Grace (Jennifer Lawrence) a Jackson (Robert Pattinson) jsou po uši zamilovaní. Po narození dítěte a přestěhování na venkov si malují společnou budoucnost plnou nadějí a snů. Jenže Grace, vyčerpaná mateřstvím a otrávená vlastním životem, v sobě cítí narůstat něco divokého – nespoutanou energii, kterou nedokáže zastavit...
Jennifer Lawrence je mnohými nejspíše známá především díky účasti v sériích X-Men a Hunger Games, neznamená to ovšem, že by kariéra této herečky končila jenom u dvou blockbusterových franšíz. Už ve 24 letech dostala Lawrence Oscara za hlavní ženský herecký výkon ve filmu Terapie láskou, další spolupráce s Davidem O. Russelem jí navíc vynesly i nominace za výkony v jeho filmech Špinavý trik a Joy. Na Oscara čtyřikrát (již před Terapií láskou byla nominována za výkon ve filmu Do morku kostí) nominovaná herečka od té doby vybírá projekty se zajímavými režiséry a třeba 2 roky zpět zkusila i komedii. Paralelně ovšem Lawrence očividně nadále preferuje komplexní a emocionálně náročné role. Před třemi lety se mluvilo o tom, že by Lawrence mohla dostat svou pátou nominaci za výkon ve filmu Mosty, nominaci místo ní ovšem nakonec dostal její herecký kolega Brian Tyree Henry. O možné další nominaci (a navíc i potenciální výhře) se ovšem nyní mluví ve spojitosti s výkonem Lawrence v jejím nejnovějším filmu. A to z poměrně pochopitelných důvodů.

Stejnojmenná předloha k filmu Die My Love byla vydána již v roce 2012. Počátkem aktuální dekády si knihu přečetl režisér Martin Scorsese, který následně knihu zaslal produkční společnosti Excellent Cadaver, kterou v roce 2018 založila Lawrence. Měl k tomu poté pochopitelný důvod – po přečtení knihy si Scorsese nedovedl v hlavní roli představit nikoho jiného než právě Jennifer Lawrence. Scorsese je ovšem nejnovějšímu projektu Lawrence nakonec pouze producentem, režie se chopila Lynne Ramsay, která naposledy uvedla v roce 2017 thriller Nikdys nebyl s Joaquinem Phoenixem v hlavní roli. Adaptovaný scénář Ramsey, Endy Walsh a Alice Birch poté přenáší děj předlohy z francouzského venkova do americké Montany. Kromě Lawrence v hlavní roli Grace se ve filmu objevuje Robert Pattinson v roli jejího milého Jacksona, mezi výrazná herecká jména filmu poté patří také LaKeith Stanfield, Nick Nolte a Sissy Spacek. Všichni z nich ovšem mají nevýhodu v tom, že budou nevyhnutelně zastíněni Lawrence, která z Die My Love do velké míry dělá vlastní one woman show.
Film začíná zdánlivou pohodou. Mladý pár se stěhuje na venkov, časem se jim narodí dítě, působí to jako vize něčeho, co by pro mnohé byla ideální představa šťastného a spokojeného života. Jenže tam, kde by mohl příběh snadno končit, naopak začíná. Grace začíná trpět poporodními depresemi, s Jacksonem poté upadají do stavu psychózy. Podle údajů Světové zdravotnické organizace významnou poporodní depresi zažije 10–20 % žen, dalších 50–80 % poté mírnější formu poporodní úzkosti či smutku. Die My Love tak na první pohled nezachycuje jev, který by byl u prvorodičky zase tolik překvapivý. Stěžejní ovšem je, že je hlavní postavou právě někdo jako Grace. Velmi komplikovaná postava, jejíž problémy nezačínají až v období po porodu.

Několik faktorů začíná ovlivňovat mysl Grace, přesně proto pomalu dochází k momentům, které začínají stíhat její zdravý rozum. Film chvílemi velmi jasně naznačuje, že může Grace realitu vnímat zkresleně, film vyprávěný z její perspektivy tak do jisté míry spoléhá na nepříliš věrohodného vypravěče. Co je skutečné? Co se odehrává pouze v mysli Grace? Očividné halucinační výjevy a občasné spoléhání na nelineární vyprávění divákovi rozhodně neusnadňují orientaci. I když se tak může Jackson chvílemi projevit až jako manžel-samaritán, chvílemi zase jako pasivní spolutrpící, který možná své manželce zahýbá a přírůstkem do domácnosti v podobě psa jí chce jen úmyslně dělat zle. A třeba také ne! Do velké míry záleží na tom, jak bude každý Jacksonův přístup vnímat, protože se psychický stav Grace může teoreticky vztahovat právě na něj. Nebo jde o pohled Grace, který by chtěla, aby měli i ostatní. Film v tomto ohledu nikdy nepodává úplně čitelné odpovědi, Die My Love tak může být pro každého trochu jiným filmem.
Kamera v poměru stran 4:3 nicméně pomalu zachycuje, že Grace očividně novou mateřskou roli nezvládá nejlépe. O domácí práce se moc nestará, psí přírůstek do domácnosti nesnáší, sexu se jí již také nedostává. Jennifer Lawrence tu má komplexní a výraznou roli, Robert Pattinson má štěstí v tom, že je Jackson přeci jen druhou hlavní postavou a je pro celý příběh velmi důležitý, takže stráví na plátně dost času a Pattinson tak dostává prostor pro ukázání, že časy Cedrica Diggoryho či Edwarda Cullena jsou dávno pryč. Těžší je to s LaKeith Stanfieldem, Nickem Noltem a Sissy Spacek. Všichni jsou to dobří herci. Ať už je to nicméně Stanfieldův motorkář Karl, Jacksonův otec Harry v podání Nicka Nolteho či Jacksonova matka Pam v podání Sissy Spacek, práce s jejich postavami nakonec nikam nevede. Karl je díky nejistému vyprávění těžce definovatelná postava, psychické stavy Harryho nikam moc nevedou, a vztah mezi Grace a Pam evokuje spíše takovou průměrnou konfrontaci (skoro) tchyně se (skoro) snachou. Jen to podtrhuje, že Die My Love je filmem, který herecky stojí primárně na výkonu Lawrence.

