží držet ten ide­ál­ní balanc. V rám­ci Vzkříšení je patr­ná jis­tá dáv­ka svě­žes­ti, drob­ný odklon od původ­ní­ho Dextera či zmi­ňo­va­né Nové krve, přes­to se daří vyvo­lat pocit, že je to sta­rý dob­rý Dexter. A to nejen pro­to, že Michael C. Hall půso­bí dojmem, že ho jeho nevy­hnu­tel­ně život­ní role pořád neu­stá­le baví a dává po ní i po dvou deká­dách mož­né maxi­mum. Je to při­tom vždy ris­kant­ní ote­ví­rat zdán­li­vě uza­vře­ný pří­běh, byť šlo poté z jis­tých důvo­dů oba dosa­vad­ní kon­ce Dexterova pří­bě­hu vní­mat kon­tro­verz­ně, svým způ­so­bem se pořád jed­na­lo o smys­lu­pl­né kon­ce jeho pou­tě. Ať už to bylo for­mou zdán­li­vé dušev­ní očis­ty či defi­ni­tiv­ní­ho kon­ce. Třetí mož­né vyvr­cho­le­ní Dexterova pří­bě­hu tak svou exis­ten­cí samo o sobě ris­ku­je, o to milej­ší je sle­do­vat, že se v rám­ci Vzkříšení dočká­vá Dexter dost mož­ná toho neji­de­ál­něj­ší­ho kon­ce za celou svou exis­ten­ci. Zároveň ovšem poklá­dá tak solid­ní základ pro dal­ší dění, že by byla vlast­ně ško­da, kdy­by něja­kým zázra­kem nedo­šlo u Paramountu k pro­dlou­že­ní pro mini­mál­ně jed­nu dal­ší sérii.

Dělat fan ser­vi­ce (služ­bu fanouškům) je vždy ris­kant­ní, i pro­to potě­ší vždy sle­do­vat něko­ho, kdo s tím umí pra­co­vat. Návrat sta­rých zná­mých tak pokaž­dé dává tak nějak smy­sl, dva­krát při­tom nesejde na tom, že na jejich pří­tom­nost dva­krát nut­ně dojít nemu­se­lo. Samotný pilot do vel­ké míry fun­gu­je jako shr­nu­tí vše­ho zásad­ní­ho, čím si Dexter Morgan pro­šel a zda pro něj ješ­tě vůbec má smy­sl setr­vá­vat mezi živý­mi, naštěs­tí mu ovšem zámin­ka pro výlet do nej­vět­ší­ho měs­ta v Americe zajis­tí pří­tom­nost hned něko­li­ka žha­vých kli­en­tů, kte­ří si zaslou­ží jed­no­směr­ný lís­tek na jeho stůl. Ať poté nej­růz­něj­ší séri­o­ví vra­zi v podá­ní Neila Patricka Harrise, Davida Dastmalchiana či Erica Stonestreeta strá­ví ve svých rolích men­ší či vět­ší čas, kaž­dý z nich doká­že zaujmout, do jis­té míry poté po svém. Jiné osob­nos­ti, jiné pří­stu­py k vraž­dě­ní, záro­veň i poten­ci­o­nál­ní pří­tom­nost něko­ho, kdo se tak tro­chu vymy­ká. A i když se Dexter již pár­krát spá­lil v pří­pa­dech, kdy se našel v někom, kdo na prv­ní pohled nemu­sí být 100% vra­žed­né mon­strum, ve sna­ze najít spří­z­ně­nou duši je občas snad­né pro­pad­nout jis­té dáv­ce ira­ci­o­na­li­ty.