Grace pochopitelně není ani na moment kandidátkou na matku roku, problém ovšem netkví v tom, že by nebyla milující matkou. Vše nasvědčuje spíše tomu, že se po narození jejich syna (film úmyslně jeho jméno neodhalí až do závěru druhé třetiny) vytratila vášeň. Grace výrazně schází sex, Jackson poté trpí tím, že se jeho žena zbláznila více, než je u průměrné matky po porodu zdrávo. Grace se v průběhu filmu doslova chová jako zvíře – občas se plíží jako šelma, škrábe na zdi jako kočka, díky nedostatku sexu se poté obrací na masturbaci. A když už to vypadá, že idylku může nastartovat svatba či forma léčení, snadno se ukáže, že ani to nutně nemusí být lék. Film v tomto ohledu spoléhá i na vizuální metafory, především na scénu s lesním požárem, který do jisté míry reprezentuje stav páru. Do vyloženého kýče se tomu těžko nadává, přesto se nicméně chvílemi zdá, že se někdo sázkou na vizuál snaží dodat jednotlivým scénám alespoň částečnou přidanou hodnotu – takové to pozlátko, které je sice hezké, na druhou stranu ovšem není vyloženě nutné.
O Grace nám film řekne, že je aspirující spisovatelka, o Jacksonovi se divák dozví pouze to, že má práci, která mu umožňuje být mimo domov jen třikrát týdně. Největší romantická vášeň je mezi nimi během úvodní sekvence, později se alespoň na chvíli vrátí, kdy je už ovšem jejich vztah díky dosavadním událostem velmi komplikovaný. Film se přitom snaží naznačit, co je vlastně s Grace špatně, kdy se v rámci svých zpovědí vrací i do mládí a formy traumatických vzpomínek. Opět ovšem platí, že záleží na samotné interpretaci, zda jde o informace, které jsou skutečně důležité. Její psychické problémy se začínají projevovat i ve verbálních komunikacích se známými či úplně cizími lidmi. A začne vlastně poměrně rychle dávat smysl, proč látka tak moc zaujala právě Scorseseho. Ten měl vždy slabost pro antihrdiny, tím je hlavní postava Die My Love i díky nejisté podstatě bezpochyby.

V tvůrčích otěžích Ramsey jde o film, který dokáže solidně budovat napětí (především prací se zvukem), k přístupu Scorseseho má ovšem nejblíže výraznou hudební dramaturgií, jejíž využití dává smysl i v rámci děje. Ramsey zobrazuje vnitřní chaos Grace, který následně způsobuje chaos i navenek. Ještě před několika měsíci se o filmu mluvilo jako o psychologickém hororu, k tomu nakonec nemá zase tolik daleko. Po Nikdys nebyl se opět projevuje, že Ramsey ke svým filmům přistupuje poměrně odtažitě, což se promítá i do Die My Love. Zachovává si odstup od svých postav, nepřikládá objektivní hodnocení jejich činů ani motivací. Film tak staví na nejistotě hlavní postavy, díky postupnému prolínání reality a halucinací spousta momentů nabývá nepříliš jasného významu. Tento film si vyloženě žádá aktivní interpretaci – nejedná se o typ filmu, kde je divák pasován do role pasivního pozorovatele. V případě Die My Love to má své zjevné plusy i mínusy, především proto, že metaforický závěr paradoxně působí až příliš doslovně.
Je nicméně jisté, že tu Jennifer Lawrence předvádí nejen jeden z nejsilnějších hereckých výkonů roku, ale i jeden z nejlepších výkonů své kariéry. A už jen kvůli neupadající schopnosti dávat do svých rolí maximum stojí Die My Love určitě za pozornost.

Die My Love je film, který stojí především na výkonu Jennifer Lawrence a její další komplexní a psychicky náročné roli. Lynne Ramsay si udržuje odstup od svých postav a nechává prostor divákům pro vlastní interpretace. Film se může opřít o působivou kameru a výraznou práci se zvukem, zároveň pracuje s halucinatorními a nelineárními prvky, takže se divákovi skutečně dvakrát nevyplatí být pouze pasivním pozorovatelem. Vedlejší postavy jsou do velké míry nerozvinuté, film ovšem pořád stojí především na výkonu Lawrence a její další „one woman show“. Die My Love je tak určitě výrazným psychologickým dramatem, které jen podtrhuje, že Jennifer Lawrence patří mezi nejvýraznější herecké osobnosti současnosti a minimálně nadále patří mezi herečky, které dokážou film nést na svých bedrech. Především se jedná o role, s nimiž to v průběhu příběhu není vůbec jednoduché...























(4,91 z 5)