Dexter Morgan tak za celou dobu Vzkříšení nikdy nepů­so­bí mimo cha­rak­ter, je uspo­ko­ji­vé sle­do­vat, že jeho mno­ha­le­tý vývoj není splách­nut a že je pořád mož­né jeho cha­rak­ter obmě­ňo­vat a s tím i posou­vat jeho osob­nost. Těžko by se při­tom po letech dalo věřit tomu, že je u Dextera ješ­tě pořád mož­né coko­liv obje­vo­vat, opak se ovšem naštěs­tí v podo­bě Vzkříšení stá­vá prav­dou. Není při­tom nut­ně špat­né, že se tvůr­ci sna­ží Dextera polidš­ťo­vat, pro­to­že prá­vě hra­ni­ce jeho lid­skosti se zrůd­nos­ti, kte­rá s ním exis­tu­je od samé­ho dět­ství z něj dělá tak kom­plex­ní cha­rak­ter a nečer­no­bí­lý maják spra­ve­dl­nos­ti. Byť se samo­zřej­mě občas obje­ví něja­ké to vábe­ní tem­né stra­ny, pochy­by nad sebou samot­ným a pře­de­vším uvě­do­mě­ní, že Dexter ve svém živo­tě napáchal nezměr­né ško­dy a občas při­tom zemřel i někdo nevin­ný. I pro­to ostat­ně tolik emo­cí dodá­vá kon­fron­ta­ce s Angelem Baptistou, pro­to­že se z dlou­ho­le­té­ho pří­te­le defi­ni­tiv­ně stá­vá pro­tiv­ník. David Zayas dostá­vá pří­le­ži­tost se ve své roli pro­je­vit ve zce­la podo­bě, tvůr­ci se při­tom nevy­dá­va­jí prvo­plá­no­vým smě­rem. Tedy ve vět­ši­ně pří­pa­dů.

Harrison Morgan v podá­ní Jacka Alcotta se měl původ­ně po Dexter: Nová krev dočkat vlast­ní­ho pří­bě­hu bez pří­tom­nos­ti své­ho otce, osud si to všem přál jinak. S otcem se tak sice (mír­ně řeče­no) minu­le nero­ze­šli za nej­lep­ších okol­nos­tí, pokud je ovšem Dexter sku­teč­ně schop­ný čeho­si zná­mé­ho pod ter­mí­nem lás­ka, cho­vá něco tako­vé­ho prá­vě ke své­mu syno­vi. Harrison má ke své­mu otci poměr­ně blíz­ko - oba vidě­li zemřít svou mat­ku na vlast­ní oči, oba žene krve­žíz­ni­vost, Harrison se nicmé­ně vydá­vá kra­pet jinou ces­tou a i když se vztah s jeho otcem vydá­vá kra­pet oče­ká­va­nou a za vla­sy při­ta­že­nou ces­tou, svým způ­so­bem dává poměr­ně smy­sl. A byť jsou nadě­je na Dexterův šťast­ný konec vel­mi neprav­dě­po­dob­né (skon­čí spí­še pod jehlou, nebo pod kud­lou?), svým způ­so­bem je uspo­ko­ji­vé, že ale­spoň jed­na stě­žej­ní část jeho živo­ta může skon­čit s rela­tiv­ně šťast­ným kon­cem. A Dexter může pořád mít něko­ho, kdo může obhá­jit jeho exis­ten­ci. Kromě všech mož­ných vra­hů, kte­rých se Dexter jen tak urči­tě nevzdá.

Dexter měl vždy štěs­tí na výraz­né zápo­rá­ky, o to vět­ší je radost je sle­do­vat, že Peter Dinklage nebyl zby­teč­ně vyplýtván. Jeho Leon Prater je vel­mi zábav­ná, zne­po­ko­ju­jí­cí i opo­vr­že­ní­hod­ná posta­va, kte­rá je séri­o­vý­mi vra­hy posed­lá mini­mál­ně stej­ně jako Dexter (jest­li to vůbec jde...), pře­ci jen ovšem jinak. Dexter se o séri­o­vé vra­hy pri­már­ně zají­má kvů­li tomu, aby je ana­ly­zo­val a mohl plnit svůj kodex (kon­text tomu dodá­vá i zmi­ňo­va­ný Dexter: Original Sin), Leon Prater je na tom tro­chu jinak. Také si pro­šel trau­ma­tic­kou udá­los­tí v dět­ství, kon­fron­ta­ce s vra­hy v něm ovšem něco pro­bu­di­la.  Je to sadis­tic­ký soci­o­pat, kte­rý tou­ží po moci a kon­t­ro­le nad séri­o­vý­mi vra­hy. I když na chví­li mož­ná exis­tu­je jis­tá nadě­je kom­pa­ti­bil­ní­ho vzta­hu mezi Dexterem a Leonem, Dexter rych­le pocho­pí, co přes­ně je Leon zač. A je to nako­nec i jeho poten­ci­o­nál­ní cíl, kte­rý se mu hnu­sí jako málo­kte­rý z jeho pro­tiv­ní­ků.  Peter Dinklage je v této roli napros­to věro­hod­ně démo­nic­ký a doka­zu­je, že jeho slá­va neskon­či­la dnem, kdy došlo k uve­de­ní posled­ní epi­zo­dy seri­á­lu Hra o trů­ny. O to více zamr­zí, že je v jeho stí­nu do vel­ké míry nevy­u­ži­ta Uma Thurman jako Praterova asi­s­tent­ka Charley. Postav je nicmé­ně pořád pří­liš a někdo si tak nej­spí­še bohu­žel nevy­hnu­tel­ně musel vytáh­nout čer­né­ho Petra.

Specifický vizu­ál původ­ní­ho seri­á­lu Dexter, kte­rý se poku­sil napo­do­bit zmi­ňo­va­ný Dexter: Original Sin, nej­spí­še bude pořád něko­mu chy­bět, Dexter: Vzkříšení ovšem půso­bí více fil­mo­vě. Větší důraz na osvět­le­ní, barev­né pale­ty, fil­mo­vou este­ti­ku obec­ně. 10 epi­zod poté půso­bí dosta­teč­ně, byť se mož­ná občas pro­je­ví, že se mohl dra­ma­turg kra­pet troš­ku hlá­sit o slo­vo. Na dru­hou stra­nu těž­ko říct, jak moc vel­ké jsou plá­ny do budouc­na, kte­ré posta­vy a moti­vy mohou být v budouc­nu vět­ší pro­stor, prá­vě pro­to dostá­va­jí zřej­mě ale­spoň něja­ký pro­stor už tady. Už od původ­ní­ho seri­á­lu se titul­ní anti­hr­di­na vydá­vá růz­ný­mi smě­ry a závěr Vzkříšení vybí­zí pří­pad­né pokra­čo­vá­ní k tomu, že se může vydat růz­ný­mi smě­ry.

S pro­stře­dím New Yorku si dosta­teč­ně vyhrá­va­jí ale­spoň závě­reč­né titul­ky, mezi zají­ma­věj­ší pasá­že pat­ří coko­liv, co se nějak točí kolem Pratera, jeho taj­né­ho klu­bov­ny plné arte­fak­tů a pře­de­vším jeho vel­mi spe­ci­fic­ké­ho soci­ál­ní­ho klubí­ku. Až je svým způ­so­bem ško­da, že je od počát­ku jas­né, že se tady řád­ní zlí Avengers nebu­du­jí a noví zápo­rá­ci jsou před­sta­ve­ni pře­de­vším pro­to, aby mohl Dexter něko­ho lovit. Už jenom kon­fron­ta­ce Dextera s lid­mi, kte­ří ho mohou snad­no evo­ko­vat, je snad­no o sobě zají­ma­vá. Jenže zatím­co tako­vý Dexterův bra­tr Brian Moser či Arthur Mitchell by nej­spí­še tako­vý klub oce­ni­li, Dexter díky své­mu kode­xu pře­ci jenom vychá­zí z kra­pet odliš­ných mra­vů. A pře­de­vším Al/Zlatovláska v podá­ní Erica Stonestreeta pre­zen­tu­je jako někdo, na koho pros­tě nejde mít dosta­teč­ně sil­ný žalu­dek.

Je oprav­du snad­né výsle­dek Dextera: Vzkříšení obdi­vo­vat. Po téměř 20 letech (byť s pauza­mi) by bylo snad­né oče­ká­vat, že se ze seri­á­lo­vé­ho hitu sta­ne únav­ná tele­no­ve­la, kte­rá svo­je moti­vy mele jako kolo­vrá­tek, vel­kou výhrou pře­ci jen zůstá­vá setr­vá­ní klí­čo­vé­ho týmu, kte­rý posta­vě i po letech rozu­mí a moc dob­ře ví, jak chce k prá­ci s ní po letech při­stu­po­vat a vyví­jet jí. Těžké říct, zda jde v pří­pad­ných dal­ších sérií ješ­tě kon­cept oprav­du výraz­ně­ji posou­vat, zda je vůbec mož­né Dextera Morgana ješ­tě výraz­ně­ji rede­fi­no­vat a dodat na něj zce­la novou per­spek­ti­vu. Těžko říct, zda Dextera Morgana jed­nou na ofi­ci­ál­ním kon­ci jeho ces­ty čeká konec, kte­rý bude mít blí­že k Walteru Whiteovi či Saulu Goodmanovi, pře­de­vším po Vzkříšení je ovšem snad­né tvůr­cům důvě­řo­vat. Pokud se sta­ne neče­ka­né a Paramount se náho­dou roz­hod­ne seri­ál nepro­dlou­žit, Dexter se do tře­ti­ce dost mož­ná sku­teč­ně dočká­vá své­ho nej­u­spo­ko­ji­věj­ší­ho kon­ce. Zároveň ovšem dodá­vá přes­ně ten uspo­ko­ji­vý konec, kte­rý oka­mži­tě vyvo­lá­vá chuť po dal­ším pří­bě­hu. Dexter Morgan je přes­ně tím, kým potře­bu­je být. A přes­ně tím, kým chce­me, aby byl.

Dexter: Vzkříšení vra­cí Michaela C. Halla do jeho život­ní role, samot­ný podti­tul je poté zákla­den pro nový začá­tek legen­dár­ní­ho tele­viz­ní­ho anti­hr­di­ny. Seriál kom­bi­nu­je nos­tal­gii, návrat sta­rých postav, nové zápo­rá­ky a pro­stře­dí New Yorku, při­čemž zacho­vá­vá Dexterův morál­ní kodex a psy­cho­lo­gic­kou hloub­ku, kte­rá i ten­to­krát dostá­vá nové obry­sy. Po kon­tro­verz­ních kon­cích před­cho­zích sérií dodá­vá tato série dost mož­ná pro­za­tím poten­ci­o­nál­ně nej­lep­ší teč­ku za pří­bě­hem Dextera, záro­veň Vzkříšení nabí­zí uspo­ko­ji­vou rov­no­váhu mezi napě­tím, emo­ce­mi a kom­plex­nos­tí titul­ní­ho cha­rak­te­ru. Dexter Morgan zůstá­vá fas­ci­nu­jí­cí, nejed­no­znač­nou posta­vou, kte­rá stá­le doká­že pře­kva­pit a udr­žet divá­ka v napě­tí. Je přes­ně tím, kým potře­bu­je být, stej­ně tak přes­ně tím, kým chce­me, aby byl. V této for­mě je poměr­ně těž­ké chtít, aby byla nej­no­věj­ší vár­ka defi­ni­tiv­ní teč­kou za jeho pří­bě­hem. Byť těž­ko říct, jak přes­ně doká­žou poten­ci­ál­ní dal­ší série pří­běh a osob­nost Dextera ješ­tě více roz­vi­nout. Nebylo by to ovšem popr­vé, kdy doká­že tato fran­ší­za za pocho­du mile pře­kva­po­vat, prá­vě Vzkříšení je toho milým důka­zem...

Verdikt: 80%